Šimon Franc 
Podpora civilistů v Gaze, v Izraeli, nebo kdekoliv jinde na světě, není projevem extremismu a nikdy by to tak nemělo být vnímáno. Extrémní ale mohou být některé projevy, které se váží k podpoře jedné či druhé strany. U nás je toto dělení na strany časté i pochopitelné. Geograficky vzdálený konflikt je potřeba si zjednodušit a zaujmout postoj vůči jedné i druhé straně. To však může být, vzhledem ke komplikovanosti tématu, problematické. Buď člověk podporuje Izrael a je obviňován ze schvalování vraždění Palestinců, nebo podporuje civilisty v Palestině, což někteří vnímají jako podporu Hamásu. Taková dedukce je však nesprávná.
Je třeba rozlišovat obyvatele a stát. Velká část Izraelců s kroky vlády premiéra Netanjahua nesouhlasí a ve velkém protestují proti operaci v Gaze. Kritika Izraele není útok na jeho obyvatele. Izrael má právo na existenci a bezpečnost, stejně jako jeho obyvatelé. To by nemělo být zpochybňováno. Vraždění civilistů v Gaze ale není cesta. Ani podpora životů v Palestině by neměla být vnímána jako podpora teroristů z Hamásu. Ovšem sloganem “from the river to the sea” civilisty nikdo nezachrání. Toho, kdo si tento slogan s sebou vezme, v mých očích schvaluje zničení Izraele a jeho obyvatel. To je stejné, jako říct, že je Gazu potřeba obsadit a všechny civilisty vyhnat pryč nebo zavraždit.
Mnoho lidí se ale staví buď na jednu nebo druhou stranu a bagatelizuje problémy toho postoje, který zaujal. Neodsouzení kroků Netanjahuovy vlády je stejné, jako neodsouzení kroků Hamásu. Na konci obou přímých aktérů konfliktu totiž stojí lidské životy na obou stranách. A to bychom měli mít na paměti. Životy civilistů by měly vždy mít stejnou hodnotu.
