Jako správný milovník zvířat jsem neodolala a rozhodla se oba podniky navštívit. První volba padla na Kocourkov. Kavárnu je poměrně lehké najít, upozorňuje na ni totiž velký plakát, příznivá je také otevírací doba až do devíti hodin večer. Zaujal mě vhodně vyřešený interiér, který spojoval stoly pro návštěvníky a zároveň různý nábytek a hračky pro kočky. Přišla jsem kolem sedmé, ale i přes relativně pozdní hodinu bylo těžké najít volný stůl. Volba nakonec padla na židli, vedle které podřimovala jedna z koček - ta mou přítomnost téměř nezaregistrovala. Jelikož nejsem velký fanoušek kávy, objednala jsem si mandlový koktejl a čokoládový cupcake s pomerančovým krémem. Obsluha byla velmi příjemná, usměvavá a rychlá. Po chvilce se mi na stole objevila má objednávka a já se s chutí pustila do jídla.
Naneštěstí, vůně mléka v koktejlu probudila i mou sousedku, kočku Amálku. Mlsného zvířete jsem se pak nezbavila až do té doby, než jsem spolkla poslední sousto. Dalo by se říct, že Amálka byla neskutečně otravná, ale mně přišla spíš roztomilá. Bylo opravdu vtipné pít mandlový koktejl a přitom zírat na naproti sedící kočku, která čeká, jestli na vteřinu znepozorníte.
Co se týče jídla, nemůžu nic vytknout. Nejvíc mi chutnal cupcake s lahodnou pomerančovou polevou. Když jsem si pak objednala na snížení cukru v krvi vodu, má známá kočka znechuceně ulehla vedle mě. ,,Máte štěstí. Kdyby byl vzhůru nějaký z kocourů, drze by strčil hlavu do poháru s koktejlem. Amálka je ještě tak slušná, že když ji odeženete, uraženě odejde," sdělila mi s úsměvem slečna vrchní při placení.
Pár dní nato jsem dostala chuť na něco sladkého, a tak jsem se před odpolední přednáškou vydala do kavárny CoffeeCat. Jak se brzy ukázalo, zvolila jsem nevhodnou denní dobu. Kolem čtvrté byl volný poslední stůl a po mně už jen všichni nespokojeně odcházeli. CoffeeCat se skládá ze dvou místností, přičemž v první se nezdržuje moc koček a je tady bar, kde se připravuje jídlo a nápoje. Protože jsem se usadila právě tam, koček jsem si moc neužila. Návštěvníci posedávající na polštářích v sousední místnosti si užívali koťat všude kolem. Po chvíli jsem si u sympatické slečny servírky objednala jahodovou limonádu a pohár s malinami a tvarohem. Během čekání na své pochoutky jsem sledovala malé děti fotící se se zrzavým koťátkem, které však víc zajímala hračka.
Protože tentokrát byla moje kombinace pochutin logičtější než v Kocourkově, cítila jsem se po spořádání poháru a vypití limonády najezená, ale zároveň osvěžená. Jediná škoda byla, že se mi po stole nepromenádovala vlezlá chlupatá kulička snažící se strčit mi hlavu do poháru. Kavárna CoffeeCat mi kvůli velkému počtu neustále přicházejících a odcházejících lidí nepřipadala tak útulná, ale určitě do ní ještě zajdu. Spíš ale někdy navečer, zavírá se až v sedm.
Přestože by se oběma kavárnám dalo jistě něco vytknout, návštěvu rozhodně doporučuji. Už jen z toho důvodu, že se jedná o první kočičí kavárny v Olomouci.
