Andrea Máčalová 
Už od osmé hodiny večerní se návštěvníci ladili na nadcházející koncert ve foyer klubu za doprovodu DJ Skip the Boy – Michala Skip Horáka. Ten do svého mixu zařadil mimo jiné například píseň skupiny Prago Union, s níž Mutanti jako předskokani odehráli loni v říjnu vyprodaný koncert v pražském Lucerna Music Baru.
Dveře do sálu se otevřely deset minut před devátou. Sál se začal postupně zaplňovat čekajícími fanoušky, které měl kromě valentýnského dárku čekat i dárek vánoční, jak koncert kapela popsala v pozvánce k facebookové události: „Přijď, Vánoce jsou v UH v únoru.” Na pódiu stála nachystaná aparatura, kterou po stranách rámoval modro-bílý lidový motiv – typický artefakt uherskohradišťského klubu.
Krátce po deváté přicházejí na scénu Mutanti Jan Vejražka a Jiří Kovalinka a bubeník Cyril Kaplan. Koncert začíná prvními rytmickými údery písně Poslední čtvrtina, které spolu s úvodním textem „Mí milí přátelé…“ vítají fanoušky. Přestože se protagonista první písně snaží dostat „na to místo, do toho prostoru, / kde nemáš potřebu hýbat se dopředu, / dozadu, do strany…“, sál klubu Mír takovým místem rozhodně nebyl. I přes možnou počáteční opatrnost publikum mutantím rytmům neodolalo a hýbalo se do všech stran, byť s rozdílnou intenzitou podle toho, jak bylo komu příjemné.
Postupně zaznělo celkem sedm z dvanácti písní z posledního alba PUMA, které vyšlo v prosinci 2023. Mezi nimi například Lexus, parodující rapperskou zálibu v textech popisujících jízdu v drahých autech, nebo píseň Kosmonaut. Přímý kontakt s publikem zprostředkoval singl Diskotéka 23 (Nic není špatně), při němž Vejražka seskočil z pódia a pohyboval se mezi fanoušky, čímž se pro ně mohl koncert stát ještě intenzivnějším a intimnějším zážitkem.
Stejnojmenný singl Puma, zpočátku reflexivní promluvu mířící v druhé osobě přímo k posluchači, poté přecházející skoro v baladu s pointovaným kázáním pumy sedící na vláknech času, Vejražka částečně předčítal z jakéhosi sešitu. Na autenticitě přednesu téměř dvanáctiminutové skladby to však neubralo. Obyčejné listy papíru se přenesly do mystické dimenze a kázání mělo najednou oporu v improvizované mutantí svaté knize.
Ostatně kapela má na svém facebookovém účtu popisek „Náboženská organizace“, který zapadá do světa nadsazených, ironických a sarkastických textů, které se vždy trefují přímo do černého středu některého z fenoménů současné společnosti. Dalším z parodických podnětů, na které publikum slyšelo, bylo cosi jako řízená meditace, která je součástí skladby Fénix. „Vytáhněte si své modlitební notebooky. (…) Klekněte si, skloňte hlavu a otočte dlaně směrem nahoru. Zavřete oči. Představte si, že nejste hmotný.“ Stejně jako na jiných předchozích koncertech, i na tom uherskohradišťském se někteří fanoušci s humorem pasovali do role, v níž podle textového monologu poklekli a nechali se unášet vesmírem.
Kapela doplnila nejnovější singly i některými staršími z předcházejících tří alb. Symbolicky zazněla píseň Du prát, začínající otázkou „Miluješ mě?“ a řešící vztah dvou partnerů, kterou umocnilo její předvedení právě ve večer svatého Valentýna.
Pokud si Jiří Konvalinka a Jan Vejražka nebyli jistí, jak je uherskohradišťské publikum přijme a zda vůbec bude znát jejich texty, tak je tato nejistota naplno opustila během písně Klimeš. „My jsme nevěděli, jaký to tu bude, ale nakonec…“ bylo nejen předmluvou k jedné z písní, ale nejspíš i vyjádřením niterných pocitů hudebníků. „Patnáct piv!“, které zástupce z řad zlatých českých ručiček a hodinový manžel Klimeš vypije během běžného večera v hospodě, skandovala společně se zpěvákem Vejražkou značná část fanoušků.
Spokojenost a nadšení z koncertu se ukázaly na jeho konci, když potlesk publika přiměl Mutanty vrátit se na pódium nejen jednou s cílem přidat dvě další skladby, ale hned třikrát. Podruhé a potřetí však už se smíchem přiznali, že nemají co přidat, a s vděčností přijímali děkování fanoušků.
Návštěvníci se po koncertu vrátili zpátky do foyer, kde sdíleli své dojmy a mohli si zakoupit merch, o jehož prodej se starali sami hudebníci. Tím umožnili fanouškům setkat se s nimi osobně a třeba si i odnést společnou fotografii na památku. Tento fakt podpořil dojem bezprostřednosti a upřímnosti, který tak Mutanti vynáší i mimo svět svých skladeb.
