Dudy – má celoživotní láska

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Dudy – má celoživotní láska Samostatný projekt: kulturní specializace/rozhlasová žurnalistika Autor: Radka Kmochová Rok zpracování: 2020

 

1) CÍL PRÁCE

Cílem samostatného projektu s názvem Dudy – má celoživotní láska je zprostředkovat a přiblížit posluchačům celoživotní vášeň Miroslava Stechera, kterou je ruční výroba dud. Zhotovením tohoto lidového hudebního nástroje se v celé České republice zabývá jen sedm lidí, jedná se tedy o velmi neobvyklé řemeslo. Miroslav Stecher folklóru zasvětil celý svůj život, mimo výroby dud je také vedoucím muziky folklórního souboru Úsvit z Českých Budějovic. Své umění začal předávat vnukovi, který už také sám dudy vyrábí a po jeho boku na nástroj v souboru hraje. Mým záměrem je přiblížit toto netradiční české řemeslo, ukázat, jak se dudy vyrábějí, přiblížit ikonickou osobnost Českých Budějovic, kterou Miroslav Stecher je a nahlédnout nejen do jeho života, ale také do života těch, které sám hrou na dudy ovlivnil.

Rozhlasový projekt je výstupem rozhlasové a kulturní specializace. Jedním z cílů je také dokázat schopnosti a znalosti, které jsem se naučila během absolvovaných kurzů v rámci svého studia, a vytvořit tak komplexní audio materiál, který dokáže mou schopnost práce v programu SoundForge.

 

2) ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

V prvním ročníku bakalářského studia jsem si jako tematickou profilaci zvolila kulturní specializaci. Ve druhém ročníku bakalářského studia jsem si poté jako technickou profilaci zvolila rozhlasovou. Každá z těchto profilací pro mne byla jasnou volbou. Již od útlého věku mě zajímala kultura, především hudba. Protože mě ale také velmi zajímal zvuk jako takový, a to i právě ve spojení s hudbou a mluveným slovem, nad rozhlasovou profilací jsem nemusela dlouho váhat. Práci v rozhlase jsem si již vyzkoušela a v mém budoucím zaměstnání bych se této práci chtěla věnovat nadále.

Hlavním důvodem volby tématu byla právě má specializace – rozhlasová a kulturní. Téma, které jsem si zvolila, patří do obou těchto profilací. K závěrečnému projektu jsem chtěla zvolit takové téma, které je mi nějakým způsobem blízké a zároveň takové, které není příliš obvyklé. Proto jsem zvolila tento krátký rozhlasový dokument o dudách a jejich výrobci.

Hlavní postavou celého příběhu je Miroslav Stecher, velmi známá osobnost v oblasti folklóru. Pana Stechera již několik let osobně znám, spojuje nás totiž stejná láska – láska k lidové hudbě, ke kroji, k folklóru a také k dudám. Již odmala se totiž sama folklóru věnuji, ve čtyřech letech jsem začala tančit ve folklórním souboru Jitřenka v Českém Krumlově, od třinácti let hraji na dudy a v současné době jsem dudačkou muziky, která doprovází právě Jitřenku i dospělý soubor Růže, ve kterém i tančím. Dudy, na které již deset let hraji, jsou vyrobené právě od pana Stechera.

Nejenže se Miroslav Stecher věnuje unikátnímu řemeslu, navíc je to výborný muzikant a velice příjemný a milý člověk, který rád o své celoživotní vášni vypráví. Jak jsem již zmínila, pana Stechera osobně znám, nikdy jsem ale neměla možnost nahlédnout do samotné výroby dud, do jeho dílny v centru Českých Budějovic. Také jsem věděla, že na dudy naučil hrát své dva vnuky, z nichž jeden nástroji propadl natolik, že se rozhodl řemeslo po dědovi převzít. Ani s ním jsem neměla příležitost mluvit a poslechnout si, jak to celé vlastně začalo. Právě proto jsem se rozhodla ke svému projektu zvolit toto téma, kde se budu moci panu Stecherovi dostat tzv. pod pokličku a zvukově budu moci jeho zajímavý příběh předat posluchačům dál.

 

3) ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY

Tradice dudáctví se v České republice zachovala a projevuje se především na Doudlebsku, Chodsku, Plzeňsku, Chebsku, Strakonicku, Kozácku, Jablunkovsku a Blatech. Nejstarší písemné zmínky o dudách lze nalézt na počátku 14. století ve Zbraslavské kronice. Koncem 18. století se u nás ustálila lidová muzika ve spojení dud, klarinetu a houslí, postupně se přidávaly další dudy, klarinety a housle. Technika hry na dudy je velice obtížná, dudák musí mít velmi dobrý hudební sluch, aby byl schopný pomocí své paže dudy v průběhu hry ladit. Činnost samotných dudáků a výrobců dud je pro zachování hry na tento nástroj důležitá, formou hry na dudy a znalosti výroby řemesla předávají konkrétní dovednosti následujícím generacím.[1]

Při tvorbě scénáře tohoto projektu jsem vycházela z vlastních zkušeností a zvolila jsem si takovou tématiku, která je mi blízká, a jsem jí tedy schopná rozumět. I přesto, že toto téma není mezi novináři příliš obvyklé, našla jsem s Miroslavem Stecherem rozhovor i reportáž z jeho dílny. Tyto práce jsem si nejdříve vyhledala a pustila, abych si sama ujasnila, co již o něm bylo, či nebylo řečeno.

To, že s Miroslavem Stecherem vznikly již nějaké povídání, je jen důkazem toho, jak výjimečná osobnost a ikona Českých Budějovic to je. Miroslav Stecher se objevil v novinách, televizi i rozhlase. V Českobudějovickém deníku například v roce 2014 vyšla fotoreportáž z jeho dílny OBRAZEM: Miroslav Stecher vyrábí dud. V Českém rozhlase České Budějovice již v roce 2013 zveřejnili rozhovor Jihočeši: muzikant Miroslav Stecher. V České televizi byla v roce 2018 v pořadu Toulavá kamera natočena reportáž z dílny pana Stechera, kde dokonce mluví jeho vnuk Kryštof, který po svém dědovi řemeslo přebírá. Dá se tedy říci, že tato reportáž se nejvíce podobá tomu, jak bych chtěla svůj projekt koncipovat.

I přes to, že byla podobná reportáž natočena, jsem se rozhodla vytvořit tento rozhlasový dokument. Jedním z důvodů je ten, že tato reportáž byla natočena pro televizi a žádná rozhlasová reportáž přímo z dílny Miroslava Stechera doposud nevznikla. Dalším z důvodů je ten, že bych chtěla projekt více zaměřit na to, jakým způsobem pan Stecher svou hrou na dudy i výrobou ovlivnil osoby kolem sebe, hlavně svého vnuka, co všechno dělá a pokusit se zobrazit jeho nikdy neutuchající lásku k tomuto nástroji. Dle mého názoru je mou výhodou to, že se s Miroslavem Stecherem osobně znám a sama na dudy, které vyrobil, hraji.

 

4) IDEOVÝ PLÁN

Hlavní ideu projektu jsem již zmínila v předchozích kapitolách záměru práce. Je jí přiblížení netradičního ručního řemesla, kterým je výroba dud. Hlavně se ale jedná o zdůraznění a zprostředkování pocitu Miroslava Stechera, který prožívá, když mu pod rukama vzniká jeden originální nástroj za druhým, jaké emoce k tomuto nástroji chová, dále také jak dlouho dudy vyrábí a jak se k výrobě vůbec dostal. Právě proto jsem jako název projektu zvolila Dudy – má celoživotní láska. Ideou projektu je také přiblížit vztah mezi dědečkem a vnukem Kryštofem Makovcem, kterému řemeslo předává.

Tematicky bych chtěla práci rozdělit na několik části. V úvodní části uvedu posluchače do děje a seznámím je s osobností Miroslava Stechera. Další část rozhlasového dokumentu bude tvořit reportáž z dílny pana Stechera. Jedná se totiž o místo, kde tráví výrobce většinu svého času a má k dílně velmi silný citový vztah. Reportáž bude hlavně obsahovat ukázku z výroby dud. Další část bude tvořit rozhovor s vnukem Kryštofem a zároveň jeho dědečkem, a to z toho důvodu, abych se mohla více zaměřit na vztah mezi nimi. Další část bude rozhovor s Kateřinou Doubkovou, která je žačkou Miroslava Stechera a rovněž hraje na jeho vyrobené dudy. Rozhovor s panem Stecherem o jeho životě a vztahu k dudám bych chtěla natáčet kromě dílny i v jeho bytě, kde bych také chtěla, aby mi společně s vnukem Kryštofem zahráli.

 

5) POSTUP PRÁCE

Většinu materiálu jsem nahrávala na nahrávací mikrofon FlashMic DRM85-C Cardioid, který jsem měla zapůjčený z Českého rozhlasu České Budějovice. Se zvukem jsem spokojená, je velmi čistý. V průběhu natáčení jsem měnila prostředí, velká část je nahrávaná ve vnitřním prostoru dílny pana Stechera, ale některé části jsou nahrávané v parku. I v těchto případech je zvuk bez problémů.

Pro práci s materiálem jsem zvolila program SoundForge, se kterým jsem již pracovala v předmětech souvisejících s mou rozhlasovou specializací. Pracovala jsem zejména se základními funkcemi, které jsem si již v průběhu studia osvojila. Jednalo se především o funkce: fade in, fade out, která umožňuje plynulý nástup zvuků, které byly střižené, dále funkce volume, která vyrovnává jednotlivé rozdílné hlasitosti, a dále funkce mix/replace, která slouží k předělům mluveného slova a hudby. Tyto předěly oddělují jednotlivé kapitoly.

První natáčení jsem měla s Miroslavem Stecherem a jeho vnukem naplánované v únoru. Můj plán byl takový, že se pokusím nabrat co nejvíce materiálu a posléze budu natáčet to, co bude potřeba. S panem Stecherem a jeho vnukem jsem strávila část dopoledne, a to převážně v dílně výrobce, která se nachází v půdních prostorech jeho domu v centru Českých Budějovic. V dílně jsem s panem Stecherem natáčela rozhovor, nejprve jsem se ho ptala, jak dlouho už dudy vyrábí, čím vším se ve svém hudebním světě zabývá a co pro něj tento hudební nástroj znamená. Protože byl s námi v dílně i jeho vnuk Kryštof, část rozhovoru probíhala i s ním. Zjišťovala jsem, jestli Kryštof objevil lásku k dudám sám, nebo ho dědeček k výrobě chtěl vždy učit on, jak jim společně toto řemeslo funguje a v čem se jejich výroba liší.

Posléze přišla na řadu ukázka z výroby dud. Miroslav Stecher mi popisoval, z čeho se dudy skládají a detailně popisoval jednotlivé kroky výroby. Některé z nich mi názorně ukázal, například zdobení do dřeva na soustruhu či broušení kravských rohů, které jsou součástí nástroje. Tím jsem do reportáže použila zvuky, které ji velmi oživily. Na panu Stecherovi šlo poznat, že je výroba dud jeho velkým koníčkem a že je v tomto směru opravdu odborník. Názorně mi ukázal, jak zní dudy, ve kterých ještě není plátek, který je rozezní a jak zní, když už jsou téměř vyrobené. Posléze přinesl raritu, kterou v dílně má – dvě stě let staré foukací dudy, na které mi také zahrál.

Po strávení času v malé podkrovní dílně jsem Miroslava Stechera a jeho vnuka poprosila, zda bychom se nemohli přesunout do jeho bytu pod dílnou. I když bylo na panu Stecherovi vidět, že s touto návštěvou nepočítá, tak svolil, z toho jsem měla velkou radost. Stejně jak malebná a kouzelná byla jeho dílna, tak malebný byl totiž i jeho byt. Zdi zdobily dudy všech možných velikostí, tvarů i barev. V bytě mi na závěr dědeček s vnukem společně dvojhlasně zahráli a zazpívali jejich oblíbenou jihočeskou píseň s názvem K Budějicům cesta. Byl to nejen krásný hudební zážitek, ale také zážitek pro oko, vidět dědečka s vnukem, kteří společně vyrábějí dudy, hrát a zpívat. Tuto píseň jsem použila do předělů, které v celém dokumentu rozdělují jednotlivé kapitoly.

Další natáčení jsem měla domluvené s Kateřinou Doubkovou, žačkou pana Stechera. Kateřina je jedna z těch, které pan Stecher velmi ovlivnil. Pravidelně dochází na hodiny k němu do bytu, po jeho boku také hraje v muzice folklórního souboru Úsvit, sama pak doprovází dětský soubor Úsviťáček. Rozhovor jsme natáčely v květnu, a protože jsem chtěla naše povídání zasadit do jiného prostoru, nejlépe venku, byl tento čas pro počasí ideální. Celý rozhovor jsme spolu natáčely v parku v Českých Budějovicích, kde nás nic nerušilo a v pozadí je slyšet zvuk ptáků a šum stromů. Odlišné prostředí jsem posléze musela propojit s vnitřním prostředím, do kterého přecházím. I když pan Stecher na dudy naučil hrát několik žáků, do dokumentu jsem chtěla použít ženský hlas, aby se zvuky a hlasy od sebe odlišily. Chtěla jsem, aby mi Kateřina také zahrála a zazpívala. Část písně Budějce, Budějce jsem také použila do předělů.

Nakonec jsem nahrála spojováky, tedy mé vlastní povídání, které propojuje celý dokument. Tyto spojováky jsem nahrávala až nakonec po celkovém střihu, kdy jsem si sama ujasnila, co už pan Stecher řekl a čím mohu navázat já, aby se mi do dokumentu vešlo více materiálu.

Celkově jsem nasbírala materiál, který trval necelé dvě hodiny. Projít veškerý materiál a následné vybrat vhodné pasáže tedy trvalo delší dobu. Následný střih také zabral spoustu času. Miroslav Stecher často přeskakoval od jednoho tématu k druhému, dělal dlouhé pauzy mezi mluvením, ale musím říci, že je to velmi dobrý řečník. Bylo poznat, že rád o výrobě dud mluví, a tak často do jeho mluvení nemusela zasahovat. Jeho vnuk Kryštof naopak mluvil velmi rychle a často používal slova prostě a jakoby, které jsem musela vystříhávat.

Samotný projekt měl celkem čtyři odlišné verze, k jejichž vylepšování docházelo na základě připomínek vedoucí mého projektu. V první verzi rozhlasového dokumentu převažovala reportážní část z výroby dud, kde sice bylo velké množství zajímavých zvuků, ale neměla jsem nikde zmíněné, jak se Miroslav Stecher ke hře na dudy a k jejich výrobě dostal. Do druhé verze jsem tedy vložila toto povídání a ubrala jsem velkou část ze samotné výroby dud. Také jsem nahrála jiné, delší spojováky, které blíže pana Stechera i tento hudební nástroj popisují. V třetí verzi jsem tyto spojováky ještě upravovala, do některých částí dokumentu jsem přidávala popis děje, jednotlivé části jsem přehazovala tam, kde se více hodily, a hlavně jsem zapracovala na hudebních předělech. Ty jsem ještě vylepšovala do finální čtvrté verze dokumentu.

 

6) SEBEHODNOCENÍ

Výsledným rozhlasovým útvarem jsem spokojená. Pokusila jsem se naplnit veškeré cíle, které jsem si stanovila v úvodu této práce. Jedná se o příběh člověka, kterého od útlého věku provází jeho celoživotní vášeň, podle mého názoru je tento příběh obsahově i formálně velmi originální. Chtěla jsem hlavně přenést na posluchače šťastné emoce Miroslava Stechera, a to se, myslím, povedlo.

Se samotným nahráváním jsem žádný problém neměla, u střihu poté už ano. Největší problém jsem měla s hudebními předěly a jejich pozvolným propojováním jednotlivých kapitol. Také jsem měla problém odhadnout, jak dlouhé mají být mé spojováky. Měla jsem totiž pocit, že musím dát veškerý prostor Miroslavu Stecherovi a dostatečně jsem se nevžila do role té, která celým dokumentem provází. Proto jsem musela spojováky prodlužovat a znovu nahrávat.

Pro mě samotnou bylo samotné natáčení i následné vytváření dokumentu velkým přínosem. Povídání s Miroslavem Stecherem o něčem, co je mi velmi blízké mě velmi obohatilo, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, měla jsem možnost podívat se, jak se dudy vytvářejí, a zároveň toto všechno zvukově předat dál. Vytváření dokumentu mě také velmi obohatilo, a to o zkušenosti se střihem. Finální verze dokumentu je ve srovnání s první verzí mnohem lepší, osvojila jsem si řadu věcí, které určitě v budoucnu použiji. Za to vděčím vedoucí projektu, paní inženýrce Radoslave Kvasničkové, která mi projekt vracela k přepracování s pečlivými připomínkami, a já jsem tak měla možnost se sama, pod profesionálním vedením, zlepšovat. Díky tomuto projektu jsem si uvědomila, že bych se rozhlasové tvorbě opravdu chtěla věnovat.

 

7) POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

Dudácká tradice v České republice, Národní ústav lidové kultury [online]. 2019 [cit. 20. 5. 2020]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/2019/03/11/dudacka-tradice-v-ceske-republice/

Publikované příspěvky:

OBRAZEM: Miroslav Stecher vyrábí dudy, Českobudějovický deník, [online]. 2014 [cit. 20. 5. 2020]. Dostupné z: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-miroslav-stecher-vyrabi-dudy-20140730.html

SOUKUPOVÁ, Hana. Jihočeši: muzikant Miroslav Stecher, Český rozhlas České Budějovice [online]. 2013 [cit. 20. 5. 2020]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/jihocesi-muzikant-miroslav-stecher-7076567

KISS, Jan. Výrobce dud Miroslav Stecher, Toulavá kamera, Česká televize [online]. 2018 [cit. 20. 5. 2020]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/218562221500037/obsah/644154-vyrobce-dud-miroslav-stecher


Dudy - má celoživotní láska_projekt_audio_odkaz

Naposledy upraveno:

Média

Dudy - má celoživotní láska Radka Kmochová
Stáhnout přílohy:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Listopad 2020 »
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30            

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace