Je to velice únávné. Unavení jsou politici, novináři, obyčejní lidé a hlavně lékaři. Neustále se měnící situace s koronavirem, zahlcené zpravodajství o jednom a tom samém. Navíc jsou tady lidé, kteří přes aktuální vývoj situace, který není příliš dobrý, neustále odmítají nosit roušky, nebezpečí „chřipečky“ a restriktivní opatření.

Koronavirus. Ano, bude to o něm. Nebo ne přímo o něm, ale o věcech, které s ním souvisí a které v souvislosti s ním nastaly a musí se dodržovat. Takže to bude vlastně hlavně o rouškách. Dneska jsem byl totiž na nákupu. Vylezl jsem ze své pokojové nory a vydal jsem se se svou máti na nákup. Pěšky, protože naše auto je nemocné a v opravě. Ne, koronu fakt nemá. Takže batoh, tašky a vozíček na kolečkách. A viděl jsem lidi!

Když někomu říkám, odkud jsem, tak většinou dostanu podobnou odpověď. „A dýchá se ti dobře?“ Už jsem si na ledacos zvykl. Beru s humorem jak někdo, kdo nikdy nebyl východněji, než je Olomouc, považuje někoho z Ostravska za úplnou exotiku. Zkusím uvést věci kvůli kterým si myslím, že jsme pro ostatní jiní a jak lidé „tam u nás“ chápou zbytek republiky.

Olomouc – Ve středu před pátou hodinou odpoledne se na kolejích Bedřicha Václavka rozezněl poplašný systém. Jednalo se o planý poplach.