Realizace: https://uloz.to/!zqLwQvb8ucZE/sp-frydrychova-mp3   Záměr: ÚVOD Tento text je podpůrným materiálem k samostatnému projektu s názvem „Buď šnek“. Podává informace o pozadí tohoto projektu, jeho cíle, způsoby vytváření, přínosy a souvislosti. Projekt vznikl jako výstupní práce mých žurnalistických specializací, a to rozhlasové a kulturní. Jedná se o závěrečnou práci mého bakalářského studia na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, neboť bakalářskou diplomovou práci obhajuji v rámci svého druhého studijního oboru Česká filologie. 1. CÍL PRÁCE Cílem mého projektu bylo popsat a přiblížit olomouckou neziskovou organizaci Buď šnek, která se zaměřuje na zpomalení životního tempa, vychází z tzv. pomalé filozofie. Chtěla jsem tedy postihnout vznik a fungování organizace i osobnosti jejích zakladatelů, manželů Zavadilových. Prostřednictví organizace bych tak chtěla seznámit posluchače s konceptem zmíněné pomalé filozofie, kterou se organizace snaží předávat svým klientům, ať už prostřednictvím konzultací, terapií, přednášek, cvičení nebo happeningů. Myšlenky organizace jsem chtěla prodiskutovat s jinými odborníky, kteří by mi mohli vyložit možné dopady rychlého životního stylu na zdravotní i psychický stav člověka. Vedle toho jsem také chtěla přiblížit osobní příběh manželů Zavadilových, kteří v době vzniku organizace byli rodiči nově narozené dcery a brzo poté i její sestry. Do jaké míry pro ně bylo reálné a možné řídit se vlastními principy pomalé filozofie v každodenním životě, kde spolu s péčí o děti zde byla také práce a snaha rozběhnout něco nového. Prostor jsem chtěla poskytnout také těm, kteří nabídky organizace využily, tedy zprostředkovat možný vliv na konkrétního klienta. Má práce tak může být návodem na zpomalení nebo alespoň prvním krokem ke zvolnění životního tempa. Rozhodně přináší důvodu, proč je dobré zpomalit a jak nám naopak rychlost může škodit. Ukazuje také možnosti, jak lze pomalosti dosáhnout či aspoň vyvážit každodenní rychlost a spěch. Posledním, avšak ne méně významným cílem bylo osvojení a praktické užití dovedností získaných studiem příslušných specializací. Pro rozhlasovou specializaci se jednalo o předměty Praktikum rozhlasové žurnalistiky (PRTB) a Workshop rozhlasové žurnalistiky (WRTB), kde jsem si osvojila práci s diktafonem, stříhání a úpravu zvuku v počítačových programech a vytváření rozhlasových obsahů různých žánrů. Pro specializaci kulturní pak o Základy obecné estetiky a uměnovědy (ZEUB), kde jsme se věnovali obecné problematice umění, kultury a estetiky, a Žurnalistická specializace – kulturní (ZSKB), kde jsme získali praktické dovednosti při tvorbě různých žurnalistických útvarů, a to na celé škále kulturních oblastí. 2. VOLBA TÉMATU Rozhodnutí věnovat se ve svém projektu organizaci Buď šnek přišlo v podstatě náhodou. Po několika jiných variantách, které se však ukázaly jako nevyhovující, jsem jistou dobu nevěděla, na co se zaměřit. Záhy na to jsem se setkala s organizací Buď šnek, která prezentovala svou práci a své myšlenky na Olomouckém Majálesu Univerzity Palackého. Pomalá filozofie, kterou organizace prezentuje, mě velmi zaujala. S některými prvky jsem se dříve setkala, ale ne s celou koncepcí pomalosti. Téma jsem si zvolila, protože je mi filosofie organizace blízká. Dnešní doba je velmi rychlá. Díky technologickému pokroku můžeme téměř okamžitě získávat a šířit informace, velmi rychle cestovat či přemísťovat objekty. Tento pokrok je pro lidstvo v mnohém přínosný, ale má na něj také negativní dopad. Každý den jsem totiž pod neustálým tlakem a naší povinností je rychle reagovat, rychle se rozhodovat, rychle žít. Pak ale nezbývá prostor na skutečné prožití okamžiků, nemáme čas se věnovat dětem, rodičům, přátelům nebo potřebným. A náš vlastní život tak může ztrácet na hodnotě, paradoxně často právě proto, že se jej snažíme co nejvíce zaplnit, tedy udělat smysluplným. Jedná se o aktuální problematiku, jejíž dopad na člověka může být obrovský. Stres zatěžuje organismus, může vyvolat náhlou nevolnost, ale také problémy trvalejšího rázu, chronické potíže i značnou mírou přispět k rozvoji civilizačních chorob. Vedle vlivů působících na jednotlivce jsou zde také rizika pro celou světovou společnost, neboť při touze po rychlosti vyčerpáváme neobnovitelné zdroje, vytváříme ohromné množství odpadů, které jsou často nebezpečné a těžko rozložitelné či jinak zpracovatelné. Celoplošnou podstatou problému související s ekologickou problematikou se však ve svém projektu nezabývám, protože zpracování takového tématu by vydalo na další projekt. Koncept pomalé filozofie však začíná ve světě získávat větší prostor. Největší zastání má v Itálii, která je kolébkou pomalé filozofie. Existují zde pomalá města, v nichž je pomalost zajištěna i zákonem. V těchto městech se dbá na pomalost ve všech oblastech, i když to vždy není úplně reálné. Existuje zde také koncept pomalého jídla a s ním restaurace, které se na něj zaměřují a nabízí mnohochodová menu na mnohohodinové večeře. Koncept pomalé medicíny zase přináší rozvážnost do náročné profese, která je často nejen pod časovým tlakem a velkou zodpovědností, v níž čas vyměřený pro pacienta často neodpovídá jeho problémům a kde se zdravotní komplikace řeší rychlou formou medikamentů. Itálie však zdaleka není jediným státem, kde se tyto myšlenky uchytily. Pomalá společenství fungují například také v Japonsku, které je proslulé svými vysokými nároky jak na studenty, tak pracující. Organizace Buď šnek tedy reprezentuje zmiňované prvky pomalé filozofie v Olomouci, kde podle slov jejích zakladatelů podobný zástupce dosud chyběl. Rozhodla jsem se proto svůj kulturně-rozhlasový projekt zaměřit na organizaci, která se věnuje určitému životnímu stylu a směřuje k němu své klienty. A to abych se sama v tomto tématu více vzdělala a získala o něm další informace. Spolu s tím jsem také chtěla zjistit více o fungování organizace, kterou založili mladí manželé s dvěma malými dcerami, čímž byl pro mě jejich příběh ještě lákavější. 3. ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY Pro získávání bližších informací o pomalé filozofii mi významně pomohla kniha Carla Honorého Chvála pomalosti (v anglickém originále In Praise Of Slow), která vyšla v roce 2004. Její autor je skotský novinář, který byl svého času „zavalen“ spoustou práce, jako je dnes většina pracujících lidí, a nedokázal oddělovat práci a volný čas. Nenašel tak prostor ani sám pro sebe, natož pro svou rodinu a přátele. V určitém bodě však došlo ke zlomu a Honoré se rozhodl bojovat proti „kultu rychlosti“. Procestoval značnou část světa, aby objevil a popsal nejrůznější techniky a formy zpomalování, které ve světě fungují. Zabývá se také „historií zrychlování“ a vysvětluje, jak jsme se dostali do dnešní zdánlivě nenávratné situace. Zároveň se také věnuje rizikům rychlosti a zprostředkovává příběhy lidí, mnohdy na vysokých pozicích ve vládě či mezinárodních firmách, kteří si dnes nachází vlastní cestu k pomalosti, protože rychlost, v níž žili, byla neúnosná a často osudová. V knize se v jednotlivých kapitolách věnuje práci, mezilidským vztahům, vzdělávání, cestování, jídlu, sexu a dalším oblastem, kde rychlost může škodit a pomalost naopak prospívat. V současné české i světové společnosti téma zpomalování stále více rezonuje. Stoupá oblíbenost jógy, která je královnou pomalého cvičení, rozvíjí se systém alternativního školství, který nabízí uvolněnější přístup, jenž je více orientován na individuální potřeby jednotlivých dětí, více lidí vyhledává rekreační manuální koníčky a častěji tráví čas v přírodě. Objevuje se také stále větší zájem o pomalou módu (slow fashion), která je jedním z velmi diskutovaných pomalých témat. Na českém internetu se jí věnují jak specializované servery (greenglasses.cz) nebo o nich ve svém blogu publikují informace e-shopy nabízející toto zboží (greenbutik.cz, nila.cz), avšak články věnované této problematice se objevují i serverech lidovky.cz (zde je článek z magazínu Esprit), forum24.cz, novinky.cz, i v rubrice krasna.nova.cz či ona.idnes.cz. Problematikou pomalé módy se zabývá i Česká televize, věnovala jí jeden z dílů cyklu Nedej se nazvaný Zpomalený šatník a také se téma diskutovalo v pořadu Sama doma. Na rozhlasových frekvencích se pomalé módě věnovala stanice Radio Wave. Na téma pomalé módy byla vytvořena i magisterská diplomová práce na katedře enviromentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. Dalším oblíbeným pomalým tématem je pomalé jídlo (slow food). Je to heslo existující na Wikipedii, kde je přiblížen původ tohoto trendu. Tématu pomalého jídla se věnují především weby spojené s gastronomií, na České televizi vzniklo několik pořadů a článků. Navíc toto hnutí má své pobočky v Praze a v Brně. Na téma slow foodu také vznikla diplomová práce na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Brno, která jej porovnává s fast foodem, jenž ale není v Česku tolik rozšířený jako v jiných zemích a autorka jej nevnímá jako hrozbu. Oba trendy vidí jako extrémy, a proto doporučuje „zlatou střední cestu“. Většina výsledů, které lze ve spojitosti s pomalostí najít, jsou články či recenze vycházející jako reakce na knihu Carla Hnorého, což je pochopitelné, protože právě jeho tvorba tuto filozofii a všechna její odvětví nejvíce zpopularizovala. Pomalost je však stále spíše otázkou osobních webů a blogů, na kterých autoři sdělují své osobní zkušenosti a doporučení (např. zpomalit.cz,), než záležitostí, kterou by se zabývala média. Co se týče mého projetu, tak zásadním zdrojem vedle knihy Chvála pomalosti pro mě byly webové stránky organizace (budsnek.cz), kde jsem se dozvěděla podstatu fungování organizace a mohla z nich vycházet i ve své práci 4. IDEOVÝ PLÁN Cílem práce bylo představit myšlenky organizace Buď šnek a postihnout její fungování. Využívám k tomu dva žurnalistické žánry, konkrétně rozhovor a reportáž. Rozhovor je však pro můj projekt zásadní, protože je to forma, pomocí které představuji posluchačům jak organizaci Buď šnek, tak názory odborníků na téma rychlého životního stylu a také vyjádření účastnice powerjógy. Reportáže využívám pro přiblížení rodinného prostředí Zavadilových, kdy se mi podařilo nahrát situaci, při níž si starší dcera Zavadilových „hraje“ tím, že se snaží vyčistit pokreslenou stěnu. Podává mi tak jasný příklad aplikací myšlenek organizace v každodenním životě. Ty manželé využívají i ve výchově. Celý projekt by se dal rozdělit do několika částí. V první se věnuji základním informacím o organizaci, tomu odkud vlastně přišel nápad organizaci založit a co nabízí zájemcům o zpomalení. V pomyslné druhé části se věnuji rizikům rychlého životního stylu, který se Buď šnek snaží změnit. Uvádím rozhovor s lékařkou a psychologem, abych postihla jak zdravotní tak psychické, případně sociální hrozby. V dalším celku už se věnuji samotným manželům Zavadilovým a jejich rodinné situaci. Do čtvrtého tematického celku by se dalo zařadit vyjádření účastnice jógy k tomu, co jí cvičení přináší, a promluva Zuzky Zavadilové, čím je pro ně životní zpomalení přínosem. Je tak sdělením, co organizace dává klientům i zakladatelům. Jednotlivé zmíněné části nejsou řazeny následně, ale částečně se prolínají, aby tvořily linku celého příběhu. Výsledná podoba projektu nastiňuje téma pomalosti a jeho rizik pro dnešní společnost a zabývá se také možnostmi prevence. Nabádá posluchače k zájmu o tuto problematiku, protože podává důkazy o škodlivosti a také všudypřítomnosti zrychlování. Především se ale projekt zaměřuje na organizaci Buď šnek, její vznik a působení, kdo za ní stojí, jak vypadala jejich cesta ke vzniku organizace, a nabízí také pohled do rodinného života zakladatelů a každodenní naplňování jejích hodnot. 5. POSTUP PRÁCE Protože se ve své práci zaměřuji především na neziskovou organizaci Buď šnek, tak pro mě byl stěžejní rozhovor se zástupci organizace, manžely Zavadilovými. Shodou okolností jsem se s Petrem Zavadilem poznala už dříve osobně, a tak nebyl problém se s nimi zkontaktovat a domluvit si osobní schůzku. Navštívila jsem tedy rodinu Zavadilových v jejich domově, který byl příjemným prostředím pro interview. Panovala zde přátelská atmosféra, přítomny byla také dcery Zavadilových, které si při našem rozhovoru kolem hrály a občas se dožadovaly pomoci či pozornosti rodičů. V záznamu jsou tak slyšet rušivé zvuky hry a občasné dětské žvatlání, které dle mého názoru vykresluje rodinnou atmosféru. Díky návštěvě v domácím prostředí jsem také měla možnost natočit reportáž. Nejdříve jsem zkoušela několik jiných her se starší dcerou Mariánkou, na kterých by bylo možné zachytit principy pomalé filozofie, které Zavadilovi aplikují ve své výchově. Četli jsme společně knížku, poznávaly co je na obrázcích, Petr Zavadil s mladší dcerkou poznávali zvířata v obrázkové knize a předváděli jejich zvuky. Také jsme stavěli stavebnici Lego, ale žádná z těchto činností, ke kterým jsme děti vybízeli, nebyla tak výstižná. Nejlepší ukázkou byla následná spontánní činnost Mariánky, která uviděla špinavou stěnu a rozhodla se ji umýt. V tom jí nikdo nebránil, naopak jí rodiče podporovali, případně pomohli nebo poradili, ale celou práci chtěla udělat sama. Nerušeně si tak dlouhou dobu hrála a občas nás informovala, jak jí práce jde. Výsledek sice rozhodně nebyl takový, jako kdyby stěnu umýval někdo z rodičů, ale to už by se nejednalo o hru, jak mi vysvětlila Zuzana Zavadilová. Manželé Zavadilovi byli skvělými respondenty. Odpovídali na všechny mé otázky a neváhali i přiznat, že se jim ne vždy dařilo dodržovat principy organizace, které chtějí šířit. Zvláště pak v začátcích, kdy vedle organizace Buď šnek zakládali také rodinu. Společně s vedoucí mého projektu Ing. Radoslavou Kvasničkovou jsme se shodly, že by bylo vhodné zařadit do projektu vyjádření nezávislého odborníka, který by popsal možné rizika rychlého životního stylu, aby tak opodstatnil fungování organizace. Předpokládala jsem, že na univerzitní půdě nebude problém sehnat psychologa a lékaře, kteří by byli ochotni se v pár minutách vyjádřit k tomuto tématu. Avšak tento předpoklad byl velmi chybný. Nejdříve jsem na doporučení od studentů Lékařské fakulty Univerzity Palackého kontaktovala konkrétní doktory či profesory, kteří působí na univerzitě a zároveň mají zkušenosti z praxe. Ale ani pomocí emailové a telefonní komunikace se mi nepodařilo získat žádného respondenta. Po několika neúspěšných pokusech jsem si domluvila schůzi s lékařkou z psychiatrie na Fakultní nemocnici Olomouc, ale ta mi žádnu výpověď nemohla poskytnout, protože nenašla vědeckou studii, která by pojednávala o rychlém a stresujícím životním stylu, z níž by mohla vycházet. S neúspěchem jsem tedy na lékaře rezignovala a zaměřila se na získání výpovědi psychologa. Zde jsem narazila na obdobný problém. Přestože jsem na katedře psychologie vyhledala doktora na základě doporučení, nepovedlo se mi jej zastihnout a při snaze sjednat si osobní schůzi mi nebylo vyhověno. Oba odborníky jsem následně sehnala pouze díky osobním známostem. Psychologa a teologa Damila Staňka jsem navštívila v jeho kanceláři, kde jsme v příjemné atmosféře hovořili o možných psychických zátěžích způsobených rychlým životním stylem. O zdravotních rizicích dané problematiky jsme diskutovali s lékařkou Lenkou Zatloukalovou v její ordinaci. Chtěla jsem ve své práci komplexněji postihnout nabídku organizace Buď šnek, a proto jsem navštívila lekci jógy. Pro reportáž z ní už v mém projektu nebyl prostor, a tak jsem zanechala pouze rozhovor s účastnicí jógy, která mi vysvětlila, co jí cvičení jógy přináší a jak ji dokáže zpomalit. Tento rozhovor je sice obsahově dobrý a podporuje myšlenky organizace, ale jeho zvuková podoba je špatná. Nahrávala jsem jej totiž na chodbě před tělocvičnou. I když jsme se vzdálily od ostatních jejich rozhovory a hluk v chodbě výrazně rezonoval a záznam je tak nekvalitní. I když jsem měla více materiálu věnovaného nabídce organizace, rozhodla jsem se jej nezařadit. Jednalo se o ukázku z e-knihy, kterou napsala Zuzana Zavadilová jako další návod na zpomalení. Dalším materiálem, který by dobře doplnil mou práci, byla výpověď o dosavadním úspěchu organizace, avšak do omezené stopáže práce jsem se rozhodla zařadit raději vybrané materiály, například reportáž či přínos pomalejšího života pro ně osobně. Jednotlivé příspěvky v projektu jsem propojila slovem, uvedla je, případně doplnila. Při nahrávání těchto promluv jsem si dávala záležet na precizní artikulaci a přiměřeném mluvním tempu. Celý projekt jsem se rozhodla doplnit relaxační hudbou. Pro úvodní a závěrečné slovo Zuzany Zavadilové, které provází relaxací na hodině jógy, a také pro rozhovor s účastnicí kurzu jsem použila velmi klidnou a jemnou hudbu, jež koresponduje s obsahem. Usoudila jsem, že by se však nehodila k dynamičtějším pasážím mluveného slova, v ostatních částech projektu proto používám poněkud rychlejší a melodicky barvitější podkres. Také se však jedná o relaxační hudbu. Mluvené slovo všech respondentů jsem se vždy snažila pomocí střihu upravit, například vystřihnout hezitační zvuky, přeřeky a podobné rušivé prvky, ale nikdy ne na úkor přirozeného znění projevu. Někdy tak bylo možné tyto drobné chyby odstranit a jindy jsem je ponechala, neboť nebylo možné je úplně odstranit nebo promluva bez nich zněla nepřirozeně. V mém projektu se tak tyto jevy nachází, u mluvčích i u mě samotné. 6. SEBEHODNOCENÍ Projekt jsem vypracovala svědomitě a samostatně. Myslím, že se mi dobře povedlo naplnit předem dané cíle, tedy představit organizaci Buď šnek, její program a vedle toho také životní příběh rodiny Zavadilových. V projektu poskytuji i nezávislá vyjádření odborníků a doporučené formy zpomalování. Práce ovšem není bezchybná. Nejvíce bych si vytkla nekvalitně nahraný zvuk rozhovoru s účastnicí jógy. Při natáčení jsem nedokázala odhadnout míru hluku v prostředí a to, jak celá nahrávka vyzní. Podobně i v jiných pasážích je například vysoká míra šumu. Svízelem práce pro mě byl finální výběr materiálu, neboť jsem nahrávek měla mnoho a mezi nimi i pasáže, které by se do projektu velmi dobře hodily, avšak nebylo možné je z důvodu omezeného obsahu zařadit, ani vyměnit za jiné. Věřím však, že i přes některé nedostatky je má práce kvalitní, splňuje své cíle, a je tedy hodnotným žurnalistickým výstupem. 7. ZDROJE Literatura HONORÉ, Carl. Chvála pomalosti: jak celosvětové hnutí vyzývá na souboj kult rychlosti. Praha: 65. pole, 2012. ISBN 978-80-87506-22-6. Internetové zdroje https://budsnek.cz/ http://www.zpomalit.cz/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Slow_Food https://www.greenbutik.cz/co-je-slow-fashion-a-proc-by-nas-to-melo-zajimat/ http://www.nila.cz/blog/archiv/archiv-fashion/vsechno-co-vime-o-pomale-mode-cast-prvni-z-deseti/ https://www.greenglasses.cz/cs/co-je-pomala-moda-slow-fashion-a-kde-ji-v-praze-koupit/ http://www.pazitka.cz/food-drink-/fast-food-ne-dekuji-slow-food-ano-prosim-/ https://www.lidovky.cz/pomala-moda-kdyz-kvalita-vitezi-nad-kvantitou-fo9-/design.aspx?c=A170509_095600_ln-bydleni_ape http://krasna.nova.cz/clanek/modaastyl/jak-usetrit-za-obleceni-poznej-kouzlo-slow-fashion.html ČT [cit. 11. 4. 2018] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1052744-zlata-era-fastfoodu-a-instatnich-jidel-konci-prichazi-slow-food http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1192139-slow-food-jidlo-pro-ty-kteri-neradi-plytvaji-a-radi-jedi-zdrave http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11412378947-90-ct24/217411058130321/obsah/532000-zdrava-vyziva-versus-fastfoody-uvod http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/11114946772-expominuty-2015/215562220150012 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/415235100161007-zpomaleny-satnik/ ČRo [cit. 11. 4. 2018] https://wave.rozhlas.cz/detox-nakupnich-maniaku-slow-fashion-5223861 Forum 24 [cit. 11. 4. 2018] http://forum24.cz/lifestyle/2017/03/10/slow-fashion-udrzitelna-moda-a-zodpovedny-pristup/ http://forum24.cz/lifestyle/2017/03/24/kde-nakupovat-slow-fashion-objevte-nejzajimavejsi-ceske-obchody-s-udrzitelnou-modou/ Diplomové práce https://is.muni.cz/th/324201/fss_m/Jezkova_DP.pdf https://is.muni.cz/th/323462/lf_m/DP_Fast_food_versus_slow_food.pdf

Káva, víno, jazz, erotika a humor zaplňují galerii Biblio ve Vědecké knihovně v Olomouci. Tvůrce výstavy Jiří Slíva je český malíř, ilustrátor a také básník. Jeho obrazy a grafiky nepostrádají nápad a dokáží vyloudit úsměv na tváři snad každého návštěvníka výstavy. Expozice s názvem Nicht nur Kafka, v překladu nejen Kafka, probíhá v rámci festivalu Olomützer Kulturtage. Trvá do 20. května.

Blanka Hlavenková už desátým rokem provozuje v Olomouci Studio Dorn, v němž nabízí nejen relaxační masáže, ale především speciální léčebné metody, které dokáží lidem pomoci od zdravotních problémů a s nimi spojených bolestí. Pacientům denně pomáhá od zablokované páteře, výhřezů ploténky, vadného držení těla a mnoha dalších potíží.

V centru Českého hydrometeorologického ústavu v Praze - Libuši se uskutečnil druhý ročník experimentálního projektu s názvem Stratocaching. V sobotu 25. října se zde sešlo přes 200 lidí, aby byli svědky vypuštění stratosférického balón do oblak. Balón je zvláštní tím, že nese takzvaný Dropion. To je gondola, která je nejdůležitější částí experimentu. Drží v sobě totiž 12 kapslí, kterým se říká Stratocache. Tyto kapsle mají tvar javorových semínek a jsou 40 centimetrů dlouhé. Když balón vystoupá do výšky 30 kilometrů nad zemský povrch, jsou kapsle z Dropionu vypuštěny. Poté se snášejí k zemi a ve chvíli, kdy dopadnou, ohlásí svou polohu zasláním GPS souřadnic. V tu chvíli začíná pro zaregistrované „hledače“ hra. Jejich úkolem je Stratocache, které mohou být větrem odneseny kterýmkoli směrem, najít. Hledání jim umožňuje speciální mobilní aplikace, která zaznamená souřadnice jednotlivých kapslí.

  Modřiny, otoky ve tváři, popáleniny a mnohé další stopy po úrazech mohou být příznaky fyzického týrání dětí. Tělesné ubližování však není jediný druh násilí, kterého se dospělí na dětech dopouští. Setkávají se také s psychickým týráním a sexuálním zneužíváním. Pro boj s úmyslným ubližováním dětem připravily SOS dětské vesničky kampaň s názvem Tak snadno se to nepozná, která si bere za cíl upozornit na velké množství týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí.