st., 4. březen 2009 20:07

Když se adaptují Pochyby: Meryl Streepová a Philip Seymour Hoffman v dramatu plném nejistoty

Když se americký dramatik John Patrick Shanley rozhodl zfilmovat svou vlastní divadelní hru, očekávání bilancovala někde mezi nadějí a obavami. Samotná hra vynikala mnoha kvalitami, oceněnými mj. Pulitzerovou cenou, ovšem vzpomínky na Shanleyův debut a do Pochyb jediný film Joe kontra sopka (1990) v člověku vzbuzovaly spíše předpoklad průměrného filmu.

Jenže se ukázalo, že Shanley tentokrát přesně věděl, co dělá, a z projektu se vyklubalo precizní drama s výbornou atmosférou a především s vynikajícím hereckým obsazením.

Zlá Meryl, hodný Seymour

Snímek se odehrává v 60. letech 20. století v křesťanské chlapecké škole, v níž vládne pevnou rukou její ředitelka, sestra Aloysius (Meryl Streepová). Sestra Aloysius nemá ráda cukr, nedojídání a různé jiné prostopášnosti, kterýmižto lidé k její neradosti tak často hřeší. Zato otec Flynn (Philip Seymour Hofman), jenž na škole působí jako kněz i učitel, netrpí takovými úzkostlivostmi, dětem se snaží hlavně porozumět, nemá nic na třech lžičkách cukru v čaji, rád se občas pobaví, a vůbec razí filosofii tzv. „moderní církve“.

To se samozřejmě ani trochu neshoduje s přesvědčením sestry Aloysius, a naopak se to velmi líbí všem dětem i řádovým sestrám, včetně mladičké setry James (Amy Adamsová), která v otci Flynnovi vidí opak tvrdé a chladné nadřízené. Ovšem když se objeví jisté okolnosti mluvící v neprospěch otce Flynna, je sestra James na vážkách. Ačkoli je jí Flynn sympatický, zpočátku se přiklání na stranu zjevných důkazů a respektované sestry Aloysius. Ale srdce a svědomí jí říká něco jiného. Stále více se zaplétá do pochyb, které začnou pomalu omotávat i ostatní postavy, a nakonec i diváka.

Jsou to pochyby nejen o tom, kde se skrývá pravda, ale i jak ji můžeme poznat, či jakými způsoby máme právo ji poznat. Pochyby o tom, jestli máme věřit více svému rozumu, nebo svému srdci. A v neposlední řadě a se vším tímto propojené pochybování o vlastní víře.
Film tak naťukává problémy, které tvoří věčné existenciální otázky lidstva, a zároveň je každému z nás tak blízký: Kdo v životě o něčem nepochyboval?

Herecký koncert zapůsobil i na Americkou akademii

Snímek se v rámci divadelní předlohy drží komornosti, která se projevuje hlavně nevýrazností formálních prostředků. Velmi citlivou, především statickou kameru ozvláštňují občasné neobvykle umístěné detaily, které tak film dynamizují. Také hudba je velice nenápadná, poplatná konverzačním dramatům. Ovšem to, co dělá tento film jedinečným, je právě velice rafinovaný scénář a herecký ansábl, který dostal díky střídmosti filmového výraziva velký prostor vyniknout.

Toho si všimla i Americká filmová akademie, když před více jak měsícem nominovala na Oscara právě Shanleyho za adaptovaný scénář a čtyři (!) představitele hlavních a vedlejších rolí. Kromě ústředního tria byla nominací poctěna i téměř neznámá Viola Davisová, která se ve filmu mihne jen na pár minut. (Přestože byl její výkon působivý, nevím, jestli by pro takové role neměli vymyslet nějakou novou kategorii – např. Nejlepší herecký výkon pod 5 minut.)

Jako svérázná a přísná sestra předvedla Meryl Streepová tak soustředěný výkon, že byla až do poslední chvíle horkou favoritkou na Oscara za hlavní ženskou roli. Naproti tomu Amy Adamsová, nominovaná za vedlejší ženskou roli, je sice velmi přesvědčivá, ovšem její nevinná tvář jakoby přímo vybízela k obsazování do rolí naivních mladých dívek (nedávno např. v Kouzelné romanci), takže nebylo zase tolik co hrát. Philip Seymour Hoffman je ve snímku vlezle sympatický a přitom jaksi neuchopitelně odtažitý a jeho pohled se člověku ještě na dlouho vryje pod kůži.

Režisér Shanley udělal velký skok kupředu

Přestože nebyla nakonec žádná nominace proměněna, pro Shanleyho to znamená velký úspěch. Nejen že se zájem o jinak divácky příliš neatraktivní hloubavý snímek rapidně zvětšil, ale hlavně je to pocta jeho citu pro filmové dialogy a vedení herců.

Od podprůměrné romantické komedie udělal za těch osmnáct let opravdu velký skok kupředu. Možná že tehdy ještě neměl Shanley světu co říci, ale nechal se zlákat úspěchem z roku 1989, když za svůj scénáristický debut k snímku Pod vlivem úplňku získal zlatou sošku. Možná toho pak taky trpce litoval. Ale rozhodně je dobře, že to nevzdal. Doufejme, že tentokrát ho úspěch jen posílí a že mu na natočení dalšího filmu bude stačit kratší pauza než osmnáct let.

Doubt, USA 2008.
Scénář a režie John Patrick Shanley.
Hrají Meryl Streepová, Philip Seymour Hoffman, Amy Adamsová, Viola Davisová ad.
104 minut, distribuce: Falcon.
Premiéra v ČR: 5. března 2009.

Zobrazeno 2394 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:35

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste