Marie Lachendrová 
V olomouckém Jazz Tibet Clubu probíhaly lekce tance s Doris Martinéz, zprostředkované organizací Afros Radky Liškové, a to každou poslední neděli minulých tří měsíců. Během nich se účastníci seznámili se salsou, danzonem, sonem a cha cha cha, propadli kouzlu rumby a rumby abierty, a tyto tance si osvojili. Poznali na vlastní kůži vášeň a drzé divočení salse vlastní. Měli zdánlivě málo času. Přes zběsilé tempo si však jedinci i páry tanec jednoduše užívali. Dopomohla tomu atmosféra místa - moderního a přesto komorního Jazz Tibet Clubu. Po lekcích se konaly party, kterých se zúčastnili všichni návštěvníci.
Doris je výjimečnou instruktorkou tance. Na začátku poslední lekce nastaly komplikace s aparaturou. Předtím, než je provozní a pracovníci podniku vyřešili, pobíhala mezi tanečníky. Na konstatování, že je zima, opáčila: „Mi je teplo – z hudby! Už teď ji cítím.“ A tohle zapálení pomalu ale jistě přenesla taky na své svěřence. Když se kurz po menším zádrhelu zahájil, postavila se na pódium a rozvířila dychtivou skupinku na parketu. Otáčela se prudkými, nepředvídatelnými pohyby, s elegancí názorně předváděla kroky a udržovala neustálý kontakt se svými tanečníky. A ti ji na oplátku věnovali maximální pozornost.
Poté, co se všichni rozvlnili a více či méně uvolnili, jak je pro salsu nezbytné, spárovali se. V poněkud svéráznějším duchu se takto po rozehřátí mohlo už opravdu začít. Mezi účastníky Salsy od kořenů byli zkušení i nezkušení tanečníci. Kvalitativní rozdíly mezi jednotlivci ovšem nebyly zásadní, zlehka a čím dál viditelněji se překonávaly tancem, tancem a opět tancem. Páry sestaveny do kruhu na parketu po Doris určených společných sestavách měnily obsazení několika rychlými kroky. Muži se přesunuli, opustili dosavadní partnerky a rázně se chopili těch po levé ruce. Významným zjištěním bylo, že tanečnice se mají nechat vést. „Ženy, vy nemyslete. Don't think!“ opakovala přesvědčivě svým melodickým, pevným hlasem Doris. Kroky má zkrátka řídit muž.
Doris Martinéz ovládá několik jazyků, a tak se mimo češtinu, když jí došla slova, dorozumívala španělsky i anglicky. Nejlepším jazykem pro ni ovšem byla gesta. Problémem se ukázalo počítání kroků, nakonec ne tak podstatné jako udržení tempa nebo volnosti v ramenou, bocích, a bryskní dané pohyby. Páry se střídaly mrknutím oka. Hudba se chvílemi vypínala, tehdy rytmus udávala Doris živelnými výkřiky i zpěvem. Při výměnách partnerů poznala své svěřence zblízka, a tak na ně mohla lépe dohlížet. Přestože „bojiště“ někdy působilo jako klubko hadů, muži si své partnerky předávali organizovaně. „Buď mám tak dobré žáky, nebo jsem dobrá učitelka!“ dmula se pýchou. Její žactvo si během tohoto prohlášení vydechlo a znovu se rozpohybovalo.
Účastníci lekce se ukázali jako velmi učenliví. Mohlo to být osobností a živelností Doris nebo snahou všech, kteří se s touhou po porozumění salse tomuto tanci poddali tělem i duší, pro což měli na rtech po celou dobu tance bezděčný úsměv. Dost možná šlo o splynutí obou těchto vlivů. Výsledek jedné závěrečné lekce byl však všem, lektorce i amatérům, jasný; salsa zapustila kořeny v každém, koho se skrz Doris Martinéz dotkla.
Jazz Tibet Club je ideální místo pro strávení jak poklidného večera, tak jiskrné noci. Příjemně, vkusně zařízený sál nabízí místa k sezení blízko parketu, v patře i u baru. Menu se neomezuje na jistoty, z nabídky je možné vybrat si skutečné pochoutky, například hamburger s kozím sýrem a ovocem či dýňové ragú. Club pravidelně hostuje kapely, taneční události však pořádá méně.
Poměrně mladá organizace Afros je iniciátorem akcí seznamujících českou společnost s africkými tanci. Stačily pouze tři lekce a bylo zřejmé, že se prkna Clubu brzy protančí. Spolupráce Afros s Jazz Tibet Clubem pod dohledem Doris sklidila u veřejnosti úspěch, jak se ukázalo nejen na poslední lekci. Dobrou zprávou pro ty, kterým poslední příležitost k salse v Jazz Tibet Clubu ušla, je, že se podle všeho začátkem nového roku zahájí série nových, obdobně rozvržených tanečních lekcí.
