Cesta k vítězství - řecko-římský zápas

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Samostatný projekt - fotožurnalistika.

Cíl práce

Cílem projektu je zachytit a popsat trénink a soutěžní činnost mladého zápasníka. Vzhledem k tomu, že je zápas individuální sport, rozhodl jsem se zaměřit svou pozornost pouze na jednoho cvičence, což by mi mělo přinést lepší náhled na náročnost tréninku a emoce spojené s tímto sportem.

Zdůvodnění volby tématu

Téma řecko-římského zápasu jsem si vybral na základě své profilace na sportovní fotožurnalismus. V rozhodování mě mimo jiné ovlivnil i fakt, že se zápasu věnuji od svých 8 let. Nicméně první mou volbou bylo fotit zápasníka Muay thai, protože projekt o řecko-římském zápase už na katedře byl a chtěl jsem vytvořit něco nového, ale to bohužel kvůli jeho zranění nevyšlo.

Dalším důvodem je, že jsem si dal za cíl řecko-římský zápas zpopularizovat, což je mimo jiné i důvod mého studia žurnalistiky, a tento projekt by mohl být dobrým začátkem mého snažení. Zápas přes svou tradici, která je silná i v České republice, zůstává, stejně jako mnoho jiných sportů, nedoceněný a v médiích mu není věnován téměř žádný prostor (kromě regionálního tisku).

Zdroje a stav problematiky

Historie a současnost zápasu

Zápas patří mezi nejstarší sporty a patří mezi tradiční olympijské sporty. Klasický zápas byl podobnější dnešnímu volnému stylu, kdy zápasník mohl provádět chvaty jak za horní část těla, tak i za nohy. Utkání ovšem končilo, když se jeden ze zápasníků dotkl země jinou částí těla než chodidlem (dnes vítězství spočívá v položení soupeře na lopatky, nebo vítězstvím na body, popřípadě na technickou převahu). Mimo tradiční zápas existoval také pankration, který by se dal přirovnat k dnešnímu MMA (mixed martial arts – smíšená bojová umění).

Zápas převzali od Řeků Římané (odtud později vymyšlený název) a ten se tak stal oblíbenou součástí gladiátorských her. Zápas začal upadat a dlouhou dobu byl pouhou regionální zábavou, přičemž styl, ve kterém se zápasilo, se lišil. Dodnes existuje mnoho stylů (neolympijských) ve kterých se po světe zápasí (švýcarský Schwingen, turecké Yağlı güreş a mnoho dalších).

Ve středověku byl zápas hojně využíván ve výcviku vojáků.

V 19. století se stal zápas cirkusovou záležitostí. K zápasu se prostřednictvím cirkusu dostal i náš pravděpodobně nejznámější zápasník Gustav Frištenský, který viděl jedno vystoupení a zápas ho tak nadchl, že se mu začal věnovat nejdříve amatérsky a pak i profesionálně a byl v něm několik let neporažen.

První ucelená moderní pravidla zápasu vznikla na konci 19. století ve Francii a byla dílem Doubliera, Christola a Rigala. Řecko římský styl byl zařazen do programu již na prvních Olympijských hrách (1896), zápas ve volném stylu na Olympijských hrách v roce 1904. Ženský zápas je součástí Olympiády až od roku 2004.

O popularizaci zápasu v jeho počátcích u nás se zasloužil zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, který zápas považoval za nejvšestrannější sport vůbec, neboť rozvíjí sílu, obratnost i vytrvalost.

V období protektorátu se zápasu nedařilo a jeho rozkvět následoval až po skončení války. V období do rozdělení republiky zaznamenali naši zápasníci mnoho úspěchů na mezinárodní scéně a na tyto výsledky se bohužel nedaří navázat. Mezi největší úspěchy patří zlato a stříbro z olympijských her 1972 a 1976 Vítězslava Máchy.

O jedinou olympijskou medaili od rozdělení se postaral Marek Švec svým bronzem z Pekingu. Na olympijském turnaji skončil na 5. místě, ale jeho soupeři byl v odebraných vzorcích zjištěn doping a tak mu byla medaile udělena dodatečně. Švec již ukončil aktivní kariéru a v současnosti působí jako trenér reprezentace.

V současné době je největší osobností českého zápasu Adéla Hanzlíčková, která obsadila 2. místo na ME kategorie U23. Z mladších kategorií stojí za zmínku Marcel Albini, který vybojoval bronz na ME kadetů (2018).

Pravidla řecko-římského zápasu

obecné

Pravidla zápasu určuje Mezinárodní zápasnická federace vystupující pod zkratkou UWW (United World Wrestling). V posledních letech jsou pravidla předmětem častých změn, neboť UWW usiluje o zvýšení atraktivity zápasu a jednoduššímu porozumění pravidlům pro příležitostné diváky. Současná pravidla tak zvýhodňují aktivní zápasníky snažící se o provedení chvatu a snaží se minimalizovat boj v parteru (na zemi), který vnímá jako divácky neatraktivní.

Národní svazy tyto pravidla dodržují, ale mají možnost si je pro vlastní turnaje upravit (mezinárodní turnaj musí vždy probíhat podle pravidel UWW – mimo výjimky uvedené v článku 3 pravidel). Svaz zápasu České republiky (dále jen SZČR) například upravuje hodnotu technické převahy v mladších kategoriích a používá jiný systém párování při soutěžích (viz níže).

Nyní budou stručně shrnuta pravidla zápasu v pořadí, v jakém jsou uvedena v pravidlech UWW, přičemž budou zdůrazněné místní změny podle SZČR.

zápasiště

Žíněnka pro zápas má vyznačený kruh o průměru 9 metrů. Uvnitř je 1 m široky pruh – tzv. pásmo pasivity. Vnitřní část žíněnky, o průměru 7 m, se nazývá pásmo aktivity. Uprostřed žíněnky je vyznačen kruhem střed žíněnky. Vně kruhu je 1,5 m široké ochranné pásmo. Rohy žíněnky jsou vyznačené barevně (podle barvy dresu zápasníků – modrý a červený).

dres

Zápasník nastupuje do utkání v jednodílném dresu té barvy, která mu byla určena losem. (V současnosti nastupují zápasníci, zejména na mezinárodních turnajích, v dresech v národních barvách. I takový dres je povolený ale musí být jasně rozlišeno, zda se jedná o modrý nebo červený – nesmí dojít ke smíšení těchto barev. Vše je upraveno v pravidlech.) Zápasník musí mít sportovní obuv zpevňující kotníky, tzv. „zápasničky“.

kategorie

Oficiální pravidla počítají s 6 věkovými kategoriemi:

-        Žáci / žákyně              14 – 15 let

-        Kadeti / kadetky         16 – 17 let

-        Junioři / juniorky        18 – 20 let

-        Muži a ženy U23        19 – 23 let

-        Muži a ženy               20 let a více

-        Veteráni                     35 let a více

SZČR upravuje ještě 3 kategorie přípravek (A, B, C) a kategorii mladších žáků.

Každá věková kategorie se skládá z 10 váhových kategorií (v kategorii žáků je 11 vah). V kategorii mužů a žen jsou určené ještě olympijské váhy kterých je 6.

Systém turnajů

Podle pravidel UWW probíhají turnaje přímím vylučovacím systémem, tzv. „pavouk“. Zápasník tedy prochází přes kvalifikační utkání, vylučovací utkání, repasáž (pokud prohrál ve vylučovacím utkání s finalistou) a finálové boje. Jsou udělována dvě třetí místa.

SZČR upřednostňuje systém A/B ve kterém jsou soutěžící podle losu rozděleni do dvou skupin, ve kterých zápasí každý s každým. Vítězové skupin se utkají ve finále a ti kteří skončili ve skupině druzí se utkají o 3. místo.

V případě nízkého počtu soutěžících ve váze se přistupuje k severskému systému, tedy každý s každým. UWW uplatňuje tento systém do 8 zápasníků ve váze, SZČR do 6.

Průběh turnaje v České republice

Turnaj začíná vážením, které většinou probíhá od 8 hodin do 10. Trenér předloží registrace závodníků ke kontrole a zápasníci se postupně váží a tahají los. Po skončení vážení následuje technická pauza, během které se vytvoří tabulky pro turnaj a proběhne porada trenérů a rozhodčích. Turnaj bývá zahájen kolem 11. hodiny slavnostním nástupem. Poté probíhají jednotlivé zápasy a finálové boje. Turnaj je ukončen vyhlášením výtězů.

Rozhodčí

U každého utkání by měli být 3 rozhodčí – žíněnkový rozhodčí, bodový rozhodčí a předseda žíněnky. U nás se, zejména na turnajích mládeže, zápasí pouze se dvěma rozhodčími – žíněnkovým r. a předsedou žíněnky. Rozhodčí musí rozhodnout jednomyslně, nebo většinou. Pokud jsou pouze dva rozhodčí, pak má pravdu vždy předseda žíněnky.

Utkání

Rozhodčí svolá zápasníky na žíněnky a podá si s nimi ruku, poté si zápasníci podají ruku a čekají na začátek utkání. Utkání končí buď vítězstvím na lopatky, pro zranění, diskvalifikací jednoho ze soupeřů, nebo uplynutím času (přípravky až kadeti 2x 2 minuty s 30s přestávkou, junioři a muži 2x 3 minuty s 30s pauzou). Utkání může být ukončeno také pro technickou převahu – rozdíl 8 bodů (přípravky a mladší žáci 12 bodů).

V řecko-římském zápase se smí používat úchopy a chvaty pouze od pasu nahoru. Každá akce je bodově ohodnocena.

-        1 bod              přechod ze spodní pozice v parteru za soupeře; vyšlápnutí ze žíněnky (neboduje se u přípravek a ml. žáků)

-        2 body            přechod do parteru za soupeře; pokud zápasník dostane soupeře do nebezpečné polohy – hrozí lopatkové nebezpečí

-        4 body            chvat z postoje do nebezpečné polohy

-        5 bodů            vysoká technika, zvednutí soupeře z parteru a hod velkým obloukem do nebezpečné polohy

Za negativní zápas (blokování soupeře apod.) a pasivitu (vyhýbání se boji) dostává soupeř jeden bod. Pokud je zápasník dále pasivní, utkání je přerušeno, dostává „kolečko“ (trestný bod) a soupeř si může vybrat pozici v parteru (nastavený parter) a utkání bude pokračovat na zemi. Pokud zápasník obdrží tři „kolečka“, soupeř vyhrává utkání.

Sportovní fotografie – obecně

Sportovní fotografie je fotografický žánr a řádí se do novinářské fotografie. Tyto fotografie jsou velmi populární, zejména z toho důvodu, že zachycují akci a emoce, které si pak může čtenář „prožít na vlastní kůži“. Je to žánr, který je velmi populární i mezi fotografy a dalo by se říct, že téměř každý fotograf si někdy vyzkoušel sport fotit. V současné době je možné prohlédnout si fotografie snad ze všech sportů a kvalita těchto fotografií bývá vysoká. O sportovní fotografii byla napsána také řada knih. Organizace jako World Press Photo a Czech Press Photo také každoročně udělují prestižní ocenění za nejlepší sportovní fotografie.

Sportovní fotografie – zápas

U nás

V České republice se věnuje focení zápasu jen pár fotografů, nicméně úroveň jimi pořízených fotografií stoupá. Zásluhu na tom mají jak Svaz zápasu České republiky, tak i jednotlivé oddíly, které se v současné době snaží o zviditelnění zápasu různými prostředky. Za zmínku stojí povedený kalendář SZČR, který svaz od roku 2015 vydává.

V zahraničí

Nejlepší fotky ze světa zápasu jsou k vidění na stránkách UWW. UWW před několika lety úplně změnila svou politiku, udělala zápas přístupnější širšímu publiku a s tím souvisí i rozvoj fotografie. Na facebooku a instagramu jsou k vidění fotografie ze všech turnajů pořádaných UWW i fotografie z tréninků jednotlivých zápasníků.

Ze zahraničí je k vidění také větší množství fotografií. Je to i z toho důvodu, že v mnoha státech je popularita zápasu velká, a proto je mu věnována větší pozornost. Například v USA je zápas (i když spíše ve volném stylu) sportem středoškolským a univerzitním a řadí se tak po bok amerického fotbalu nebo basketbalu.

Ideový plán

Hlavní myšlenkou tohoto projektu bylo poskytnout náhled na zápas z trochu jiného úhlu, než je běžné. Většina fotografií zápasu pochází z velkých turnajů a objektem jsou již „hotoví“ zápasníci. Proto jsem se rozhodl nafotit trénink a turnaj mladšího zápasníka na regionální úrovni. Na fotografiích jsem se rozhodl zachytit jak emoce v tomto sportu, tak i ukázat různá pravidla a specifika tohoto sportu. Vzhledem k tomu, že je zápas individuální sport, chtěl jsem fotit pouze jednoho zápasníka a projít s ním celou přípravou na turnaj i turnajem.

Bylo tedy klíčové najít toho správného zápasníka, který by byl ochotný se mnou spolupracovat a který se připravuje na nějaký turnaj.

Spojil jsem se tedy s oddílem zápasu olomouckého Sokola, ve kterém jsem začínal a se kterým stále spolupracuji a na tréninku jsem si vyhlédl Jakuba Zacpala, který se tak stal hlavním objektem mých fotografií.

Postup práce

Práci jsem si rozvrhl na 3 focení – silová příprava a tvrdý trénink týden před turnajem, lehčí trénink den před turnajem a turnaj.

Silová příprava a tvrdý trénink vyšli na jeden den, takže jsem po focení měl týden na postprodukci prvních fotografií, a navíc jsem se mohl zaměřit na chyby kterých jsem se dopustil při focení a neopakovat je při dalším postupu. Z tohoto focení jsem nakonec vybral pouze 3 fotografie, 1 z posilovny a 2 z tréninku. Důvodem byla jejich nízká kvalita, se kterou jsem se potýkal při každém focení tohoto projektu, a také špatná kompozice, kdy se mi nepovedlo najít správné a zajímavé úhly při cvičení některých cviků. V této fázi mi trvalo nejdéle roztřídění a výběr fotografií.

Při druhém focení, den před turnajem, se už dařilo více. Místo teleobjektivu jsem zvolil širokoúhlý objektiv s lepší světelností. Tato změna mi pomohla změnit perspektivu fotek, mohl jsem volit zajímavější úhly a celkově považuji fotografie za povedenější. I díky vyšší kvalitě fotek jsem nakonec mohl vybírat z většího vzorku.

Jako poslední jsem fotil turnaj. Na rozdíl od tréninků, na zápasnickém turnaji jsem již fotil dříve, a tak už jsem věděl co a jak. Na rozdíl od svých předchozích fotek ze soutěží, kdy jsem fotil hlavně chvaty, jsem se zaměřil na průběh turnaje, takže jsem byl u vážení a fotil jsem Jakuba i v rohu s trenéry, když zrovna nezápasil.

Po pořízení druhé várky fotografií jsem začal pracovat na jejich úpravě. Práci jsem měl o to lehčí, že už jsem měl zpracovanou první várku, a tak jsem věděl co fotografie „potřebují“. Třídění mi opět trvalo delší dobu. Na tom se podepsal fakt, že když jsem zrovna nefotil Jakuba, tak jsem fotil i ostatní zápasníky, trenéry a lidi z publika, a nakonec mě mrzelo, když některé fotografie, které do projektu nevyužiji, dopadly lépe.

Co se provedených úprav týče, tak každá fotka byla doostřena, provedl jsem úpravu kontrastu a barev (snažil jsem se fotografie barevně sjednotit, aby tvořily celek), a nejvíce času jsem strávil na odstranění šumu.

S výrazným šumem jsem měl problémy téměř u všech fotografií, neboť všechna místa, kde jsem fotil, byla velmi špatně osvětlená a nemohl jsem použít blesk.

Všechny fotografie jsem pořídil na vlastní zrcadlovku Canon EOS 760D a použil jsem objektivy Canon 50 mm f/1,8 STM, Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II a Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM. Po dobu focení mě provázeli drobné technické problémy se šumem, jak jsem již napsal výše. Tělo 760D nezvládá příliš dobře vysoké hodnoty ISO, což mě v kombinaci s málo světelnými objektivy velmi omezovalo. Jediný světelný objektiv Canon 50 mm f/1,8 STM je zase určený spíše na focení portrétů, nemá rychlé ostření, a proto jsem ho příliš nevyužil.

Všechny fotografie jsem fotil na manuální režim.

Jednotlivé fotografie

Níže jsou všechny vybrané fotografie s popisem. Jsou seřazeny chronologicky podle doby pořízení.

Obrázek 1

 MG 8533

(Canon EOS 760D + Canon 50 mm f/1,8 STM – ISO 800, 1/100 sec., f/1,8)

Silová příprava začíná u zápasníků brzo, i když by se dalo říct, že je to spíše příprava na silovou přípravu. Do 13 let mládež posiluje pouze s vlastní váhou. Posléze začínají chodit do posilovny, kde zvedají lehká břemena, přičemž je kladen důraz na techniku.

Na fotografii Jakub trénuje mrtvý tah, tedy jeden ze základních cviků na posílení zad a nohou. Využívá k tomu tzv. trap bar, který značně ulehčuje techniku, proto je ideální na naučení. Nafouklé tváře nejsou z důvodu zátěže, ale slouží jako pomůcka pro správné dýchání u cvičení.

Obrázek 2

 MG 8618

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/50 sec., f/5,6)

Protažení je nezbytností začátku a konce každého tréninku. Pro zápas jsou specifická různá cvičení na protažení a protáhnutí krku. Na fotografii je Jakub v pozici mostu, přičemž protahuje krk a záda. Dalším důvodem, proč je toto cvičení důležité je jeho využití přímo při zápase, neboť je to jedna z mála možností, jak uniknout lopatkovému nebezpečí, pokud vás soupeř drží na zádech (viz obrázek 6).

Obrázek 3

 MG 8626

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/50 sec., f/5)

Už po rozběhání a protažení byla na Jakubovi znát únava, za což může i hodina v posilovně před tréninkem. Protažení z obrázku 2 plynule přešlo do kondičního cvičení při kterém sportovec v rychlém tempu obíhá kolem hlavy – hlava je „zapíchnutá“ do žíněnky a kroky do boku se mění pozice z mostu. Cvičení mělo 10 opakování na každou stranu a poté následovalo 10 opakování přeskoků mostem. Tato cvičení rozvíjejí zápasníkovu všestrannost, protože rozvíjejí sílu, vytrvalost i obratnost a mimo zápasnické prostředí jsem se s nimi nesetkal.

Obrázek 4

 MG 8706

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II – ISO 6400, 1/160 sec., f/3,5)

Takhle se baví zápasníci. Na každém tréninku se hraje alespoň deset minut hra na rozehřátí. Mezi nejoblíbenější patří v Olomouci „rugby“, které se skutečným rugby nemá téměř nic společného (hraje se s poloprázdným basketbalovým balonem na koše). Den před turnajem si ovšem kluci zahráli „fotbal“, u kterého podle všeho nehrozí tolik zranění, který má ovšem s fotbalem také pramálo společného. Místo branek slouží dvě dopadové žíněnky opřené o zeď a protihráči se běžně hází na zem.

Obrázek 5

 MG 8786

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II – ISO 3200, 1/50 sec., f/3,5)

Po „fotbale“ následovalo lehké rozběhání. Běhá se na každém tréninku a intenzita běhu se liší podle tréninkových cyklů a podle toho, zda se jede na nějaký turnaj. Vzhledem k tomu, že jsem fotku pořizoval den před turnajem a trénink byl volnější, kluci pouze vyklusávali. Jindy běhají například „intervaly“, kdy půl kolečka klušou a druhou půlku sprintují. Při běhu se také trénují reflexi, kdy na hvízdnutí nebo tlesknutí provedou nějaký úkon (změna směru, kotoul, pád).

U této fotografie jsem vyzkoušel techniku „panning“. Při této technice se musí vypnout stabilizace obrazu a nastavit nižší čas, než je třeba ke „zmrazení“ pohybu. Poté se pohybující se objekt, v tomto případě Jakub, sleduje po celou dobu pohybu a držením spouště se vyfotí série fotografií. Výsledkem je pak pozadí rozostřené ve směru pohybu fotoaparátu a ostrý sledovaný objekt. Ačkoliv jsem si vědom, že je fotografie neostrá, i co se objektu týče, zařadil jsem ji do svého projektu pro její zajímavost.

Obrázek 6

 MG 8862

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II – ISO 6400, 1/100 sec., f/3,5)

Zbytek tréninku se v pohodovém tempu opakovala technika. Na fotce Jakub trénuje únik z lopatkové situace. Jde prakticky o stejnou situaci jako na obrázku 2 a jakou jsem popsal u obrázku 3. Důležité je postavit vysoký most, snažit se uvolnit sevření a vytočit se na břicho. Vzhledem k tomu, že při utkání stačí soupeře udržet na obou lopatkách po dobu jedné sekundy, obránci nezbývá mnoho času, a proto je to velice důležité cvičení.

Obrázek 7

 MG 8866

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II – ISO 6400, 1/100 sec., f/3,5)

Podle ohlasů nejpopulárnější část tréninku – pauza na pití.

Obrázek 8

 MG 8872

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS II – ISO 3200, 1/100 sec., f/3,5)

Kontrola váhy je první věcí, kterou zápasník na soutěži podstoupí. Trenér předá rozhodčímu registrační průkazy zápasníků a poté zápasníci od nejlehčího chodí na váhu. Poté ještě losují číslo, podle kterého se určí pořadí utkání ve váhové kategorii. Borci se váží pouze v dresu.

Obrázek 9

 MG 8909

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Jakub si vylosoval nejnižší číslo ve váze, a tak nastupoval hned v prvním utkání své kategorie v červeném dresu. Na fotografii je v klinči se svým soupeřem z Brna. Ačkoliv se zápasilo v řecko-římském stylu, soupeř (Brno se zaměřuje na volný styl) si Jakuba vypasoval do pozice která mu vyhovovala více – tedy snížený („volnostylařský“) postoj.

Obrázek 10

 MG 8912

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Po dvou minutách utkání následovala třicetivteřinová přestávka, během které se trenéři v obou rozích snažili povzbudit své borce a poradit jim do další periody. Trenér Petr Bartoněk se snažil přimět Jakuba, aby se soupeři rovnal a nenechal ho zápasit ve sníženém postoji.

Obrázek 11

 MG 8939

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Ačkoliv se Jakubovi v druhé periodě dařilo o poznání lépe, nedokázal dohnat bodovou ztrátu a utkání prohrál.

Obrázek 12

 MG 8945

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Trenér na závodech není jen od toho, aby svému svěřenci radil na žíněnce, ale má na starosti celý servis. Musí se postarat, aby zápasník šel na žíněnku suchý a správě oblečený – což je důležité zejména u nejmladších zápasníků. U starších, jako je Kuba, to zase pomáhá udržet zápasníka v pohodě, aby mohl jít na žíněnku soustředěný a bez starostí.

Obrázek 13

 MG 8975

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 800, 1/100 sec., f/1,8)

Druhé utkání Jakubovi bohužel také nevyšlo, když prohrál opět na body. Po utkání si tak musel vyslechnout výtky od trenéra Vémoly.

Obrázek 14

 MG 8979

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Jakub s trenérem Vémolou čeká na svoje poslední utkání. Zatímco trenér sleduje právě probíhající utkání na žíněnce, Jakub provádí svůj rituál, který dělá před každým utkáním. „Proplácává“ si tělo a obličej. Mnoho zápasníků má své rituály před zápasem, které je uklidňují a pomáhají jim soustředit se.

Obrázek 15

 MG 8992

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

V dalším utkání byl Jakubův soupeř napomínán za pasivitu, a proto rozhodčí poslal utkání do nařízeného parteru. Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně nové pravidlo (dříve se zaujímal vysoký parter, nyní nízký) rozhodčí trpělivě upravuje spodního borce do správné pozice – musí být položený hrudí na žíněnce.

Obrázek 16

 MG 8997

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Dalším pravidlem, které je typické pro soutěže přípravek a žáků v České republice (podle dodatku k pravidlům SZČR – na turnajích pořádaných jiným svazem, nebo turnajích mezinárodních se neuplatňuje), je rozpuštění záběru po dvou úspěšně provedených akcích z jednoho záběru. Zápasník musí viditelně záběr pustit, poté jej může opět chytit a pokračovat.

Obrázek 17

 MG 9010

(Canon EOS 760D + Canon EF-S 55-250 mm f/4-5,6 IS STM – ISO 6400, 1/250 sec., f/5,6)

Stejně jako musí být po prohře kázání, musí po výhře následovat pochvala.

Sebehodnocení

Myslím si, že cíle projektu, tedy zachytit a popsat trénink a výkon na turnaji mladého sportovce se mi povedlo splnit. Na fotografiích se mi podařilo zachytit jak emoce, tak náročnost sportu. Nicméně s technickou stránkou fotografií spokojený nejsem. Ačkoliv jsem focení projektu dlouho plánoval a dobře se připravoval, nebýt photoshopu, nemohl bych publikovat jedinou fotografii. Při prvním focení tréninku jsem se trápil kvůli špatným světelným podmínkám a k nim špatně zvolenému vybavení. Naštěstí jsem se ponaučil a fotky z druhého tréninku a ze závodů už vypadají lépe.

Vzhledem k tomu že se spíše věnuji portrétové fotografii a většinou používám umělé osvětlení bylo pro mě focení ve špatných světelných podmínkách, bez možnosti, jakkoliv je upravit, velmi složité.

Focení tohoto projektu byla pro mě velmi cenná zkušenost a vzhledem k tomu, že bych se chtěl v budoucnu sportovní fotografii věnovat, určitě své poznatky využiji.

Zdroje

Svaz zápasu České republiky https://www.czech-wrestling.cz/

Mezinárodní zápasnická federace https://unitedworldwrestling.org/

KOZÁK, M.: Velká kniha sportovní fotografie. Computer press, Brno 2010.

Podobný projekt:

Martinec, J.: Život na žíněnce

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Leden 2019 »
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31      

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace