Adéla Bodláková 
Rozdělení genderových rolí je v dnešní době dost omílané téma. Co by ženy neměly dělat a co naopak dělat musí. Jak se mají chovat muži a co je absolutně nepřijatelné. Jak je známo…všeho s mírou, ale tomuto trendu naprosto s přehledem ujel vlak, když se ze slova „feminista“ stala téměř urážka a „mužnost“ je něčím nedosažitelným.
Kde to vše ale začíná? Kdy probíhá to primární předurčení, co je správné a co nikoli? Je to při oslavě k odhalení pohlaví miminka, kdy se vše kolem topí v růžovo-modré horečce? Nebo při malování pokojíčku? Nákupu hraček, či otázkou…Tak co z tebe bude, až budeš velký? S jasným tichým dodatkem – ale ať se to hodí k tvému pohlaví? Cože, Martínku? Ty chceš být zdravotní sestřička? Ale neměl bys být spíš doktor?
Přitom to mnozí z vás asi netuší, ale do 1. poloviny 20. století byla považována růžová barva za chlapeckou. Červená byla barva síly, boje a, již zmiňované, mužnosti. A jak tedy aplikovat tuto barvu na malé chlapce? Zesvětlíme ji. A vznikne nám růžová. Modrá byla naopak ženskou barvou, spojovanou s Pannou Marií a její nevinností, která je většinou v kostelech vyobrazována s modrým pláštěm. Osudná změna nastala před necelými 100 lety s hnutím žen a v moment, kdy se do popředí zájmu dostává námořnictvo. A pro něj typické modré uniformy. A najednou se cílem ideálního vyobrazení mužnosti stal válkou ošlehaný muž, kterému navíc slušela modrá.
Důvodem k udržení této rozdílnosti není pouze historie, která posloužila k rozšíření této genderové propasti. Ale jako téměř vše v tomto světě, jde o marketing. Věci pro konkrétní pohlaví se jednoduše lépe prodávají. Ať už na „Baby showers“ nebo „Gender reveal party“, ale i v delším časovém horizontu. Svět je v tomto nicméně nespravedlivější k mužům. Kde dívkám projde modré tričko bez mrknutí oka, mladý chlapec v růžovém se často stává terčem posměchu. Ať už v kruzích rodinných nebo přátelských.
Avšak i nám svítá na lepší časy. Protože potkat muže v růžové mikině – a pokud je navíc venku s kočárkem, tak rozhodně zaujme pozornost. A z většiny pozitivní. Ženy jednoduše milují muže s kočárky, dodává jim to jistou stránku nevinnosti a není z nich cítit hrozba. Rozhodně sklidí větší obdiv než vymodelovaný kulturista v černém. Moment, kdy by tomu mohlo být opakem je, když se vám nedaří otevřít zavařovačku. V ten moment by se kulturista hodil. Ale v dnešní době je spíše vyhledávaný laskavý partner, který vezme děti na procházku a podrží vám dveře, než vymodelovaný kus aktinu a myozinu, který vám přinese kus mamuta.
Doba se mění a je jen na nás, jestli se změníme s ní.
