Janhuba Štěpán Toto občanské sdružení vzniká v roce 1992 pod názvem Haima - Unie pro pomoc dětem s poruchou krvetvorby. U jeho zrodu stojí nejen lékaři a sestry, kteří na Dětské klinice FN v Olomouci o děti s poruchou krvetvorby pečují, ale také rodiče a příbuzní. Šance, jak zní nový název přijatý v roce 1999, mimochodem pocházející z hlav samotných dětí, je občanské sdružení, které dává dohromady občany bez rozdílu národnosti, víry, profese či společenského postavení, ale také právnické osoby, které se chtějí dobrovolně a aktivně podílet na pomoci dětem s hematologickým a onkologickým onemocněním. Čestným předsedou a zároveň přednostou dětské kliniky je prof. Vladimír Mihál. Díky němu a mnoha dalším, jejichž jmenný seznam by dokázal pokrýt travnatou plochu Androva stadionu, je možné léčeným a vyléčeným dětem připomenout, jak že vlastně vypadá ten pověstný „rohlík“ na tváři. Odborně řečeno je posláním Šance humanizovat náročnou protinádorovou léčbu a usnadnit jejich návrat do běžného života stejně tak jako podporovat vědecko-výzkumné činnosti zaměřené na vývoj nových protinádorových léčiv.
Hlavně díky Nám, lidem vzájemně se potkávajícím ve frontách u pokladny či v tramvaji, se daří pomáhat a to prostřednictvím akcí, jejichž výtěžek je věnován na konto sdružení. Mezi nejvýznamnější patří prodej Vánočních hvězd, dále pak dobrovolné sbírky a sponzorské dary, ať z řad jednotlivců, kteří pravidelně posílají vetší či menší částky na nadační účet, tak z řad firem a podnikatelů poskytujících finanční, ale hlavně materiální dary. Pomáhá také nespočet známých osobností. David Rozehnal, Michal David, Jiří Dopita, Petr Rychlý, Ivo Batoušek a Jindřich Štreit jsou jen některá jména z výčtu těch, kterým není dětský osud lhostejný. Peníze z nadačního konta jsou používány na rekonstrukci oddělení Dětské kliniky FN Olomouc, pro vědecko-výzkumné účely a v neposlední řadě na pořádání ozdravných pobytů i jiných akcí.
Víte co znamená mít radost? Když se člověku podaří vyhrát v loterii 10 000 Kč, má bezesporu radost. Co je to v porovnání s pohledem do očí dítěti, které úspěšně dokončilo těžkou léčbu, s nadšením si obouvá lyžařskou obuv a ptá se, jestli dnes může jezdit bez hůlek a obloučků. Má radost a já ještě větší, protože jen v takových situacích jde poznat, jaké to je, dostat opravdovou Šanci.
