Lucie Rausová Na tomto místě jak kdyby se spojila přítomnost všech předešlých věků. Jako by se tu přímka času roztříštila na tisíc malých kousíčků a splynula v jeden bod. Zvláštní energie, která je zde cítit snad až z hloubky Země, přilákala naše předky už v mladší době kamenné. Archeologické výzkumy Památkového ústavu ukázaly, že v těsném okolí kostela byly opakovaně zakládány osady. Dalším významným objevem je pohřebiště z období Velkomoravské říše. Mořické náměstí sloužilo jako hřbitov až do druhé poloviny 18. století. Sv. Mořic, na němž lze pozorovat znaky všech čtyř hlavních architektonických slohů, byl v roce 1995 zařazen mezi Národní kulturní památky. Lákadlem pro návštěvníky jsou především barokní varhany, které jsou největší ve střední Evropě.
Obchodní dům Prior je naopak „památkou“ z doby nedávno minulé. Byl postaven v letech 1973-82 ve stylu tzv. brutalismu brněnským architektem Janem Melicharem. Jeho umístění v historickém centru města je nevhodné jak z estetického, tak z praktického důvodu. Na jaro 2010 plánuje vlastník celkovou rekonstrukci budovy. Architekt projektu Miloslav Pospíšil popisuje, jak by měla v budoucnu stavba vypadat: „Na fasádu chceme použít sklo, pohledový beton a také zeleň, která by měla růst po ocelové konstrukci“. Zrenovovaná budova ponese název Galerie Moritz. Přestože jsou Priory trnem v oku většiny obyvatel všech měst, ve kterých hyzdí převážně historická centra, jsou také připomínkou naší historie a právě kontrast pocitu prázdnoty, který v nás pohled na stavby z období komunismu vyvolávají, a duchovního a estetického naplnění, z pohledu na okolní historické domy a kostely, se může mnohým z nás „líbit“.
Zdroje: Olomoucký deník, www.moric-olomouc.cz
