Filtrované články podle data: pátek, 20 prosinec 2019

USA - Petra Kvitová již poosmé získala od Ženské tenisové asociace (WTA) cenu Karen Krantzcke za sportovní chování.

Na otázku „co studuješ?“ existuje v mém životě několik zaručených typů reakcí na moji odpověď. Ať už jsou pozitivní, nebo negativní, většinou má každý tento komentář něco do sebe, všechny se liší, ale zároveň mají přece jen něco společného. Nikdy nezůstane jen u krásně prosté otázky „aha a baví tě to?“

Zkouškové je podivná věc, dokáže totiž i z jinak silného a spořádaného člověka udělat na určitou dobu psychickou trosku, kterou dokáže rozhodit i zvuk hodinových ručiček. Ty se totiž v tuto dobu stávají největším nepřítelem. S časem vede každý student úporný boj, navíc mám podezření, že se v dobách zkouškového i jinak měří, asi podobně jako v matematice, všichni totiž víme, že je to hodina, kdy minuta má tři sta šedesát sekund, ve zkouškovém to funguje naopak, minuta má sekund maximálně patnáct a i když se snažíte sebevíc, den má pocitově přibližně pět hodin. To máte tak, probudím se, mám samosebou časový předstih. Je něco kolem sedmé, krátce se protáhnu a mířím pozdravit jediného kamaráda, který mi ve zkouškovém zbyl... tak tedy: “dobré ráno, kávovare.” Pak se krátce zamyslím nad svou studijní strategií a bum, je deset hodin, začínám si uvědomovat, že jsem se ještě nic nenaučila a v ten moment to přijde... vybavujete si, jak v každém pořádném filmu má každý záporák svůj ďábelský smích? Tak přesně toto nám v čase zkouškového simuluje tikot hodin... tik tak, tik, tak... fáze panikaření z toho, že nestíhám zabrala mnohem více času, než by se dalo čekat, takže je jedenáct hodin, a já se začínám učit. Přečtu si stránku něčeho, co absolutně nedává smysl, ale musím už za dva dny vypadat, jakože to vím a znám odnepaměti. Připadá mi, že během celé té doby se stihla Růženka snad dvakrát píchnout do prstu, usnout a zase se probudit, podívám se přímo do očí, pardon, ciferníku svého nepřítele a zjistím, že uběhlo sotva deset minut, které mě ovšem tak vyčerpaly, že si musím jít uvařit oběd. Člověk by nevěřil, ale zrovna během zkouškového se ze mě stává hotový šéfkuchař, nebo to tak v mé hlavě alespoň vypadá. Takže si pojídám svou rýži s mraženou zeleninou přímo z pánve (protože já se přece učím na zkoušky, nemám čas umývat nádobí), v mých představách ovšem pořád chutná jako z pětihvězdičkové restaurace, a v tom to přijde znovu, zlověstný smích, který se ozývá nad mou hlavou... tik tak, tik tak, jsou tři... bůh ví, co mi trvalo tak dlouho, ale čert to vem, teď už se vážně budu učit, hned co se podívám na další díl Ordinace v růžové zahradě (vždyť i z ní se v těžkých dobách zkouškového stává oscarový snímek). Potom si srovnám zvýrazňovače v penálu, uklidím rozházené oblečení ve skříni, zajdu uklidit sklep, vyvenčím psa, kterého nemám a vše zakončím tím, že rituálně obětuju všechny hodiny, které doma máme, příliš mě stresovaly. A učit se začnu hned zítra.

Litomyšl - V litomyšlské jízdrárně na zámeckém návrší se v lednu příštího roku uskteční popáté svatební veletrh. Kavárna Bobo Café již tradičně připravila bohatý program. Těšit se můžeme na několik módních přehlídek, taneční vystoupení, ukázky účesů pro nevěsty nebo na krasojízdu na kole. 

Evropa - Jednotka Evropské unie pro justiční spolupráci (EUROJUST) spustila v minulém týdnu akci proti obchodu s bílým masem. Do mezinárodní policejní operace se zapojili i kriminalisté odboru obchodu s lidmi a nelegální migrace Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ). Eurojust uvedla, že v několika evropských států se nachází až padesát žen, které byly nuceny k prostituci. 

Vánoce že jsou svátky klidu? A pohody? Nevím, nevím. Vánoce jsou podle mě hlavně něco jako končící kapitola. Něco jako skvělý, anebo taky ne, konec roku. Uvolnění před přípravou na to, že přichází další rok, který ale možná taky nebude to, co chceme. Jako ten letošní. A minulý. Což je hrozně těžké. Uvědomit si, co od nastávajícího roku vlastně chci. To totiž není novoroční předsevzetí, ale něco mnohem důležitějšího a hlubšího. Něco, co bychom ale doopravdy měli dodržet. Jenže jak, že? Jak najednou z ničeho nic otočím svůj dosavadní život o 180 stupňů a udělám z něj něco skvělého? Co když chci hodně peněz? Co když chci hodně cestovat? Co když chci prostě jen být šťastná? Co s tím? Přemýšleli jste o tom vlastně někdy? Je tohle to, co od života chci?  Spousta otázek a žádná odpověď. Protože na ty nejtěžší a nejdůležitější otázky si musí každý člověk odpovědět sám. Každopádně předkládám několik rad, jak si život zlepšit.  1. Začnětě si užívat to, co máte. To, že jste naživu. Že máte sestru, bratra, rodiče. Že máte život, který lze žít. Lepší by to mohlo být vždycky. Ale kouzlo je v tom mít rád i to, co zrovna není tak, jak bych já chtěla. 2. Oceňujte maličkosti. Maličkosti jsou právě to, co tvoří velké věci. To, co ty velké věci dělá krásnými. Jsou to drobnosti. Že se na mě dnes někdo usmál. Že mě někdo cizí pozdravil. Že jsem někomu podržela dveře. Naučit se oceňovat maličkosti je jedna z cest ke štěstí.  3. Najděte si něco, co budete dělat pravidelně a co vám bude dělat radost. Je jedno, co to bude. Ať už nějaký rituál v podobě pozdravu slunce po probuzení či před spaním, nebo chození do kina. Jako příklad můžu uvést sebe. Dnes jsem se rozhodla, že od ledna si kažý druhý měsíc koupím knížku. Nějakou, co mám v seznamu knih, které chci jednou přečíst, nebo naopak nějakou, která se mi zalíbí. Jednou chci mít velkou knihovnu plnou knih. Proto jsem se rozhodla dělat si radost a kupovat si knížky. Můj malý rituál.  4. Buďte hodně s lidmi, co vám dodávají energii a sílu. Sílu jít dál. Protože přátelé a rodina je to, na čem doopravdy záleží.  5. Milujte se. Najděte v sobě sebelásku a probuďte ji k životu. Jednou bude silná a hluboká a život bude krásný. Je to běh na velmi dlouhou trať, ale nic nestojí víc za to, jako najít sebelásku.  Je pravda, že někdy je život právě to, co nenávidíme, nejsme to my, koho bychom vinili. Někdy věci prostě samy tak nějak nevycházející. Nikdy to nebude ideální a vždy je co zlepšovat, ale život je o tom umět zůstat klidný a užívat si ho i přes to, že něco není přesně podle mých představ.