Václav Petr 
Zemřel papež František. Reformátor, který rozdělil i inspiroval svět.
Ve věku 88 let zemřel v pondělí 21. dubna 2025 papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio. První jezuita, první papež z Jižní Ameriky a první, kdo si zvolil jméno František – podle skromného světce z Assisi. Jeho pontifikát, který začal v roce 2013, přinesl do katolické církve nebývalý důraz na sociální spravedlnost, ekologii a otevřenost vůči marginalizovaným skupinám. Zároveň však vyvolal nelibost u konzervativních proudů v církvi a zůstal rozporuplnou postavou až do konce.
V České republice byl František často vnímán spíše jako vzdálená a symbolická postava než jako autorita s přímým dopadem. Ve společnosti, kde katolická církev nemá takové postavení jako v některých jiných zemích, se jeho výzvy k solidaritě s migranty, skromnosti či klimatické odpovědnosti často setkávaly s nezájmem nebo kritikou. Přesto i zde našel své obdivovatele – zejména mezi těmi, kdo oceňovali jeho lidskost a důraz na morální hodnoty přesahující tradiční dogmata.
František udržoval vztahy s českými biskupy prostřednictvím pravidelných návštěv ad limina apostolorum, při nichž čeští biskupové navštěvovali Vatikán a setkávali se s papežem. V roce 2015 přijal papež František prezidenta Miloše Zemana během jeho oficiální návštěvy Vatikánu. Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček ho v roce 2019 pozval k návštěvě České republiky, k níž však nedošlo.
Poslední návštěva papeže v České republice se uskutečnila v září 2009, kdy papež Benedikt XVI. navštívil Prahu, Brno a Starou Boleslav. Před ním navštívil Českou republiku papež Jan Pavel II. v letech 1990, 1995 a 1997. Jeho první návštěva v roce 1990, krátce po pádu komunismu, byla vnímána jako symbol svobody a nového začátku pro zemi.
Smrt papeže Františka uzavírá jednu z nejneobvyklejších kapitol v moderních dějinách papežství. František nebyl papežem klidu – byl papežem otázek, výzev a neustálého hledání rovnováhy mezi tradicí a změnou. I když v českém veřejném prostoru nerezonoval tak silně jako jeho předchůdce Jan Pavel II., nelze popřít, že zanechal hluboký otisk na tváři katolické církve i mimo ni.
