Janhuba Štěpán Tato vyhláška, pocházející z dílny senátora Kubery, jen upravila nesmyslný právní vztah fungující v minulých letech. Ten udával povinnost udržovat chodníky vlastníkům přilehlých nemovitostí. A chodník, jakožto majetek města či obce je vlastně pro domovníky cizí věcí. Převedeno do praxe - představte si, že byste měli povinnost chodit hrabat listí do městského parku, uklízet psí exkrementy před Vaším domem či ad absurdum čistit sousedův záchod. Zní to divně? Ano, ale princip je stejný, údržba cizího majetku.
Vyhláška, udávající tuto povinnost městu, vešla v platnost začátkem roku a začaly se dít věci. Daleko více než neschopnost úklidu městem (a popravdě, není se čemu divit) - vyplývá na povrch lhostejnost některých občanů. Nejlépe je to vidět v ulici, která je rozdělena na sněhové potažmo dlážděné úseky. Prostě nedělám, když nemusím, ale můžu. Město je samosprávný celek. Stejně jako v samoobsluze si musíte svých deset rohlíků, čtyři minerálky a cep uheráku vzít sami, vlastní rukou, tak i chodník před domem bychom měli být schopni obstarat. A co teprve střechu. S výstražnými cedulkami „Pozor, padá sníh“ se roztrhl pytel. Tak se dost dobře může stát, že buď Vy skončíte v nemocnici s rampouchem v hlavě, nebo v lepším případě, Vaše spoďáry v prádelním koši. Co je psáno, obzvláště v zákoně, je dáno, ale když není, přichází na řadu jisté morální hledisko, jenž je výborným zrcadlem společnosti. No jo, jenomže sníh a morálka?
Zase jednou napadlo. A mrzne. Hodně. Život jde dál ne? Sice, kvůli mrazu, pomaleji, ale jde. Jak by to potom přišlo, kdyby v zimě bylo léto a v létě podzim? Divně. Lidé létají do kosmu, přepravují se nadzvukovou rychlostí a bez robotů si za chvíli ani nevytřou zadek. A hle, napadne 30 centimetrů sněhu a je zle, kalamita - katastrofa. Přestávají létat letadla, člověk se vlakem místo na ranní dostane až na noční. Média vymýšlí nejrůznější katastrofické příběhy o tom, jak Pepa z Horní Dolní zapadl se stodvacítkou do závěje, noční sněžení dostalo dokonce své jméno jako hurikány, které mají na svědomí stovky lidských životů. Nebo tisíce? A tak nejednou vidíte zprávy jak kalamita „Libuška“ zapříčinila celospolečenský rozpor v odklízení chodníků. Teta na cestě z obchodu si udělala výron, protože městské služby v sedm ráno nestihly odklidit tuny sněhu z ulic a hned začínají vzduchem létat trestní oznámení či soudy. A já se směju. Je to jen krásný důkaz toho, že matka příroda nám stále pevně vládne, zeptejte se Haiťanů. Ale teď vážně. Je třeba si na to dát pozor, co pak budeme dělat, až z nebe začnou padat trakaře?
