Samostatný projekt psaná/kulturní žurnalistika

Olomouc - Když se v cizině zeptáte náhodného kolemjdoucího na českou kinematografii a budete mít to štěstí, že ten náhodný kolemjdoucí má alespoň základní kulturní přehled, velice pravděpodobně se na vás vytasí s těmito jmény – Miloš Forman, Ivan Passer, Jiří Menzel a tak dále. Co mají společného? Spadají do období takzvané Československé nové filmové vlny, nejzářivějšího období naší kinematografie, které paradoxně zažívalo svůj vrchol během jednoho z nejtemnějších období naší historie.

Dva olomoucké studentské spolky se spojily, aby společně vytvořily středometrážní film Stojí hruška. Divadelní spolek Nabalkoně vytvořil během roku 2016 stejnojmennou loutkovou divadelní hru. Po domluvě s filmově zaměřeným spolkem Absent 90’s se rozhodli příběh, který vychází z divadelní hry Milady Mašatové z roku 1985 převést do filmové podoby.

Pokud mluvíme o „olomoucké nové filmové vlně“, film Na konci září by se dal označit za její vyvrcholení. Jako svůj doposud největší projekt jej režírovala dvojice Milan Cyroň a Tomáš Uher. Kameru měli na starosti další olomoučtí režiséři Lukáš Masner a Jan Haluza, na střihu se pak spolu s Cyroněm podílel Andy Fehu, režisér filmu Nenasytná Tiffany, který se prosadil i do široké distribuce. Společně se pustili do ambiciózního projektu z období druhé světové války, který jim nabobtnal na úctyhodných 80 minut. Ukousli si příliš velké sousto, nebo jejich film zaslouží pozornost i u širšího publika?

Olomouc - S filmem Stojí hruška na konci listopadu naplnil k prasknutí kino Metropol, následně se svým spolkem Absent 90’s přešel pod jiný olomoucký studentský spolek Nabalkoně a plánuje další projekty. Lukáš Citnar je dalším z řady mladých filmařů, kteří v posledních letech vyšli z Univerzity Palackého. Navazuje tak na tvůrce, kteří si před lety vysloužili označení „Olomoucká nová vlna“. „Kluci jako Honza Haluza nebo Lukáš Masner byli jedním z důvodů, proč jsem šel do Olomouce,“ svěřil se Lukáš Citnar. Co jej přivedlo k točení filmů, jaké je jeho přemýšlení o nich a jak vnímá onu „Olomouckou novou vlnu“?

Olomouc - Již delší dobu je jedním z předních expertů na český film. Petr Bilík tedy má široký rozhled, co se naší současné kinematografie týče. Zároveň se orientuje v univerzitním prostředí, ve kterém se objevila skupina tvůrců označovaná jako „Olomoucká nová vlna“. V rozhovoru se mimo jiné vyjádřil ke vzniku samotného termínu, jednotlivým tvůrcům a prozradil, co si o daném označení myslí.

Olomouc - Říká se, že univerzitní prostředí podporuje kreativitu. Univerzita Palackého v Olomouci budiž důkazem tohoto tvrzení. Její studenti mají spoustu možností skrze svou školu získat kontakty i zkušenosti, je zde univerzitní rádio UP Air, spousta studentských spolků, do kterých se mohou zapojit a ochotných univerzitních činovníků, kteří se rádi podělí o rady. Primární je ale samozřejmě chuť tvořit. A pokud studujete Katedru divadelních a filmových studií, je docela přirozené, že váš tvořivý duch se bude chtít uplatnit ve filmové tvorbě. Přesně tak se, částečně dílem náhody, částečně právě díky otevřenému univerzitnímu ovzduší, v Olomouci utvořila skupina filmařů, kteří si začali říkat „Olomoucká nová vlna“.

Studio Disney dál pokračuje v trendu, který v posledních letech započalo. Oživuje své klasické animované látky, obléká je do hávu nejmodernějších technologií a přetváří je do hraných filmů. To mu vyneslo tři čtvrtě miliardové za film Zloba – Královna černé magie, který vyprávěl příběh Šípkové Růženky z pohledu zlé královny v podání Angeliny Jolie, a půl miliardy za novou verzi Popelky, která rezignovala na příběhové inovace a divákům předložila klasický „popelkovský“ příběh v celé jeho jednoduchosti a kráse. To platí o novém zpracování Knihy džunglí.

Olomouc – Jako den a noc vypadaly dva zápasy čtvrtfinále play-off české hokejové extraligy mezi Olomoucí a Plzní. Zatímco ten první jednoznačně ovládli plzeňští hokejisté, ve druhém zápase podala Olomouc o třídu lepší výkon než o den dříve a dokázala sérii zdramatizovat.

Seznam filmů, které mají v České republice březnové datum premiéry, musí potěšit každého člověka, který ještě neztratil důvěru v českou kinematografii. Jsou na něm totiž hned tři filmy, které vzbuzují pozornost. Zaslouží si jí ať už svými trailery, předlohami nebo pozitivní odezvou z festivalů. Polednice, Rudý kapitán i Já, Olga Hepnarová je trojice filmů, která by měla dát zapomenout na slabší začátek roku, kdy v našich kinech strašila například Řachanda nebo Renčova Lída Baarová.