Anna Kotková 
Bez čipu ani ránu (do hlavy)
Sláva, vybrali mě! Matně vnímám, že v hledišti jasně dominují čeští fandové. Ladně kroužím kolem modré čáry. Není divu, že už po pěti minutách hry po mně Tomáš Hertl zatoužil natolik, že hákuje Matthewa Boldyho, aby mě získal.
Rovněž se mnou laškuje protihráč Luke Hughes. Ve snaze o razantní odpálení mnou trefuje Hynka Zohornu, který mě předává Matěji Blümelovi... a už se ocitám v americké brance. Hala burácí, zřejmě mi to opravdu sekne. A co víc, Češi díky mně vedou!
Po chvíli stadion opět zahučí jako niagarská peřej. Tentokrát jsem trefil nebohého Romana Červenku... ale já opravdu nechtěl! Od hlavy českého kapitána se odrážím do hlediště k malému chlapci. Chce si mě ponechat, ale má pech. Mám v sobě totiž voperovaný čip, který o mně schraňuje důležité údaje. Organizátoři hošíkovi darují alespoň mého mladšího bezčipového brášku.
Celebrita v černém
Musím okamžitě naskočit zpět do rozjeté ledové jízdy. Jo, hokej, to je řehole, říkal už můj prapradědeček v Naganu. Málokdo si ale v tom mumraji povšimne, že často střídám, abych byl neustále svěží a řádně namražený.
Při dalším výletu na tribunu končím v náručí pohledné slečny. Pohotově mačká spoušť foťáku svého mobilu. Možná skončím na instáči a stanu se celebritou, kdo ví. Kolik asi budu mít sledujících?
Ruku na logo, přátelé – kdo z hokejových toušů nikdy neztropil žádnou neplechu, nechť sám usedne na trestnou lavici. Nerad přiznávám, že před koncem druhé části jsem se zakázaně uvolnil – a těží z toho opět Češi, kteří mají výhodu.
Neplecha ukončena
Díky mladíkovi Blümelovi nakonec vítězí Středoevropané. Za tónů nejzenovější hymny světa si vychutnávám dozvuky atmosféry jedinečného mače. Naposledy pokynu mladšímu bráškovi, kterého si chlapec hrdě odnáší coby trofej. Dalšího sourozence si slečna právě nechává podepsat od Hertla. Oba si je zálibně prohlíží.
Vypadá to, že bráška také může na odbarvené blondýnce oči nechat. Kouká na ni jako... inu, jako puk!
