Jana Opočenská

Jana Opočenská

Filip Zajíček, 23 let, Univerzita Karlova Dění v politice se snažím sledovat kontinuálně. Každý den poslouchám několik pořadů Českého rozhlasu Plus, pravidelně čtu časopisy Respekt a Reportér, z internetových médií pak sleduji Hlidacipes.org, Alarm.cz a internetovou televizi DVTV. Z neziskovek se zajímám o činnost Eduin a Člověka v tísni, sám se snažím tato témata propagovat na Twitteru. Tam se taky snažím aktivně tlačit na politiky, kteří tam jsou - někdy to i funguje. A proč je to pro mě důležité? Myslím, že je klíčové, aby naše generace pochopila, že pokud se všichni nezačneme o naši demokracii zajímat, tak o tu v roce 1989 získanou svobodu můžeme rychle přijít. Bez aktivního tlaku občanské společnosti si totiž budou brzo mocenští hráči dělat, co chtějí a do politiky se vrátí normalizační rétorika (jako už se to ostatně i děje). Možná to zní moc pateticky, ale myslím si, že se tu brzo znovu budeme prát o to, jaký charakter vlády naše země bude mít. Hana Divišová, 22 let, Univerzita Palackého v Olomouci Musím přiznat, že politika není úplně téma, kterému bych věnovala příliš velkou pozornost. Většinou se to snažím dohnat před volbami, abych věděla, komu dát svůj hlas. To samozřejmě sleduji politické debaty v televizi nebo čtu volební programy politických stran. Na sledování nějakých kauz nebo šarvátek ale jinak nemám čas ani chuť. Jakub Beránek, 21 let, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Ano, o to, co se děje v politice se v rámci možností a času zajímám. Jinak by podle mého názoru nebylo možné zodpovědně se rozhodovat při volbách. Je smutné, že většina lidí dává stranám hlas spíše na základě líbivých hesel vykřikovaných v předvolebních kampaních. Mnohem důležitější je ale určitě sledovat činnost a chování politiků po celou dobu jejich funkčního období. Sleduji tedy média – převážně ta internetová, ale někdy také zpravodajství ČT. Zajímavé je i dění na sociálních sítích, kde už dnes politikové vypouštějí všechno možné. A abych se z toho všeho nezbláznil, pomáhá mi politická satira. Takže tímto děkuji Kanceláři Blaník, falešnému facebookovému profilu Jiřího Ovčáčka a dalším. Jan Ptašek, 25 let, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Politické dění sleduji maximálně prostřednictvím sociálních sítí, kde se k politice a úpadku demokracie vyjadřují například Dan Přibáň, Jan Vrobel nebo samozřejmě Dominik Feri. Hlouběji se o to ale nezajímám, protože jsem pak akorát znechucený. Nemám potřebu se více angažovat, jelikož si myslím, že je kolem mě masa lidí, kterou stejně neovlivním - a ani na to nemám čas. Alespoň tedy chodím k volbám a zatím jsem volil vždycky Piráty. U voleb se rozhoduji podle toho, kdo se zatím nejméně „provařil“. Nechápu, jak můžou lidi pořád volit ty stejné mafiány, i když se o nich ví, že kradou a neplní sliby, které jsou povětšinou stejně jenom populistické řeči.
Chtěl začít měnit věci kolem sebe. Tak založil sdružení k světu., které stojí za oživováním veřejného prostoru v Plzni. Podle třicetiletého architekta a aktivisty Jakuba Mareše mají občanské projekty prostě smysl.
Evropské záležitosti, politika, ekonomika. Pro někoho možná nezajímavá témata, mladý analytik think-tanku Evropské hodnoty Jan Famfule (27) má však zcela jiný názor. „Připadá mi jako samozřejmost zajímat se o něco, v čem žiji,“ říká absolvent oborů francouzština se zaměřením na aplikovanou ekonomii na Univerzitě Palackého a hospodářská politika a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě.
„Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí a o tyto hodnoty bychom měli pečovat,“ myslí si analytik a absolvent brněnské politologie Karel Gargulák (26). Dokazuje to množstvím svých aktivit v neziskovém sektoru, které mu přinesly například možnost pracovat na Úřadu vlády České republiky. Role sociálních sítí v politice, důležitost neziskových organizací nebo zájem mladých lidí o aktivismus – i to jsou témata následujícího rozhovoru.
pá., 29. duben 2016 16:24

Vzít dění do svých rukou

Jsou mladí a není jim lhostejné, co se kolem nich děje. Chtějí se zapojit do veřejného dění a politických debat, oficiální funkce ale pro ně nejsou to pravé ořechové. Alespoň zatím ne. Mladí aktivisté si umí najít vlastní cestu, jak se zapojit do občanské společnosti. Ať už na komunální, celostátní nebo třeba i evropské úrovni.