V úterý 16.2. v 18:00 v aule olomoucké charity byl v rámci filmového klubu promítán snímek íránského režiséra Majida Majidiho Božské děti. Na chudobu země „třetího světa“, ovládané totalitním vládcem, je ve filmu poukázáno velmi poutavým, dojemným a přesto ne prvoplánovým příběhem malého Aliho, který nešťastnou náhodou ztratí boty své mladší sestry Zahry, a protože je rodina tak chudá, že si další nemůže dovolit, nesmějí se rodiče o ztrátě botiček dozvědět.

Je neděle, 19:18 hodin a do „stanice Prno“ přijíždí vlak, „který dále pokračuje ve směru Vyškov na Moravě, Nezamyslice, Prostějov-hlavní nádraží a Olomouc-hlavní nádraží“. Nastupujeme první a těšíme se, že po úporné cestě úplně přecpaným vlakem z Jihlavy do Brna, budeme mít konečně kupéčko pro sebe. Vlak už se rozjíždí a vtom přilítne udýchaná slečna, tak kolem osmnáctky, a tichým hlasem pozdraví: „Ahoj holky, já jsem čorkařka, neměly byste na vlak prosím?“

Otázka: Olomouc? Odpověď: Pohled z tramvaje číslo 2 vyjíždějící ze zastávky Prior. Ano. Pro mě je symbolem Olomouce poněkud absurdní sousedství dvou snad nejdepresivnejších budov. Kostel sv. Mořice a OD Prior, přestože se zdají být absolutními protiklady, nesou oba na svých ramenech stejnou, chladnou tíhu temných období historie. Diktátu ducha a diktátu hmoty.

Dnes 16.11. začnou v Olomouci Ozvěny desátého ročníku queer filmového festivalu Mezipatra, který probíhal od 23. do 31.10. v Brně a od 2. do 8.11. v Praze.