Alžběta Batková 
Při přistání na athénském letišti mě podzimní sluníčko zahřálo do tváří. Obloha bez jediného mraku byla příjemnou změnou oproti chladnému Česku. A zahodit aspoň na chvíli zimní bundu je pro mě malé, ale významné plus.
Po strastech s řeckou veřejnou dopravou jsem se konečně dostala na ubytování. Po krátkém odpočinku nastal čas na poznávání krás města, kterému se právem může říkat kolébka lidské civilizace. Akropolis, kde se mimo jiné nachází chrám Parthenón zasvěcený bohyni Athéně, tvoří dominantu města. Pozůstatky Parthenónu, spolu s dalšími chrámy a stavbami, jsou stále k vidění a dostupné veřejnosti. Procházet celým komplexem bylo dechberoucí, všude kolem mě se nacházely ostatky staré několik tisíce let. Z jedné sochy na mě mňoukla kočka, které se na ni vyhřívá jako by se nechumelilo. S úsměvem jsem se vydala dál.
Při vstupu na Olympijský stadion, na kterém se konaly první letní Olympijské hry v roce 1896, na mě vyzařovala všudypřítomná majestátnost. Představovala jsem si, jaké to asi muselo být pro sportovce závodit před zaplněnými tribunami – určitě nezapomenutelný zážitek. Navíc vidět zblízka olympijské pochodně a plakáty o vývoji olympiády donutí člověka zamyslet se nad tím, jestli je stále zachováván její duch.
Při procházce jsem narazila na malou, zapadlou restauraci, kde mě přivítala milá obsluha. Nemohla jsem vynechat ochutnávku typických pokrmů. Řekové jsou společenští a hned se se mnou dali do řeči. Řecká kuchyně je rozmanitá, a navíc má nejoblíbenější. Po dlouhém rozvážení a doporučení místních u mě vyhrála Musaka. Pokrm, kterému se často nazývá „balkánské lasagne“, se skládá z několika vrstev zapečeného lilku proložené jehněčím masem a bešamelové omáčky. Většinou se Musaka podává v malém keramickém hrnci, což dodává na autenticitě. A klasický řecký salát jako příloha není nikdy špatná volba.
Všude na ulici seděli postarší pánové, kteří hráli klasické řecké melodie a skrze ně mě přenesli do antické doby. Historie je zde zkrátka nesmazatelná. Příjemné počasí je navíc na poznávaní města opravdu nejlepší. Má to jinou atmosféru, ale řecké jídlo, jejich styl života a pohostinnost zůstávají pořád stejné.
Při cestě zpátky se naposledy podívám na celé město z výšky. Doma mě přivítá mrazivý vítr, chladné počasí a padající sníh. Nasadím si čepici a rukavice, omotám šálu kolem krku a říkám si, jestli jižním národům není vlastně lépe. Plyne mi z toho závěrečné zamyšlení – Řecko na podzim? Proč ne.
