Petr Komárek 
Kladenští věděli, že je na zlínském ledě nečeká nic jednoduchého. „Domácí byli před zápasem bez bodu, my jsme měli jeden. Šlo o šestibodové utkání a jsme rádi, že jsme ho uhráli,“ řekl šťastně Jágr. Ještě šťastnější byl za brankáře svého týmu Denise Godlu, který pustil jediný gól. „Zavřel to a vyhráli jsme. Je to pro nás cenné vítězství,“ nezastíral.
Slovák Godla si připsal rovných třicet úspěšných zákroků. „Byla tam jedna chybička,“ zasmál se nejzkušenější z Rytířů. „Díkybohu, že to neproměnili,“ oddechl si. Zároveň vyzdvihl výkon střídajícího gólmana Zlína Daniela Hufa.
Jeho start v zápase sám ovlivnil. Když jej na začátku druhé třetiny nedovoleně nasměroval k zemi lotyšský zadák Freibergs, střetl se s jedničkou Beranů Liborem Kašíkem. Ten musel pro problémy v dolní části těla odstoupit. „Jel jsem do brány a frajer mi skočil pod nohy. Podrazil mě a letěl jsem do brány. Jestli se mu (Kašíkovi) stalo něco s kolenem…aspoň to křičel, že má koleno špatné. Bylo to nezaviněné, také jsem upadl,“ věděl Jágr, že za Kašíkovo zranění nemohl.
Ve druhé části jej rozhodčí také vyloučili za napadení. „Byl jsem vyloučený, ani nevím, co tam bylo,“ dumal nejprve. Když mu ale novináři připomněli, co se stalo, hned odpověděl. „Dal jsem mu tělo trochu později. Asi to bylo trochu později.“
Náročné podle hvězdného forvarda s číslem 68 nebylo jen samotné utkání, ale i cesta na něj. „Na dálnici byla zácpa. Nejel jsem s týmem, musel jsem jít do kostela,“ objasnil Jágr. Dlouhý pobyt v autě na něm byl během první dvaceminutovky ve Zlíně znát. „Po čtyřech, pěti hodinách v autě to není jednoduché. Už mi není dvacet let,“ zaculil se Jaromír Jágr.
