Jan Grossmann 
Velikán tuzemských pláten kin a televizních obrazovek měl na něděli 24. dubna naplánováno zájezdové představení v ostravské Porubě. V den svých jmenin měl vystoupit v kulturním domě Poklad s divadelním kusem nesoucím příznačný název Moje hra. Divadelník zde hraje zesnulého spisovatele vystupujícího ze záhrobí a žánrově se jedná o komediální dílo. Nic z toho ale diváci v neděli vidět nemohli.
Už při vstupu do kulturního domu se návštěvníci ve foyer dozvěděli z úst paní recepční, že pan Bartoška je zdravotně indisponován a divadelní hra se musela odložit na neurčito. Dámám i pánům ve svátečních šatech tedy nezbylo nic jiného než se otočit na podpatku, toto se týkalo zvláště žen, a odebrat se domů bez kulturního zážitku. Smutné ovšem je, že si herec cestu do Ostravy nenajde ani po vyléčení svých zdravotních neduhů. Jakmile se totiž uzdraví, čeká ho enormní pracovní vypětí v podobě finišování příprav na Mezinárodní karlovarský filmový festival. Právě jeho je děčínský rodák už od roku 1994 prezidentem.
Diváci si však mohou vyměnit divadelní lístek za jinou hru, nebo si počkat na druhou polovinu příštího roku, až se bude moci oblíbený herec i se svým divadelním ansámblem dostavit. Zrušení divadelního představení je obrovská škoda i proto, že kulturní dům v Porubě nabízí své akce a programy zase po deseti letech. Tak dlouho, dlužno dodat i kvůli právním průtahům, totiž trvala komplexní vnitřní přestavba a vnější revitalizace objektu. Samostatnou kapitolou je potom covid, jenž milovníky živé kultury odstavil od emocí mluveného slova na divadelních prknech na dva roky bezpodmínečně, čest výjimkám v mimořádných obdobích pandemického klidu. Tak snad se Jiřího Bartošky ještě letos dočkají.
