Filtrované články podle data:duben 2026

V sobotu před devátou ráno se začaly skupinky i jednotlivci scházet u Slovanského domu
a někteří z nich do samotného sálu vstupovali již s písní na rtech.Právě tady byl totiž sraz členů dětského pěveckého sboru Campanella, kteří přišli společně oslavit padesát let
od založení  sboru a zároveň sedmdesáté narozeniny jeho spoluzakladatele Jiřího Klimeše.

Na své druhé sborové soustředění v Domašově v roce 1968 Maria Jadrníčková jen tak nezapomene. Právě tam totiž prožila začátek okupace. „V tu noc 21. srpna jsem měla zrovna hlídku okolo tábora a slyšeli jsme, jak nám nad hlavou prolétávají letadla. Na to jsem už nikdy nezapomněla,“ popisuje jedny z prvních zážitků v dětském pěveckém sboru Maria. Dnes lékařka pracující v Irsku, začala zpívat ve sboru v desíti letech. V roce 1967 Karel Klimeš chodil po školách a sháněl děti do sboru v Pavlovičkách, který založil. Maria byla jednou ze dvou, které si ve škole vybral.

Bráchové Honzík a Jiřík Procházkovi chodí do pěveckého sboru Campanella už dva roky. Honzík od svých pěti let a Jiřík od tří. Nejdřív se však chodili dívat na koncerty, kde zpívala ve sboru jejich maminka. „Byl jsem se podívat hodněkrát, jednou jsem byl v kostele, ale tam se mi to vůbec nelíbilo, protože hrozně řvali, to nebylo zpívání. Ale jiné koncerty se mi líbí, když jsou potichu,“ svěřuje se Jiřík. Dnes už na koncertech vystupují oba sami, každý je však má rád z jiného důvodu. Honzík proto, že po koncertě dostane džus a kokina. Jiřík zase proto, že si potom, co odzpívá, může hrát v dolním sále s ostatními dětmi různé hry. „Mám tam jednoho kamaráda, ale moc mu nerozumím, protože trošku šišlá. Ale zpívá hezky, stejně jako já,“ dovysvětluje Jiřík.

ANKETA: Jak vás ovlivnilo chození do pěveckého sboru?

Samostatný projekt psaná kulturní žurnalistika

Milán – Italské noviny La Stampa informovaly v sobotu, že policIe strávila tři dny prohledáváním kanceláří italského módního domu Gucci, který čelí podezření z úniku na daních. Značka údajně ukládala peníze vydělané v Itálii do Švýcarska. Tímto způsobem mohla ušetřit víc jak miliardu eur na daních.

Evropa - V letošním ročníku Ligy Mistrů poprvé v historii postoupily hned tři české týmy až do čtvrtfinále. Do odvetného zápasu půjde s náskokem z prvního utkání pouze Třinec. 

Olomouc – Lákaly vás vždycky velké bleší trhy, které jste znali většinou především z amerických filmů a seriálů? Navštěvujete rádi second-handy a zboží z druhé ruky vám není cizí? V tom případě je pro vás třetí ročník Dobročinného blešího trhu organizovaného Cyrilometodějskou fakultou Univerzity Palackého tou správnou volbou, kam se vydat 7. - 8. prosince.

Brno - Do Brna přišly Vánoce a s nimi i držitelé Ceny Anděl v kategorii Kapela roku, členové hudební skupiny Jelen. Kapela v Brně vystoupila v rámci svého vánočního turné dokonce dvakrát a součástí jejího vystoupení byly zpěvačky Debbi & Her Orchestra a Kateřina Marie Tichá. Koncerty se odehrály první prosincovou neděli a pondělí v brněnském SONO Music Clubu. 

Olomouc - Druhý prosincový týden, konkrétně v pondělí, zavítá do Divadla na Šantovce LiStOVáNí, v jehož rámci divadlo přivítá také Lukáše Hejlíka a další herce, kteří se pokusí zábavnou a nevšední formou prezentovat vybranou knížku. 

Östersund – Minulý týden začal ve švédském Östersundu Světový pohár v biatlonu pro sezónu 2017/18. Start biatlonové sezóny si však fanoušci představovali nejspíš úplně jinak – nejen, že nestartovaly dvě největší biatlonové hvězdy – německá biatlonistka Laura Dahlmeierová a česká závodnice Gabriela Koukalová, ale nedařilo se ani ostatním českým závodníkům.

Evropa - Nejslavnější klubová soutěž světa Liga mistrů má v úterý a ve středu na programu poslední zápasy základních skupin.

Hollywood – Liga spravedlnosti ještě ani neopustila filmová plátna a již je jasné, že se jedná o jedno z největších selhání společnosti DC Entertainment. A to ani ne z pohledu ne příliš kladných recenzí, ale hlavně co se týče jejich zisků. Na konci prvního víkendu, co film spustili do kin, vydělal jen něco málo okolo 96 miliónů dolarů. Přestože se toto číslo může zdát na první pohled vysoké, pravda je trochu jiná.

Olomouc - Dvě studentky Univerzity Palackého se minulý rok rozhodly zorganizovat vánoční charitativní akci vlastními silami, cílenou na seniory a dlouhodobě nemocné paienty. Měly pocit, že takováto akce v jejich okolí chybí a zároveň je velmi potřebná. „Víme, že existuje celá řada vánočních projektů pro děti v dětských domovech. O projektu, který by stejným způsobem rozdával radost seniorům v léčebnách dlouhodobě nemocných jsme ale neslyšely,“ uvádí Nela Chudová, hlavní organizátorka projektu.

Bratislava – Letošní světový šampionát ve florbale žen hostí slovenské hlavní město Bratislava. České reprezentantky si vítězstvím nad Norskem zajistily přímý postup ze skupiny do vyřazovací fáze turnaje.

Olomouc – Jesenické seskupení Priessnitz navštíví v úterý 12. prosince v rámci svého vánočního turné olomoucký Jazz Tibet Club. Šňůra o osmi koncertech začala 4. prosince v pražském Paláci Akropolis, končí 17. prosince v Kabinetu Múz v Brně. Tento koncert bude na dlouhou dobu zároveň poslední příležitostí, kdy budete moct vidět Priessnitz naživo.

Prostý experiment: otevřeme kterýkoli list demokratů v USA, podívejme se na hlavní titulky – třeba ve Washington Post. A co neuvidíme: „Prezident Trump a obvinění ze sexuálně nesprávného chování: kompletní seznam“.

Tento přehled se zatím skládá ze třinácti žen obviňujících Trumpa (není to málo?). A hned vedle najdeme materiál o tom, že ochranku Bílého domu během nedávné prezidentské cesty do Vietnamu pověřili kvůli stykům se „zahraničními ženami“. A je tu dalších šest sedm článků na totéž téma. Číst podobné materiály a dávat na ně odkazy, není nutné. I bez toho je všechno jasné.

Je lepší zkusit předběžně shrnout to „sexuální šílenství“, které zachvátilo USA, poté i Velkou Británii a několik dalších západních zemí. Je to skutečně šílenství, ale je v něm železná logika.

Není kam se schovat

Všem známý příběh s Harvey Weinsteinem, géniem Hollywoodu, vznikl nejspíš náhodně. Ale pak už další náhody nejsou.

To, co začínalo jako velké problémy pro demokraty (Weinstein byl jejich přítelem a sponzorem strany), se snaží samozřejmě obrátit proti Trumpovi a republikánům. A ti odpovídají.

Výsledek? Totální hon na čarodějnice mužského pohlaví. Bez výběru a dokonce bez zvláštní politiky. S krachem kariér, propouštěním a dokonce se sebevraždou (zatím jen jednou v Anglii). Všichni sexuálně obtěžovali, v lepším případě se dotýkali, nemístně žertovali nebo koukali, kam neměli.

Postupně se vyjasňuje, co to vlastně ty „sexuální zločiny“ jsou. Je to, když se nějaká žena rozhodne, že kontakt s mužem v osmdesátých letech přece jen měla ne tak zcela dobrovolně. Nebo když prohlásí, že se jí kdosi kdesi kdysi dotkl. Nebo se podíval, kam neměl, či řekl něco, co neměl. Důkazů netřeba.

Ona prostě podá žalobu u soudu nebo o tom učiní nějaké prohlášení – a člověk je zničen, nemá se kam schovat. Ve výsledku jí zaplatí peníze na základě mimosoudní dohody, a to jen v 

případě, když bude mít štěstí. Žádná presumpce neviny, žádná obhajoba. Svobodná země – co byste chtěli? Pravda, je tu jistá tendence: už i muži začali obviňovat ženy z téhož. Válka je válka.

Ještě jedna věc ze série toho, „čeho si nevšímáme“. Toto téma vytlačilo nekonečné mediální dezinformace o „ruském vměšování“. Dříve o tom bylo ve všech klíčových demokratických médiích několik článků denně. Dnes píší o sexuálním nátlaku či obtěžování – a zase několik článků denně. I když je to možná dočasný jev. Sexuální obtěžování „ruské stopě“ příliš nepřekážejí.

A nyní to, čeho si vůbec nevšímáme: tahle masová hysterie má své konkrétní právní dopady.

Jde o dokumenty o, které jsou pro standardní korporace a jiné společnosti samozřejmostí. V těchto dokumentech se pracovníci zavazují, že nebudou mimo firmu vynášet vůbec žádné informace, a to ani o tom, který muž se koho náhodou dotkl ve výtahu. To je všeobecně 

standardní praxe. Tato mlčenlivost je naprosto nutná prostě proto, aby společnosti a výrobní struktury mohly fungovat. I předtím byla ale tahle praxe běžná: je třeba se zbavit nadřízeného – žena na něj napíše udání, manažer je odvolán a ona zaujme jeho pozici.

Ale nyní feministické organizace velmi promyšleně útočí na tuto poslední baštu normality. Je to už více než jen mezistranická bitva.

Je to součást nepříliš tiché revoluce probíhající už od 90. let, která ve skutečnosti likviduje západní společnost, tu, jakou jsme znali v 80. letech, kdy jsme kolektivně toužili se k ní připojit.

Připomeňme, že v Rusku, Číně, Indii a dalších civilizovaných zemích se nic podobného prakticky nestává. Tamní obyvatelstvo se na to americké šílení se sexuálním obtěžováním dívá s úsměvem nebo se znechucením.

Muži a ženy se mají nenávidět

Ponořme se do ideologických bitev či prostě do filozofie. V těchto dnech se objevila stránka, kde se píše o Frankfurtské filozofické škole.

Je to mnoho lidí a mnoho desítek let historie, ale na stránkách mluvili o těch filozofech, kteří z Frankfurtu odešli do Spojených států a vytvořili tam ideové základy pro „trockistickou“ revoluci, která úspěšné probíhá s podporou především demokratů a dalších liberálů.

A hned tu máme jeden z taktických cílů této revoluce – „zlikvidovat tradiční vztahy mezi muži a ženami“. Za tímto účelem je třeba útočit na „otcovskou autoritu“ nebo dokonce popírat role otce a matky, zbavit rodinu práva na výchovu dětí. Likvidovat rozdíl ve výchově chlapců a dívek. Zrušit všechny formy mužské dominance, a to i v armádě.

Prohlásit ženy za „utlačovanou třídu“ a muže za utlačovatele.

Společná myšlenka v tématu na stránkách „frankfurtského“ filozofa Münzenberga (není ale jediný) je vytvořit na Západě představu o tom, že moderní společnost je zcela korumpovaná, vést permanentní kulturní revoluci, věnovat zvláštní pozornost médiím, sexuální sféře a popkultuře. A máme z toho Hollywood i s Weinsteinem.

Jo, abych nezapomněla: stránka, která tohle všechno publikuje, je katolická. Když ji navštívíme, začneme chápat, proč katolíci dnes zcela jinak hledí na sbližování s pravoslavnými: když je ohrožena celá dva tisíce let stará křesťanská civilizace, pak nějaké religiózní odlišnosti je nutno dočasně odložit.

Ve skutečnosti to nejsou jen feministické, ale i další „nenávistné skupiny“, které štěpí svou společnost. Navíc tak, aby si toho nikdo nevšiml. Od rasových problémů je možné se (aspoň teoreticky) schovat ve svém domě, kde žijí lidé jako vy.

Ale když podněcují nenávist mezi mužem a ženou (věřícími v klimatickou katastrofu a nevěřícími, kuřáky a nekuřáky, tlustými a hubenými, sladícími a nesladícími – seznam může být nekonečný), zkus se někde schovat a vyhnout se tomu!

Ty prostě jsi muž, nebo žena. I když vynalezením třetího pohlaví a dalšími lahůdkami se možná pro někoho objevila naděje.

Vraťme se ale k našim „sexuálně obtěžujícím“: vůbec nejde o Trumpa ani o seznam jeho domnělých obětí. Ani o oporu demokratů Harveyho Weinsteina.

Samozřejmě že Trump, respektive jeho voliči tvrdě narušili plány „kulturní revoluce“ probíhající v západních společnostech, proto musí být do jednoho morálně zlikvidováni. A samozřejmě nelze připustit jakékoli sblížení „jiné Ameriky“ s Ruskem, Čínou, Indií či dalšími „nerevolučními“ společnostmi.

Mimochodem pokud někde v Rusku potkáte osoby, které hovoří divným jazykem („sexismus“, „harassement“, „gender“), vzpomeňte si, že právě takovíto lidé mění život Američana či Brita v hotové peklo. Dívejte se na ně pozorně a dobře si je zapamatujte. Ale násilí není naše metoda.

Olomouc - Kultovní kapela pocházející z Jeseníků zavítá v rámci vánočního tour do olomouckého Jazz Tibet Clubu. Kromě hitů zazní i písně z posledního počinu Beztíže.

I když uplynul od Dušiček už celý měsíc, některé by mohlo zajímat, jak se tento mezinárodní svátek slaví v ostatních zemích světa.  Památka zesnulých má své kouzlo nejen v České republice. Někde tančí na hrobech, jinde na nich večeří. Někde sotva přežijí útok vajíčky, jinde v poklidu zapálí svíčky a užijí si poklidný večer v rodinném kruhu. Pokusíme se vám přiblížit zvyky v jednotlivých částech světa.

Sedmnáctiletá Jihočeška Pavla Bícová ze Lhotky u Trhových Svinů a "kouzelník" VIGGO jsou pětinásobnými juniorskými mistry Evropy a mnohonásobnými mistry ČR ve westernovém ježdění.

Westernové ježdění už ze svého názvu není tak úplně „jižanský" sport. Ale tak jako není malých rolí, není ani malých sportů... Je v současném podání spíše estetickým uměním a souzněním jezdce a koně, které je oblíbené po celém světě, hlavně v USA či Německu.

S potřebami kovbojů na dobytkářských rančích už nemá zhola nic společného. Jeho podstatou je souhra a porozumění mezi jezdcem, v našem případě křehkou jezdkyní, a koněm. Společně musí plnit v rámci přesně předepsaných disciplín úlohy jako je chůze do kolbiště, couvání, prodleva, přeskok, cval a úkoly, které nám, koňským laikům, pranic neřeknou, jako jsou kruhy, slidingstop, spin či rollback.

Pavla Bícová je skromná a nesmírně empatická a skromná sedmnáctiletá studentka gymnázia v Trhových Svinech. To ji naučili koně. Kvůli, respektive díky jejím zdravotním problémům jí někdy v deseti lékaři doporučili jízdu na koni. Tatínek po chvilce škemrání, jak to dvanáctileté holčičky umí, souhlasil. A tak vzniklo její neskutečné pouto ke koním. Ostatně, je škoda, že nějak zapomínáme na to, že kůň byl ještě před pár desetiletími nejlepším přítelem člověka. Že se od něj můžeme lecčemus přiučit a že si zaslouží naši úctu…

Jejím prvním koněm byl kříženec Českého teplokrevníka a Chladnokrevníka Dakar, se kterým Pavlínka odjezdila tři sezóny.

„Dakar byl můj velký učitel. Kůň je nesmírně empatická a čestná bytost. Má svůj charakter, svoje nálady, tak jako každý člověk. A dneska už vím, že i já na koně přenáším svoje momentální nálady. Když jsem smutná, kůň to pozná a je smutný s vámi. A naopak. Dakar mne naučil, jak spolu komunikovat, jak pečovat, naučil mne odpovědnosti, spolehlivosti. Jaké to je, když vítězíte. Když se mne zeptáte na volný čas, nestíhám kromě školy prakticky nic, protože koně jsou živé bytosti, které potřebují vaši péči. Tam neexistuje, že se vám nechce ráno vstávat… Přijedu ze školy a zbytek dne patří koním, denně tak pět hodin," říká pětinásobná mistryně Evropy Pavla Bícová.

Po Dakarovi přišel další koník, King´sTTDream. Záhy se ale ukázalo, že má, bohužel, vrozené zdravotní problémy a nemůže plnohodnotně závodit. A díky tomu, že westernovým ježděním žije celá rodina včetně dědečka, přišel před necelými dvěma lety z Dánska do rodiny Bíců Viggo. Viggo, vlastním jménem Gamlers InitToWinit, je valach plemene American Paint Horse. Je to opravdový kouzelník, od přírody trochu komediant, ale hlavně vítěz…

„Viggo je šestiletý valach, který se k nám do Čech dostal jako roční hříbě. A pořád se tak chová, je zvídavý a zvědavý jako ženská... Ale je to štramák. Seveřan. Má modré oči a je až na dva rezavé fleky celý bílý. A ví to o sobě, že se líbí… Kůň je jako člověk… Nicméně díky němu a jeho schopnostem jsem se mohla posunout dál. Sedli jsme si povahou a chutí učit se. On si závodění, kdy koně řídíte vlastně jenom nohama, sleduje vás přísná porota, všichni jsou napjatí a sebemenší chybička v souznění se tvrdě trestá, vyloženě užívá. Cítím, že má obrovský potenciál a chuť a věřím, že se spolu dostaneme hodně daleko," říká Pavla Bícová.

Proto také spolupracuje s nejlepšími trenéry, s Tomášem Zajacem či Alžbětou Kroumanovou. A v plánu má i stáž v USA, kde je westernové ježdění doma, má spoustu fandů a jezdí se tu světová extratřída.

„I v našem malém sportu existuje konkurence a rivalita a dobrý výsledek bývá otázkou detailů. Westernové ježdění je v Evropě nejvíc populární v Německu, takže závodíme doma, například v rámci mistrovství republiky, ale několikrát do roka i v Německu, kde se jezdí Golden Series či Mistrovství Evropy Europaint, kde se sejde třeba čtyři sta koní. To už je záležitost třeba na týden. A nemít rodinu, která mne nesmírně podporuje a mým koníčkem žije, nebyla bych nic. Jsem jim za to moc vděčná. Každá sezóna stojí nějakých tři sta tisíc. Pětadvacet tisíc jenom na seno, pak péče o koně, veterinář, doprava, ubytování, oblečení a propriety pro závody, které vám krejčí nebo sedláři šijí na míru. A když vyhrajete, dostanete deku na koně a šerpu. Jednou jsem vyhrála i koženou ohlávku... Ale takhle přepočítávat to samozřejmě nejde. Viggo by to poznal," usmívá se Pavla Bícová.      

A abychom se pochlubili světu: Jižní Čechy, aniž to tuší, mají v Pavle Bícové a jejích konících za loňský a letošní rok čtyřnásobného juniorského mistra republiky a trojnásobného vicemistra, ale především pětinásobného juniorského mistra Evropy, trojnásobného vicemistra a dvojnásobného bronzového medailistu. Jak pravil klasik: Pánové, kdo z Vás to má…

Takže držíme palce i kopyta. A rozhodně nehasíme… Ať Pavlínka s Viggem hoří jako doposud… A dostane se třeba i na vysněnou „veterinu". Protože, být koněm, co víc si přát…