Adéla Ježková Ke konci roku 1989 začali lidé v Československu chápat, že už se nemusí bát protestovat proti totalitní vládě a jejím praktikám, které tu s komunisty ovládaly naši zemi dlouhých 40 let. Pochopili, že teď je ta správná doba k tomu, aby se konečně změnila vláda a systém, a tak se od konce října scházeli, demonstrovali a dávali vládnoucí straně jasně najevo, že už brzy bude vše jinak. Strach, který od poválečného období ovládal všechny občany a bránil jim společně s tajnou policií a jejími praktikami ve svobodném životě, po kterém toužilo čím dál více lidí, mizel a místo něj přicházela odvaha a touha věci změnit. Všechny demonstrace konané od 28. října do půlky listopadu vyvrcholily 17. listopadem, kdy byla zahájena tzv. Sametová revoluce. Od toho dne se věci daly do pohybu. Komunistický režim byl svržen a místo něj nastoupila tak dlouho očekávaná demokracie. Až do roku 1993 stát procházel mnoha změnami a lidé si zvykali na svobodu a lidské jednání, které během totalitní vlády neznali.
Události, které se odehrály 17. listopadu na Národní třídě a na Albertově zná snad každý. Nicméně rok co rok se v tento den koná v Praze nespočet připomínkových koncertů, výstav či průvodů, které jsou pořádány nejrůznějšími organizacemi či jednotlivci a i letos tomu nebude jinak. Na své si přijdou milovníci vážné hudby nebo naopak té moderní, ale stejně tak například i fanoušci divadla nebo snad výtvarného umění. Každopádně na akci zvanou „Díky, že můžem!“, která se bude konat na Národní třídě, mohou dorazit naprosto všichni bez ohledu na to, jestli před 26 lety právě na tomto místě cinkali klíči. Důležité je jenom to, abychom nezapomněli, že svobodu si je třeba hýčkat a dostatečně si jí vážit.
