Anna Kočová 
Jako lehký předkrm nejprve pro návštěvníky koncertu na pódiu, coby předskokan, vystoupil Sean Kuti & Egypt 80. Kapela, která následuje odkaz zpěváka a saxofonisty Fely Kutiho, vystoupila s energií nabitým koktejlem afrobeatu, jazzu a funku. Pro nedočkavou a po rocku lačnící pražskou arenu se však i tato dávka energie zdála být příliš málo. Téměř rituálně působící, repetitivní písně prolínající se jedna ve druhou měly zkrátka k tomu, čemu předcházely na míle daleko. A že se skutečně jednalo o předkrm nakonec potvrdilo i samotné vystoupení, které bylo pro mnohé zajímavé zejména svým vizuálem. Na twerkování spoře oděných vokalistek a odhalené hrudi hlavního zpěváka si jistě smlsnul nejeden přihlížející.
Na zlatý hřeb večera si návštěvníci museli trpělivě počkat. Zpěvák Lenny Kravitz se se svou kapelou na pódiu objevil pár minut před devátou, tedy se zpožděním. Kravitzovo entrée se pochopitelně neslo ve stylu jemu vlastním a ten se tak na střed „zamlženého“ pódia nechal vyvést výtahem. Když, za notně bouřlivého přivítání fanoušků, poprvé stanul tváří v tvář publiku, sebejistě pohodil dredy a bez dlouhých prodlev odstartoval show. Pokud byli tou dobou ještě přeci jenom nějací návštěvníci tak trochu rozmrzelí z dlouhého čekání, s prvními tóny skladby Bring It On museli pookřát.
Tracklist večera obsahoval téměř vše, co si fanoušci mohli přát. Během bezmála dvouhodinového koncertu zazněly jak nové, tak i starší, léty prověřené, melodie. Celý koncert působil, jako jakýsi průřez Lennyho kariérou. Zazněly hity jako například Always On The Run, American Woman nebo Fly Away, kdy se arena chvěla údery bicích, zvukem kytar a ovacemi fanoušků. Ohromným kontrastem k tomu byla například balada I´ll be Waiting, kdy celý prostor zjemněl a rozzářil se stovkami rytmicky se pohupujících světel z telefonů diváků.
Během večera zpěvák nejednou ukázal, že si je na prknech pódia více než jistý. Přesto však nešetřil ani slovy pokory a díků. Své charisma ukázal ve chvíli, kdy se vydal do hlediště a k překvapení všech přítomných se nezastavil u prvních řad, ale pokračoval dál. Zpěvák nakonec přešel až na druhý konec O2 areny, kde se na čas zastavil, aby dirigoval při nápěvu písně Let Love Rule, v překladu Nechť vládne láska. Přestože toto motto charakterizovalo celou jeho kariéru a při vystoupení jeho důležitost mnohokát zopakoval, zdálo se, že aspoň pro tento večer Praze nevládla láska, ale on.
