Anna Kovalčíková 
Mathieu van der Poel, syn slavného otce a vnuk ještě slavnějšího dědečka. Ale také fenomén napříč cyklistickými disciplínami. Na nejvyšší úrovni dokáže kombinovat svou původní disciplínu cyklokros, cyklistické závody na silnici a v mezičase si umí udělat čas i na cross country horských kol. Ve všech těchto disciplínách dokáže vítězit. Není tedy divu, že v závodech, které absolvuje je považován za favorita. V současné cyklistice však není jediným cyklistou, nad kterým zůstává rozum stát. Často je Van der Poel srovnáván se svým odvěkým rivalem Belgičanem Woutem van Aertem. Když pak k těmto dvěma výborným cyklokrosařům přidáme závodníka na celkové pořadí Slovince Tadeje Pogačara, vznikne nám “Svatá trojice“ letošních klasických monumentů.
Jejich souboje na klasikách by se daly nazvat hvězdnými válkami. Již před začátkem závodu je totiž mnohým jasné, že se bude jednat o three man show. Před prvním monumentem sezóny však Van der Poel nebyl považován za jednoho z hlavních favoritů na vítězství. Jeho výkonnost totiž nevypadala nijak oslnivě. Odjel sice Tirrreno-Adriatico, ale jeho forma byla tak špatná, že se smířil s rolí domestika a rozjížděl sprinty svému stájovému kolegovi Jasperovi Philipsenovi. Před začátkem Milan – San Rema pronesl, že tento monument můžete vyhrát, i když nemáte úplně nejlepší formu. A tak se taky stalo. Přes poslední kopec přejížděla “svatá trojice“ společně s Filippem Gannou. Na přechodu stoupání se zvednul Van der Poel a všechny své soupeře odpáral. Do cíle pak dojel s náskokem patnácti sekund před svými rivaly. Získal tím své třetí monumentální vítězství v kariéře a napodobil svého dědečka Raymonda Poulidora, který tuto klasiku vyhrál před šedesáti dvěma lety.
V druhém monumentu sezóny Okolo Flander pak Van der Poel obhajoval vítězství z minulé sezóny. Ze “svaté trojice“ měl tentokrát nejvíce sil Pogačar, který se snažil odtrhnout od svých rivalů několika táhlými nástupy v kopcích. To se mu nakonec podařilo, a i přes snahu Van der Poela dotáhnout ztrátu, kterou na Pogačara nabral během stoupání, si Pogačar dojel pro vítězství. Slovinec byl v tomto závodě takřka neporazitelný. Van der Poel mohl být spokojen s druhým místem. Potěšit ho mohl i fakt, že porazil Van Aerta, kterého odpáral po svém útoku v jednom ze stoupání. Van Aert měl navíc v závodě pád, který ho limitoval v následujících dnech. Mohlo se zdát, že třetí monument sezóny Paris-Roubiax, při neúčasti Pogačara a zranění Van Aerta, bude mít jasného favorita. Kostky ve Francii jsou ale velmi nevyzpytatelné.
„Abyste vyhráli, musíte mít dobré nohy a štěstí. Já měl obojí,“ prohlásil po svém druhém monumentálním závodu této sezóny Van der Poel. Když protínal cíl nejznámější klasiky Paris-Roubaix, jeho týmový kolega Philipsen a Van Aert teprve vjížděli na slavný velodrom v Roubaix. Smolař dne Van Aert přitom zaútočil šestnáct kilometrů před cílem na jednom z kostkovaných sektorů, a zdálo se, že by to mohl být rozhodující útok. Van der Poel ho však brzy dojel a k nelibosti Belgičana předjel. V tuto chvíli měl Van Aerta defekt. Nizozemec se vzdálil natolik, že už si svůj náskok pohlídal až do konce. Van Aerta na cílové pásce nakonec předstihl i týmový kolega Van der Poela, a tak se Belgičan musel spokojit s třetím místem.
Van der Poel prožil nejpovedenější klasikářské jaro své kariéry, ve kterém na své konto přidal další dvě monumentální vítězství a v závodu Okolo Flander se musel sklonit pouze před fenomenálním Pogačarem. Naopak Van Aert se svými výsledky spokojený nebude, obsadil totiž dvakrát třetí a jednou čtvrté místo. Belgičan za Van der Poelem zaostává i v celkovém počtu monumentálních vítězství, když vyhrál pouze Milan – San Rome v roce 2020. Nizozemec má na svém kontě vítězství čtyři. Pogačar se svým vítězstvím na Flandrech dobře naladil na zbylé monumenty sezóny, kterých se už Van der Poel a Van Aert nebudou účastnit. Je tak dost pravděpodobné, že když Slovinec vyhraje oba závody, může Van der Poelovi přebrat žezlo pro nejlepšího klasikáře této sezóny.
