Martin Michálek Tuto devízu si vyhrál slavonínský B tým, který byl v podzimní části letošní sezony jedním z nejlépe skórujících hráčů v celém Olomouckém kraji. Trénink vedený hlavním trenérem Sigmy Václavem Jílkem, jeho asistentem Ladislavem Onofrejen a trenérem brankářů Tomášem Lovásikem se nakonec spojil pro oba slavonínské týmy. Vzhledem k (ne)docházce hráčů B týmu by měl pak Jílek se svým týmem k dispozici přibližně šest hráčů.
Před samotným tréninkem nám organizátoři celé akce rozdali dresy s logem soutěže. Jak je již mým zvykem, dres mi byl malý, tudíž jsem schytal salvu posměšků nejen od spoluhráčů, ale i od hostujících trenérů. Takto povzbuzen jsem tak tak doběhl na společné focení, kde jsem se zařadil za nejmenšího hráče v celém Olomouckém kraji, takže snad alespoň na jedné fotce budu vidět.
Začalo se úvodním slovem a představením pana Jílka a jeho asistentů. Následně se od ostatních oddělili brankáři. Opět jsem na svoji osobu zaslechl několik poznámek, jestli prý nechci jít s nimi. To protože jsem v nedělním zápase B týmu zastal pozici gólmana z důvodu absence našeho obvyklého brankáře. Poté jsem se ponořil do svých myšlenek, jestli jsem tak renesanční fotbalista, že mohu hrát na tolika postech, nebo pouze lempl, který hraje tam, kde nikdo nechce nebo není. Vyšla mi spíše druhá varianta.
Svoji teorii o dřeváctví jsem si potvrdil. Na druhou stranu, kdyby se mi všechno dařilo, tak bych nehrál za Slavonín. Po tréninku si organizátoři vybrali tři z našich řad pro rozhovor. Bohudík jsem to nebyl já. Trochu jsem doufal, že si obdržený dres budu smět nechat, ale po návratu do šatny se dresy odevzdávaly správci hřiště. Škoda, byl by to zajímavý suvenýr.
Celkově bych tento zážitek hodnotil jako pozitivní. Pro hráče nižších soutěží je to zpestření i zábava. Pan Jílek se svými asistenty celý trénink působili maximálně sympaticky. Několikrát dokonce utrousili sarkastickou poznámku nad postavením Sigmy v tabulce Synot ligy. Trenéři se s každým rozloučili a Jílek se ujal závěrečného slova. V tom padlo samozřejmě mnoho chvály. Osobně jsem ji bral s rezervou. Přece nám nevmete do tváře, že jsme dřeváci, a proto hrajeme okres, jako to udělal Pepík Hnátek. V šatně pak bylo nezvyklé ticho, každý ten hodinu a půl dlouhý zážitek asi ještě vstřebával.
A já? Já do čtrnácti dnů očekávám nabídku lukrativní profesionální smlouvy se Sigmou ve své poštovní schránce.
