Komentář: Zase bez medaile. Jaká je situace na biatlonovém poli?

Jestli se něco přeci jen podařilo, tak to byla jednoznačně organizace. V situaci, kdy vytrvale prší a teploty atakují únorové rekordy, je téměř zázrak, že závodníci jezdili na sněhu, a ne na blátě. I když je třeba si říct, že na kolečkových lyžích mají naši reprezentanti v létě často lepší výsledky, takže bychom na tom nakonec třeba i vydělali. Před šampionátem avizovaný vítr si vybral dovolenou – opět spíš k naší smůle – v některých případech by ta střelba už horší být nemohla.
Smekám před všemi diváky, kteří se v té slotě vypravili ze všech koutů republiky a světa podpořit své favority. I když samozřejmě, že předpověď počasí je přesná asi stejně tak jako střelba Lucie Charvátové, a když už za to někdo dal ty nekřesťanské peníze, tak by byl hřích, aby vstupenka propadla. Stejně jsem ale nikdy nepochopila, co je tak skvělého na tom, když se v zimě a potenciálním dešti tísníte jako sardinky a stejně vidíte jen z dálky střelnici – a to když máte fakt kliku a nestojí před vámi nějaká žirafa.
Výkony českého týmu jsou suverénně horší a horší. Jestli se na loňském mistrovství dalo opatrně doufat v medaili, letos se většina fanoušků modlila, abychom měli alespoň nějaké umístění do desítky. Takže úkol splněn a můžeme se alibisticky poplácat po ramenou, jak bylo vše super. Chápu, že experti nechtějí říct že je to hnus, je to fakt ošklivý, ale zase si nemažme med okolo pusy. (Autorka si nemyslí, že by na tom byl český biatlon až tak špatně, ale zkrátka si nemohla odpustit citaci jistého experta v Česku velmi oblíbeného zimního sportu).
Při pohledu na vysmátého Ondřeje Moravce, jehož jediným úkolem během prvního závodu bylo obšťastnit nás informací, jak je všechno super, jsem se reálně zamýšlela nad tím, kam až jsme se to dostali. Dospěla jsem k názoru, že bychom vyhráli mistrovství světa v okecávání čehokoliv. Stejná fraška pokračovala i v následném studiu, kde byli zapotřebí přesně čtyři lidé, aby divákům naprosto nekriticky převyprávěli celý závod ještě jednou. Možná je celkem škoda, že Gabriela Soukalová, která byla součástí studia (protože genderová rovnoprávnost) nedostala šanci jako spolukomentátorka ženských závodů. Na druhou stranu v jistém již zmiňovaném sportu k podobnému kroku došlo a nejsem si jistá, kolik perel ala Američanky běží na led by televize ještě snesla.
Bylo by asi záhodno věnovat se samotným sportovcům. Musíme si smutně připustit, že letos ta medaile nebyla ani blízko. Oblíbená a otřepaná fráze, že kdyby byl/a čistý/á, tak by měl/a medaili, v tomto případě většinou neplatila, což je dosti zdrcující, protože to fanouškům bere veškerou naději na nějaký ten cenný kov. I pro samotné závodníky to musí být frustrující, když startují s tím, že i v případě bezchybného výkonu mezi elitou prostě nebudou.
Každá mince má ale dvě strany a nic není černobílé. I letošní mistrovství přineslo pár pozitivních momentů. Již zmiňované 10. místo Tomáše „mám všechno na háku“ Mikysky bylo velmi příjemným překvapením. Zvlášť když se k tomu připočte fakt, že si během mistrovství světa v letním biatlonu vážně poranil koleno, musel na operaci a měl dlouhý tréninkový výpadek. I výkony Markéty „jednorožci jsou nej“ Davidové vcelku obstály ve světové konkurenci. Letos bohužel Makula neprožívá ideální sezonu, zdá se ale, že se postupně zase zvedá – jak fyzicky, tak psychicky. Jen škoda, že to probuzení nepřišlo trošku dřív.
Před pár lety biatlonové vedení pyšně hlásalo, kolik máme mladých talentů, kteří již brzy vystřídají odcházející starou partu okolo Gabriely Soukalové a Ondřeje Moravce, která v Česku odstartovala biatlonový boom. Leč zatím se tak neděje. Snad v mužské kategorii máme pár mladých závodníků, kteří se postupně a krkolomně prokousávají mezi širší špičku, mezi ženami je ale kromě Terezy „dobrý den“ Voborníkové pusto a prázdno.
Je otázkou, kam se bude český biatlon vyvíjet dál. Může dojít k výměně trenérů nebo vedení, ale to tuzemské reprezentaci nové závodníky nepřičaruje. Zkrátka se asi budeme muset smířit s tím, že Česko už není biatlonovou velmocí a medailí se dočkáme jen sporadicky.