Karolína Miková 
V prvním obraze divák nahlíží do zákulisí vydavatelství, kde se neúspěšný autor Samuel Goldwyn, v podání Daniela Hrůzy, snaží prosadit svůj rukopis. Laxně se při tom povaluje na kožené sedačce a vede dialog s redaktorkou Annie Fletcherovou, jíž její představitelka Hana Piterková dodává notnou dávku upjatosti, která je zde zcela na místě. Situaci narušuje vrátný Leon Carhartt a jeho sousedka Christine. Jejich představitelé Jakub Samlík a Apolena Oujeská vnášejí do situace svěží energii a napětí mezi jejich postavami působí zpočátku nejednoznačně.
Od Bena Bishopa, ředitele nakladatelství, který do situace vstupuje, se dozvídáme, že Annie odmítla největšího současného spisovatele Andrewa Maxwella, jenž kvůli tomu není schopen dále publikovat. Celou situaci úžasně glosuje Daniel Hrůza, jehož nihilisticky smýšlející postava celou situaci staví zpátky na zem. Bishopa ztvárňuje Štěpán Válek, který agresivně vystupující postavu obdivuhodně vyvažuje svou hereckou lehkostí.
Jako poslední do situace vstupuje Andrew Maxwell, kterému dává hlas Alois Bartoň. Postavě dodává výraznou osobnost a odměřenost. Postupně se však odhaluje i jeho slabost. Jeho city se obnažují stejně tak jako jeho nohy, které obnažuje Leonova sousedka Christine v dobré vůli mu vyčistit kalhoty. Situace graduje a vychází najevo, že Annie Andrewa odmítla, protože chová city k Benovi. Postavy se ve snaze zachování Andrewovu spisovatelskou činnost dohodnou, že Annie naplní lásku Andrewa, aby mohl dále psát, zatímco Ben bude opětovat lásku Annie. Studenti zde předvádějí skvělou souhru a cit pro komediální timing.
Druhý obraz se věnuje Samuelově vyšetření u psychiatra Cyrila Blinda. Tato postava v podání Aleše Hutníka působí velice přízemně. Po celou dobu inscenace spíše přeformulovává cizí teze, než aby přicházela s vlastním úsudkem. Role psychiatra a pacienta se postupně obracejí a během dialogu se postava Hrůzy přehraje za stůl náležící psychiatrovi a ten se následně přesune na pacientovo lehátko. Situaci naruší Blindova manželka Lenny (Magdaléna Kubatková), která jej odvolá pryč. Dochází k jednomu z několika zvratů Samuela poté co mu zavolá záhadná, žena a opakuje, že jej miluje. Hrůza během celé inscenace naplno využívá emočního rozsahu role.
Inscenace se vrací do vydavatelství, kde se Annie nechává svléknout Benem a ten si na jejím těle se zaujetím pročítá slova psaná Andrewem. Piterková se při tom zcela oddává postavě a blaženému pocitu, který jí Benův zájem, ve skutečnosti však pouze k literatuře, přináší.
Do situace znova vchází Leon a Christine. Postavy se zajímavě proplétají. Leon až obsesivně miluje jistou ženu co bydlí dva bloky od něj, sleduje ji a je přesvědčený, že ona miluje jej. Christine stejně vtíravě miluje Leona a zapírá jeho lásku k jiné ženě, pokládá ji za výplod Leonovy nemocné mysli. Jejich napětí, jež nebylo ze začátku jednoznačné, vrcholí a Leon propadne zuřivému záchvatu. Samlík přitom postavu vede velice přirozeně ke gradaci.
Inscenace se vrací do prostoru psychiatrie. Samuel v této scéně prožívá další zvrat poté co se dozví, že nejspíše žena, která mu volala zemřela při letecké havárii. Na scéně se nachází i postavy Lenny, psychiatrova žena, a psychiatr Cyril. Ač se ji studenti snažili pojmout situaci velice citlivě, působila vzhledem k povaze Samuelova života absurdně a u diváků vyvolala smích. Během tohoto obrazu nám Lenny popisuje niternou lásku, jejíž popis však na vztah, který mezi sebou s manželem mají působí vzdáleně.
Linka Samuela se prolíná i do dalšího obrazu kde naruší intimnosti Annie a Andrewa. Je zbrocen krví a znova se mu vrátila jeho rezignace vůči světu. Dozvídáme se, že žena nevolala mu, ale jinému Samuelu Goldwynovi. Na scénu se přihrají i psychiatr Cyril a Christine, která hledá Leona. Toho potom postavy objeví v kuchyni mrtvého. Scéna je unikátní svým naaranžováním. V jedné půlce scény Samuel ztvárňuje jak umlátil druhého Samuela a v druhé polovině se Christine od psychiatra dozvídá o úmrtí Leona. Oujeská přináší během vstřebávání informace o smrti niternou emoci při které se snaží tragédii zapřít. Na scéně vzniká zajímavý kontrast. Divák se baví nad nonverbální interpretací Hrůzy a při tom je zasažen náhlým obratem v druhém rohu scény.
V šestém obraze vrcholí situace kolem Leonovy údajné milované. Leon ve své poslední vůli zanechal veškerý majetek Cyrilově manželce Lenny. Během toho co se Cyril baví nad deníkem ve kterém Leon sledoval jeho ženu, Kubatková překvapuje diváka náhlým výkyvem emocí. Její slova, ač jsou krátká, jsou pronesena velice silně. Lenny byla totiž do Leona zamilovaná stejně jako on do ní.
Závěrečný obraz nese poselství celé inscenace. Vzkříšení. Jako první k němu dojde poté, co Ben během hrubého zacházení s Annie během opisování textů z jejího těla rozškrábne znaménko, které tam předtím nebylo. Znaménko, které se objeví za slovy: Bůh je, i přes to, že věta ještě měla pokračovat. Andrew bere Annie do nemocnice a ustupují od celého absurdního vztahu. I když pro ně znamení bylo celkem jasné, Ben zůstává nadále věrný literatuře a rozumu. Samuel si vypočítal, že existence boha je mnohem pravděpodobnější než události v jeho životě. Linka Lenny a Cyrila končí po té co studenti nastolí atmosféru ve které se divák bojí byť jen nadechnout a po krátké replice z Lenniných úst plné tíživě tichých pauz odchází spolu domů. Kubatková s Hutníkem nám vzkřísili lásku před očima. K Benovi, který jako jediný nedošel k poznání, přichází na potemnělé scéně Leon. A nabízí Benovi jablko. Symbolický moment mi připomínal deus ex machina.
Osobně jsem si zakončení inscenace interpretovala tak, že Bůh a víra přišla k Benovi již v samotném zesnulém Leonovi a jablko mu nabízí jako takovou zkoušku víry v racionálno. Tedy, že vzkříšený Leon je pro něj důkaz vyšší existence a jestli jablko přijme, vrátí se k životu opředeným ateismem. Nebo je snad Benovi Leon nějakým symbolem toho co se s jeho postavou stane pokud zůstane usilovně věrný své pravdě? Nebo je jablko jen laciný prvek a inscenace se snaží na sílu hrát na symbolistní notu?
Herci inscenaci uchopili s vážnou tváří a nelítostně pronášeli slova o tužbách, vášni a deziluzi. Hra upírá pohled na vztahové experimenty a různé vnímání lásky. Inteligentní a nekorektní humor si na premiéře našel mnoho příznivců, ale zároveň vyvolal rozpaky u části diváků, pro něž byla míra provokace za hranicí přijatelnosti. Pokud v sobě chcete vzkřísit myšlenky nad pravdou a její zarputilostí, vřele doporučuji navštívit reprízy tohoto představení. Nejbližší jsou 10. a 23. března.
