Jan Rzehulka (1) Fenomén dneška: Hokejový kotel
Přestože se české hokejové reprezentaci už dlouho nepodařilo přivézt z Mistrovství světa či Olympijských her medaili, letošní ročník základní části Extraligy přílákal do ochozů stadionů nejvyšší počet diváků v historii samostatné české nejvyšší soutěže. Celkem si cestu na stadion našlo 1 907 449 diváků, což dělá průměr 5 240 diváků na zápas. Ve fotbale je průměr podobný. Gambrinus liga se drží okolo pěti tisíc diváků na zápas. V porovnání s hokejem však značně ztrácí v počtu zápasů, protože hokejová základní část má 364 utkání a ta fotbalová jen 240. A to ještě ve statistikách není započítáno divácky atraktivní hokejové play off, které na základní část navazuje. "Hokej je mnohem rychlejší a kontaktnější sport. Především pro mladé lidi a ženy je hokej podstatně atraktivnější. Navíc kultura hokejových zápasů je vyšší, než těch fotbalových, kde se negativně projevuje účast rowdies na stadionu. Tyto hulvátské skupiny diváků se na hokeji nevyskytují", osvětluje alespoň trochu situaci tiskový mluvčí mužstva HC Mountfield České Budějovice Antonín Vansa.
Je libo hokej nebo fotbal?
Hokej jednoznačně u diváků vítězí. Fotbalová liga se hraje na mnohdy neodpovídajících stadionech a bez atmosféry, zato hokejové zápasy se hrávají za hlučné kulisy příznivců, navíc na zrekonstruovaných stadionech. Českobudějovický fotbalový stadion Střelecký ostrov je pro 6746 diváků, své domácí zápasy zde hraje SK Dynamo České Budějovice, které už několikrát po sobě uniklo sestupu do nižší ligy. V průměru letos přišlo 3361 diváků na zápas, což je třetí nejhorší návštěvnost v lize. Zato v budějovické hokejové Budvar aréně pro 6421 diváků zrekonstruované v roce 2002, můžete vidět hokej dosahující nejlepších evropských kvalit. Průměr na zápas dosáhl v základní části počtu 4668 diváků a atmosféra v hale, která je tedy pravidelně ze tří čtvrtin zaplněna, je mnohem bouřlivější. Proto je pro sportovního diváka jasná volba při kolizi termínů, kdy se hrají oba dva nejoblíbenější české sporty v jeden čas.
"Nemyslím si, že bychom si s Dynamem konkurovali. Snažíme se najít takovou cestu, aby diváci mohli případně navštívit oba zápasy, pokud v jeden den hrajeme doma. Faktem ale zůstává, že vstřícný krok většinou musí udělat Dynamo. My jako hokejový klub nemáme příliš možností, jak se startovním časem utkání pohnout. Hrát hokej od dvou odpoledne, či od osmi večera není příliš šťastné. Zato fotbalisté si mohou bez většího násilí posunout čas na tři hodiny, či dokonce hrát zápas v sobotu, tedy o den dříve," říká Antonín Vansa. Navíc lepší fotbal než je česká Gambrinus liga je možné vidět třikrát za týden v televizi v podání nejlepších hráčů světa, ještě k tomu v přijatelný čas. Lepší hokej než se hraje u nás v televizi budete hledat jen těžko, kanadsko-americká NHL hrává svá utkání v pro nás nedostupný čas a ruská KHL není také mediálně vděčnou pro českého diváka.
Návrat hvězd Nagana
Česká nejvyšší liga ledního hokeje se sice nemůže pochlubit nejlepšími hráči současnosti, ale přesto si našla cestičku, jak zaujmout tribuny zajímavými hokejisty. Do extraligy se totiž rádi vracejí hráči, kteří odehráli několik sezón v kanadsko-americké NHL. V hokeji existuje mnohem větší loajalita ke klubu, který ho vychoval. Hráči sice odcházejí v mladém věku do nižších soutěží NHL, bez toho, aby pořádně poznali domácí scénu. Při jejich návratu domů je však mateřský klub jednoznačná volba. Fotbalisté odcházejí do zahraničí v pozdějším věku, většina z nich už má na kontě zkušenosti s mezinárodním fotbalem. Při návratu upřednostňují týmy, které více vyhovují jejich fotbalovým vlastnostem. Karel Poborský a Patrick Berger jsou dva fotbaloví hráči, kteří se výrazněji prosadili v předních evropských ligách. Oba dva odcházeli do zahraničí ze Slavie a oba si pro svůj návrat do české ligy zvolili Spartu.
Hokejoví hráči jsou v tomto ohledu mnohem stálejší. Jaromír Jágr nikdy nehrál za jiný klub u nás než za Kladno a Dominika Haška byste také těžko hledali v jiném než pardubickém dresu. Mnohem důležitější však je, že hokejoví hráči závěr své kariéry chtějí dohrát doma. Zatímco některým fotbalistům hrajícím v předních ligách Evropy se po ukončení kariéry nechce domů, hokejisté většinou na domov nikdy nezanevřou a rádi se vracejí do České republiky, protože život za oceánem pro ně není přirozený. Náš nejlepší fotbalista posledních let Pavel Nedvěd odehrál nejdůležitější část kariéry v Itálii. Nedávno se rozhodl skončit s profesionálním fotbalem, přesto si na život na jihu Evropy tak přivykl, že se tam rozhodl zůstat. Podobně jsou na tom i další čeští reprezentanti, kteří okusili život v zahraničí. Janu Kollerovi se moc zalíbilo na angažmá ve Francii. Proto si také historicky nejlepší střelec české reprezentace vybral jih Francie jako místo svého trvalého pobytu. Oba, tito dnes už bývalí profesionální sportovci, byli členy týmu, který v roce 2004 vybojoval na mistrovství Evropy bronzové medaile. Z tehdejšího národního družstva, které se probojovalo až do semifinále, hrají Gambrinus ligu pouze tři hráči – Jaromír Blažek, René Bolf a Štěpán Vachoušek. Zbytek hráčů buď pokračuje v profesionální kariéře v zahraničí nebo se rozhodlo s hraním na profesionální úrovni skončit. Zato z hráčů, kteří nás reprezentovali na Olympijských hrách v Naganu, jsme letos mohli na ledových plochách vídat Dominika Haška, Milana Hniličku, Libora Procházku, Jiřího Šlégra, Pavla Pateru, Martina Procházku, Roberta Reichela, Martina Ručinského, Josefa Beránka, Jiřího Dopitu a Martina Straku. To je neuvěřitelných 11 hokejistů, když si připomeneme, že naganský olympijský turnaj se odehrál už před 12 lety. Každý z těchto hráčů si zároveň alespoň na chvíli vyzkoušel angažmá v NHL.
Zejména angažování veterána Dominika Haška HC Pardubicemi vzbudilo divácké šílenství, přestože odborníci i laická veřejnost měli pochybnosti o možné formě letos už pětačtyřicetileté legendy českého hokeje. "Návrat Dominika Haška je samozřejmě obrovským lákadlem pro fanoušky. Minimum ze současných diváků mělo možnost jej sledovat v jeho posledním roce v ELH, tedy v roce 1990. Proto jeho návrat do branky tolik lákal. Co se týče otázky výkonnosti, podle mne je zbytečná. I přes svůj věku chytá Hašek stále výtečně, " říká dále Antonín Vansa. Hašek je jeden z mála českých hráčů, kteří se při výluce v NHL v sezóně 2004/2005 nezvolili roční návrat domů, takže nebylo možno ho u nás vidět jako třeba Jágra. Letošní výkony brankáře, který byl celkem šestkrát v letech 1994, 1995, 1997, 1998,1999 a 2001 zvolen nejlepším gólmanem NHL, jsou však i přes úctihodný věk na vysoké úrovni.
Fandit, i kdyby na chleba nebylo
Cena lístků i pernamentek je stále vyšší. Přesto v době, kdy nezaměstnanost a strach z ekonomické recese je stále v mysli, se zvyšuje počet návštěvníků na stadionech. "Hokej je fenomén, který diváky láká a lákat bude. Přesto si však myslím, že pokud nebudeme brát extraligu jako celek, několik klubů dopad ekonomické krize přeci jen pocítilo. Ani my nejsme výjimkou," říká Antonín Vansa a dále dodává : "Osobně jsem se v létě setkal s fanoušky, kteří si permanentní vstupenku nemohli dovolit z ekonomických důvodů zakoupit." Jak je tedy možný nárust návštěvnosti, když i jeden z nejtradičnějších klubů hlásí těžkosti? Důvod je jednoduchý a lze ho vysvětlit jediným slovem. Nevěříte? Tak koukejte....Kometa.
Vzhůru Brno Kometa
Fanoušci Komety by se svou oddaností klubu a stálým zájmem o zápasy mohli stát vzorem pro všechny ostatní extraligové týmy. A to i pro ty s tradičním diváckým zázemím. "Nárůst návštěvnosti je jednoznačně způsoben návratem Komety Brno do extraligy na úkor divácky nezajímavého Znojma. Co se týká konkrétně našeho klubu, návštěvnost oproti loňskému roku lehce poklesla. Zhruba o 500 diváků na zápas." tvrdí mluvčí jihočeského hokejového klubu. Největší měrou se tedy na zvýšení návštěvnosti podílela brněnská Kometa, která si před sezónou koupila práva na extraligu od Znojma, které mělo nejmenší průměrnou návštěvu na zápas z celé Extraligy. Za celou sezónu přišlo do Hostan Arény Znojmo pouze celkem 70168 diváků celkem, což dělá průměr 2699 diváků na zápas. HC Znojmo byl původně klub hrající soutěž na úrovni krajského přeboru, který neměl moc hokejových ambicí. Poté však znojemský klub koupil společník česko-rakouské firmy Excalibur Jaromír Vlasák. Znojmo rázem postoupilo během šesti let až do nejvyšší soutěže. Až do roku 2009 byla hlavním sponzorem klubu energetická společnost E.ON, poté ovšem kvůli finanční krizi se sponzoringem skončila. Klub bez slavné historie, vybudovaný na křehkých základech, navíc nemohl počítat s velkou finanční podporou města Znojma, které má pouhých 35 000 obyvatel a je tudíž na hokejové mapě menším společníkem bohatších měst. Finanční problémy znojemských Orlů donutily majitele klubu Jaroslava Vlasáka k prodeji extraligové licence. Hned se ozvalo několik zájemců, včetně dvou nejslavnějších a nejúspěšnějších týmů českosloveské historie – Dukly Jihlava a Komety Brno. Nakonec vyhrála vize, kterou předložili zástupci Komety. Znojmo se tak přemístilo do první ligy a má plnit funkci farmy na výchovu mladých hračů pro Kometu. Nejvyšší soutěž se tak po 13 letech vrátila do druhého největšího města České republiky. Kometa, která získala celkem jedenáct titulů československého mistra, se tak po několikaročních útrapách, kdy měla problémy i s udržením v 1. hokejové lize, přesunula do Extraligy. Hokej v Brně poté začal překonávat rekordy, poptávka po lístcích několikanásobně předčila kapacitu stadionu, což je v českých podmínkách něco nebývalého.
Kometě se v první sezóně po návratu do Extraligy povedlo vyprodat stadión téměř na každé domácí utkání. Většina míst na stadionu je dopředu vyhrazena pro majitele permanentních lístků. Příležitostný fanoušek má jen malou možnost dostat se na stadion bez stání v dlouhé frontě, které se tvoří při zahájení předprodeje.
Pojďte k nám, dáme vám auto
Můžete se těšit na spoře oděné roztleskávačky, členové fan klubu na výhodné slevy v klubovém fanshopu a spoustu doprovodného programu v komerčních přestávkách či pauzách mezi třetinami. Můžete si najít různé důvody, proč jít na hokej, ale hlavně se můžete těšit na nejrychlejší hru na světě. "Snažíme se diváka do hlediště lákat na nejrůznější soutěže a losování. Vždy však zůstává ve hře jeden podstatný faktor. Pokud budete hrát špatně, diváků do hlediště moc nepřilákáte, i kdybyste o přestávkách losovali o auto. Zato když mužstvo vítězí, divák si najde cestu do hlediště i bez toho, že v zápase probíhá řada doprovodných akcí," ví své Antonín Vansa. Přízeň fanoušků je pomíjivá a jinak než na hřišti ji nezískáte. V tomto ohledu je úplně jedno jedná-li se o fotbal či hokej.
Někdy bylo dívkám i mně krušno, vzpomíná manažerka cheerleaders
Jsou ozdobou hokejových stadionů. Pohled na ně dokáže rozpálit nejednoho diváka a očekává se od nich stoprocentní výkon po celou hrací dobu. Myslíte si, že mám na mysli hokejisty? Ale kdepak. Já mluvím o cheerleaders, něžných děvách, které se starají o zábavu během zápasu i o přestávkách, kdy se zrovna nehraje. „ Dříve nás lidi nevítali zrovna pozitivně, brali nás spíše jako nevhodné rozptylování v jejich soustředění na sportovní výkon. Dneska se i u nás vnímá sport více jako zábavná show a k té atraktivní cheerleaders neodmyslitelně patří,“ tvrdí o nové roli svých svěřenek Olga Kopřivová, manažerka Chilli Cheerleaders, nejznámějšího týmu roztleskávaček u nás.
Pod záštitou společnosti Eurotel Praha byl v roce 2001 založen první tým roztleskávaček v České republice. Své zkušenosti předala do Čech americká agentura e2k Sports, která už s podobnými projekty byla spojena i v USA. Nejdříve skupina vystupovala pod názvem Eurotel Cheerleaders, později 02 Cheerleaders, od roku 2007 však došlo k osamostatnění a přepisu názvu na Chilli Chearleades. Vystupují na nejrůznějších sportovních akcích, ale i v rámci kulturních pořadů, společenských či firemních akcí, nebo marketingových promotion. Stylově se profilují na efektní taneční choreografie, které obsahují kromě moderního tance, gymnastických a akrobatických prvků různého stupně obtížnosti, také atraktivní pyramidy. Pravidelně vystupovaly například na fotbalových zápasech AC Sparta Praha, zápasech hokejové Extraligy,v rámci basketbalové Euroligy žen týmu USK Praha či jako podpora české hokejové reprezentace, jejímž vyvrcholením bylo mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2004 v Praze a Ostravě.
Jsou nějaké požadavky na přijetí dívek do týmu?
Adeptka by především měla mít ráda tanec, pohyb a sport vůbec. Nezbytná je i dávka zdravého exhibicionismu, protože vystupovat na velkých stadionech pro několik tisíc lidí , to chce notnou dávku odvahy. Cheerleading je kolektivní sport, kde je individualita potlačena ve prospěch celku, a tak je důležitý smysl pro kolektiv a zodpovědnost vůči ostatním. Náš tým je mezi ostatními týmy v ČR specifický tím, že sdružuje poloprofesionální cheerleaders, a jako na takové jsou kladeny další požadavky- základní taneční zkušenosti, pěkná postava, vždy upravený zevnějšek.
Jak často trénujete?
Dvakrát týdně dvě až tři hodiny – dvě hodiny jsou povinné pro všechny, pro novější členky je určena hodina tréninku navíc. Pokud je před důležitým vystoupením nebo závodem, zkoušíme i častěji. Je ale těžké sladit časové možnosti nás všech, protože dívky pracují nebo chodí do školy a pro všechny je to stále jen koníček.
Kolik času potřebujete k nacvičení jednoho čísla?
To záleží od náročnosti choreografie – zpravidla taneční číslo nahodíme během soustředění – cca během 5 hodin nácviku a pak ho na trénincích dopilováváme. Většinu choreografií se snažíme „vyšperkovat“ pyramidami a efekty s pom-pony (třásněmi), různými vlnami či kánony, a to vše je náročné na čas.
Specifikem našich sestav je také variabilita počtu účinkujících – někdy je nás 18, jindy 12, ale někdy jen třeba 5. Podle toho se každá sestava upravuje a dívky musí umět v dané choreografii tančit jednou v první řadě, ale při jiném počtu stojí zase úplně jinde a mají vše zase trošku jinak.
Po nějaké době se vaše cheerleaders vrátily na hokejové zápasy. Čím byla ovlivněna přestávka a proč jste se vrátily?
Dříve byl náš tým sponzorován zdejším největším mobilním operátorem, který nás využíval jako živoucí promotion. Jako součást marketingových aktivit jsme vystupovaly nejen v rámci zápasů hokejové Extraligy v letech 2004 – 2006, ale třeba i na Mistrovství světa v hokeji v Praze r. 2004. V roce 2007 jsme se osamostatnily, nepatříme žádnému klubu ani sponzorovi, ale s radostí jsme využily nabídku k účinkování v rámci hokejových zápasů známého pražského klubu. Hokej je totiž pro cheerleading ideální sport, který skýtá při přerušeních řadu možností pro naše uplatnění během hry a samostatná vystoupení na ledě před utkáním či v přestávce.
Dříve jste tančili převážně na schodech stadionu, nyní na zvláštním pódiu za bránou. Co je lepší?
Schody přinášejí určitě bezprostřednější kontakt s diváky, ale ne každý fanoušek je rád, když na schodech vedle něj šustí roztleskávačky třásněmi. Pódium nám dává možnost ukázat i nějaké pyramidy a kousky sestav, které by na schodech nebylo možné provozovat.
Pódium nám zase dává možnost ukázat i nějaké pyramidy a kousky sestav, které by na schodech nebylo možné provozovat.
Myslíte, že přítomnost cheerleaders na stadionech může být jedním z důvodů proč jít na hokej?
Na tohle neumím odpovědět. Ale jisté je, že situace ve vnímání činnosti roztleskávaček se od roku 2001, kdy náš tým začínal, radikálně změnila. Dříve nás lidi nevítali zrovna pozitivně, brali nás spíše jako nevhodné rozptylování v jejich soustředění na sportovní výkon. Dneska se i u nás vnímá sport více jako zábavná show a k té atraktivní cheerleaders neodmyslitelně patří, takže vlastně proč nejít na sportovní zápas kvůli pěkným a šikovným děvčatům?
Setkala se jste se už s obtěžováním dívek od diváků? Jak jste tuto situaci řešili?
Někdy bylo dívkám i mně krušno, ale to se již nestává – bylo to někdy v letech 2002, 2003, kdy jsme pravidelně vystupovaly na fotbalových utkáních slavného pražského klubu. Tehdy se některé zápasy neobešly bez slovního obtěžování dívek ze strany alkoholem opojených fanoušků. Stačilo přivolat ostrahu. K tělesným atakům, myslím, nikdy nedošlo.
Na stadionech je velké chladno, máte nějaký zvláštní způsob (kromě pohybu) jak s ním bojovat?
Pokud stojíme na schodech, mají dívky oblečeny bundičky, pod které si podvlékají roláky a jiné oblečení, aby zimu přečkaly, ale neustálý pohyb při sestavách k přirozenému teplu samozřejmě napomáhá nejvíce. Nyní používáme na stadionech tělové dresy podobné těm, co nosí krasobruslaři.
S jakou nejzajímavější nabídkou se setkala?
Zajímavá byla určitě místa, kde všude jsme roztleskávaly – kromě trávníku a ledu i na vodě – na rámu během závodů Dračích lodí, na letišti – při zahájení činnosti nízkorozpočtové letecké společnosti, na sněhu na sjezdovce – při představení nového typu luxusního vozu, v ringu – při udělování cen za nejlepší reklamu, v oknech budovy při jejím slavnostním otevření a mnoho dalších.
Cesta do hlubin fanouškovy duše
Jakub je velkým fandou hokejového klubu HC Vítkovice. Pravidelně sleduje zápasy, ať doma u počítače nebo přímo na stadionu. Ve fandění je emotivní typ, který se dokáže nahlas rozčilovat nebo radovat, zato ve skutečnosti je spíše klidná osobnost. Dostal na posouzení 6 obrázků v 5 sériích - nejdříve asi hodinu před zápasem, podruhé těsně po skončení zápasu. Jeho úkol bylo označit v každé sérii jeden obrázek. Rozhodovat se měl podle aktuálního cítění, naprosto bez přemýšlení a v co nejkratším době vybrat jeden z obrázků, které uvidí.
Na prvních šesti obrázcích bylo šest barev (žlutá, modrá, bílá, zelená, černá, červená). Jakub označil na poprvé barvu modrou, což je barva studená. Po zápase označil naopak barvu červenou, která je chápaná jako barva teplá. Snad nejočekávanější z odpovědí, která se dala předpokládat. Původní klid reprezentovaný modrou barvou se změnil na emotivní červenou.
Na druhé sérii obrázků byla zobrazena zvířata (pes, kočka, kůň, had, býk a hroch). Jakub při obou kolech udělal značku u býka. K změně tedy tentokráte nedošlo, oblíbené zvíře zůstalo oblíbeným, nezměnila to ani vysoká hodnota adrenalinu.
Třetí sada obsahovala pouze čtyři obrázky a to obrázky čtyř základních elementů (oheň, voda, vzduch, země). V Hippokratově nauce se ke každému živlu váže jeden temperament. Je tudíž zřejmé, že by měl subjekt vybrat teoreticky dvakrát stejný obrázek, pokud nedošlo k zásadní změně v jeho myšlení. Jakub opravdu označil dvakrát stejný obrázek a to vodu, která symbolizuje flegmatický přístup k životu.
V předposlední sérii měl Jakub vybrat jednu z nabízených knih. Na výběr měl mezi knihami Dějiny světa, Společenstvo prstenu, Atlas anatomie člověka, Memento, Malý princ a Hoši od bobří řeky. Na poprvé označil Dějiny světa, na podruhé Společenstvo prstenu od J. R. R. Tolkiena. Zatímco před zápase by vybral naučnou, spíše těžkou knihu na čtení, po něm se rozhodl pro knihu, která se čte spíše pro zábavu, než jako studijní literatura. Změna se dá interpretovat jako důsledek uvolnění mysli.
Jako poslední měl označit jednu z vlajek států na obrázcích (Španělsko, Francie, Finsko, Německo, Kanada). Před zápasem si vybral vlajku Německa, po zápase Finska. Jeden ze znaků sportovního fanouška je ztotožnění se svým klubem. Finská vlajka obsahuje podobné barvy jako má vlajka hokejových Vítkovic, což může být jeden z důvodů proč došlo ke změně.
„Pro dosažení jasných výsledků by bylo potřeba daleko rozsáhlejšího výzkumu. Přesto se dá alespoň něco z testu vyvodit,“ tvrdí psycholog Mgr. Pavel Prokš a dále dodává: „Některé odpovědi by potřebovaly také rozsáhlejší rozbor, například otázka o vlajkách států a její odpověď se dá interpretovat bez dalšího pozorování jen těžko.“ Přesto však připouští, že předem avizovaná analýza odpovědi se ubírala správným směrem. „Určitě nedochází k přeměně osobnosti, pouze k přemíře uvolňování emocí. Jak už jsem ale řekl, u každého člověka je reakce jiná. Opravdu těžko říci, zda by se dal Jakub považovat za univerzální objekt výzkumu, podle kterého by se dalo něco usuzovat, ale některé výsledky by určitě zasloužily další zkoumání,“ dodává Mgr. Pavel Prokš.
Tradice se vrací, aneb skoro čerstvý vítr
Už zažil mnohem horší časy. Čelil technickým problémům, komunistickému nátlaku a dalším nepříjemnostem. Přesto všechny nástrahy vždy přežil a dokázal se vždy dostal zpět do popředí.
Teď však český hokej prožívá další ze smutných etap. Přesně tam, kde vždy měl své nejsilnější místo, dostává rány ze všech nejbolestivější.
Možná byl ve stavu nezkrotné euforie, když se podařilo vyhrát nejdříve Olympijské hry a poté Mistrovství světa třikrát za sebou. Možná se ocitl ve stavu, který prostě musel jednou přijít.
Zakládal si na tom, kolik je schopna malá země v srdci Evropy vychovat skvělých hokejistů. Ale právě v době, kdy byl český hokej na vrcholu, se dostavil útlum. Ještě stále má náš hokej spousty dobrých hokejistů. Ale už žádné mezi úplnou světovou špičkovou.
Ať tak či onak, není to dobré. Posledním úspěchem juniorského reprezentačního týmu byla bronzová medaile v roce 2005. Od té doby mladíci nedokázali výrazněji uspět. Zkrátka naše mládež se začala někdy v této době vytrácet ze hokejové elity. A bez kvalitní mládeže se nedá postavit v budoucnu konkurence schopný tým.
Ta pravá sportovní bomba však ještě přijde a český hokej si ji těžce protrpí. Zatím stále ještě porážíme na velkých akcích týmy druhého sledu, ale to nebude už trvat nijak dlouho. V zápasech se Švýcarskem, Běloruskem, Norskem či Dánskem naráží náš národní tým na stále vyrovnanější soupeře.
"Problém tady je, to je bez debat. Dokud si to nepřiznáme, tak se to nemůže zlepšit. Problém je u prvního mužstva, ale nejhorší je u mládeže. Mladí kluci nevozí medaile. Je s tím potřeba něco dělat," uvedl Dominik Hašek v rozhovoru pro Českou televizi. A má samozřejmě pravdu. Tak přiznávejme, kdo začne?
Objevují se odsuzující komentáře ze všech stran a poukazují na všechno kolem. Jedni to svádějí na druhé. Kluby nemají dostatek odborníků, kteří dokáží profesionálně vést mládež, hokejový svaz dává finance do špatných sektorů a stát je pro jistotu nedává hokeji vůbec. Každý má svoji vlastní vizi, jak docílit obratu k lepšímu.
Pravdou však zůstává, že je třeba něco změnit. Dříve to klapalo a teď ne. Dříve těch peněz taky moc nebylo, ale dalo se to zvládnout, ale dnes ne. Je třeba hledat pod povrchem. Jestli to náhodou není zrovna onen mediální a finanční zájem, který nám ničí hokej.
Nikdo nemůže týmům vzít snahu hrát lepší soutěž. V nejvyšší lize ledního hokeje, když byla obnovena po druhé světové válce, hrály pouze dva týmy, které ji hrají i dnes. Pouze Sparta Praha a České Budějovice vytrvaly. Ostatní týmy musely začínat v nižších soutěžích a musely se propracovat výše. Ale čím déle hrály na popředí, tím byla jejich situace stabilnější. Není dlouhodobější opory pro tým, než je tradice.
Peníze odejdou, nevěrní fanoušci odejdou, ale historie se vymazat nedá. Hráči se budou vždy rádi vracet, tam kde se svou kariérou začínali. Ne však jenom jako aktivní hokejisté, ale jako manažeři, trenéři a hlavně trenéři mládeže.
Takový výborný hokejista se vrátí po letech ze zámoří a je připraven dohrát si svou poslední sezónu doma, za zanedbatelné peníze, protože si vydělal v NHL dost. Poté si ukončí kariéru ve svém mateřském klubu a vrhne se na dráhu trenéra mládeže, opět za oněch pár peněz. Snad jen vidina úspěchu v trenérské profesi ho může dostat do jiného města.
Jeden příklad za všechny, Kometa Brno se vrátila do Extraligy po 13 letech a přitáhla do hlediště fanoušky. Nebylo to však ani výkony ani cenou vstupenek. Bylo to tím, že brněnským fanouškům hokej chyběl, že po něm měli hlad. Takhle hraje tradice. A podobné scénáře by se daly očekávat, kdyby se navrátily do Extraligy i další týmy s historií.
Není pozdě na nápravu. Stále se u nás hraje jeden z nejlepších hokejů na světě, i když už ne ten nejlepší. Musíme ale začít řešit. Jinak bude jediným poraženým hokej.
