Samostatný projekt Zdravotně - sociální specializace/TV žurnalistika

Link na video zde: http://youtu.be/himElJRhGSE

Přišla zima. Konečně. Děti v Praze po 12 letech poprvé spatřily sníh. Jak dojemné. Po dlouhé době se zima dá nazvat zimou a ne, jak tomu bylo v posledních letech, pouhým pozdním podzimem či brzkým předjařím. A za tu dobu si společnost odvykla od spousty věcí, se kterými je v tomto období nutno počítat. Třeba, že mrzne, padá sníh, a ten se musí uklízet. Rampouchy visící pět pater nad Vámi taky nejsou žádná sranda, že. S tím přicházejí i komplikace v dopravě či při obyčejné chůzi po ulici. Celou situaci navíc zhoršila vyhláška upravující povinnost uklízení chodníků. A tak mají na chirurgii stále plný dům, a aby taky ne. Lidé se bouří, vztekají, brečí. A já se musím smát…

Od pátku do neděle  se na olomouckém výstavišti koná celorepubliková výstava psů. Otevírá letošní sezonu a je jedinou třídenní sešlostí tohoto druhu u nás. Setkají se zde vystavovatelé nejen z Česka, ale i ze Slovenska, Polska, Maďarska a Německa.  Každý den je věnován specifickým plemenům a tak si návštěvníci opravdu přijdou na své.

8. prosince proběhl v olomouckém Divadle hudby benefiční koncert s výtěžkem věnovaným na podporu hemato – onkologického oddělení dětské kliniky v Olomouci. Tuto akci uspořádali členové sdružení Šance a na pódiu vystoupili Lucie Rédlová a následně valašskomeziříčská kapela Docuku. Díky nim a všem ostatním návštěvníkům, kteří zaplnili téměř celý sál, vznikla příjemná předvánoční atmosféra za společnosti lidí, kteří svými devadesáti korunami pomohli a ač se to nezdá, pomohli hodně.

Svižná chůze po ulici. Spěch na přednášku s vědomím, že budu zase o něco chytřejší. Sem tam zakopnu o prázdný kelímek se zbytkem zmrzliny od Mc´Donalda nebo se vyhýbám týpkovi na cestě z Ponorky, snažícímu se najít ten správný ze čtyř chodníků, které vidí. Čím blíže ke katedře, tím větší možnost, že Ho potkám. Koho? „Kluku, tady v charitě dávají polívku za pět kaček, nemáš navíc?“  Odkdy „čůčo“ nazývají polévkou? „Promiň, studuju, sám nemám“. Řeknu Vám, sice nejsem škrt, lakomec, škudla, říkejme tomu, jak chceme, ale poslední dobou si tak vážně připadám. Protože nebýt škrt, možná bych brzy místo do menzy začal chodit na oběd do charity. Nechci odpovídat na otázku proč, ale pouze se pozastavit nad výskytem lidí v olomouckých ulicích, kterým se říká různě. Vágus, bezďák, pobuda, žebrák, somrák, špinavá alpa či chodící krabičák. A řekněme si upřímně, není jich tu vůbec málo.

Čím dál častěji se v poslední době ve společnosti pořádají různé benefiční akce s výtěžkem věnovaným na více či méně dobročinné účely. Je jich tolik, že v člověku vyvstává otázka, zda-li vydělané peníze opravdu skončí tam, kde mají. A když ano, tak jestli jsou využity jak se sluší a patří. Všechny tyto pochybnosti zapříčiněné událostmi poslední doby výrazně znevýhodňují lidi s dobrým úmyslem. Přijďte se 8. prosince podívat na ty, co to myslí opravdu dobře.

Leckdo ví, že v Olomouci mají Orloj. Ten kdo ho viděl, nemohl přehlédnout ani sloup Nejsvětější trojice a želvu, která se již dlouhou dobu snaží nepozorovaně zmizet z náměstí, aby jí děti přestaly sedat za krk. A přece tam stojí dál. Málokdo už ví, že v ZOO mají klokana, nejbližšího to příbuzného slona, který jen na pohled dokáže rozdávat radost. Nefalšovanou, upřímnou. Ale nejen on. Je tu také pár lidí, kteří nerozdávají radost pouhým pohledem, ale činy, kterými dávají druhou šanci těm, co to opravdu potřebují. Znáte Šanci?

Je to již 20 let co se nad Českou republikou roztáhla těžká rudá mračna. Je to již 20 let co si můžeme „legálně“ sbalit kufr  a vyrazit na cesty. Za tuto zdánlivě krátkou dobu Češi stihli udělat velký kus práce, ať v pozitivním, či negativním slova smyslu. Při příležitosti  významného výročí se po celé zemi pořádají happeningy a jiné doprovodné akce pro připomenutí toho, co je pro národ neopomenutelné. Během celého měsíce se v Olomouci můžeme těšit na pestrý kulturní program, který nám připomene jednu z nejdůležitějších událostí naší historie.