Eliška Rysková 
Hlavní postava, Helena Hauptová, dorazí do Svitu pod Tatrami za manželem (ředitelem továrny) jen pár dní před příjezdem jeho nadřízených a svým porodem. Jenže představu o zářné budoucnosti ohrozí dělníky objevená mrtvola v hromadě písku před továrnou. U nálezu se nachomýtne také Helena, jež okamžitě – i přes účast dvou příslušníků tajné policie – začíná vyšetřovat na vlastní pěst. V tom jí pomáhají znalosti v oblasti medicíny společně s praxí ve zdejší ordinaci, kde zaskakuje za svého přítele. Tím si vynahrazuje nenaplněnou kariéru doktorky.
Jde o ambiciózní projekt pro mladého režiséra Matěje Chlupáčka, který za sebou má ,,jen" jeden další celovečerní film. Proto mě těší, jak se to podařilo. Hlavní téma pohlaví (či obecně ,,jinakosti") je důležité, propojuje minulost s přítomností, fiktivní příběh s naší realitou. Jeho nadčasovost a modernost snímek odlišuje od jiných dobových dramat, kterých jsme mohli za poslední roky vidět hned několik. V jedné ze scén někdo vysloví naději, že v budoucnu snad nebude společnost vztah dvou osob stejného pohlaví vnímat jako něco neběžného. To člověka přiměje k zamyšlení, když si uvědomí, že téměř po 100 letech – film se odehrává v roce 1937 - to stále není pravda.
Herecký výkon Elišky Křenkové mě velmi mile překvapil, možná je dokonce největším pozitivem filmu. Její postava Heleny sice na první pohled – i vzhledem ke svému těhotenství – působí křehce, ale je silná, což nám několikrát ukáže. Někdy stačí, aby jen promluvila. I když se rozhodně nemohu považovat za odborníka na tuto oblast, řekla bych, že společně s hlavním ženským hereckým výkonem mají i dobové kostýmy šanci být oceněny (minimálně) nominací na Českého lva.
Kdybych měla zmínit něco z nedostatků, byla by to určitě skutečnost, že některým slovensky mluvícím hercům není vždy dobře rozumět. Avšak je možné, že jde čistě o můj problém, jelikož nejsem zvyklá tuto řeč slýchat tak často jako byla generace mých rodičů a prarodičů. Osobně mi vadila i nestatická, pohybující se kamera v interiérových scénách. Pár momentů bylo vyloženě nepříjemných, vyvolávaly napětí a úzkost (např. Helenino opakované zavadění o lampu v ordinaci). Zazní také několik vtipů, ze kterých mě spíše mrazilo, než že by mi bylo do smíchu. Prvotní reakce ostatních byla jiná, jenom dobře pro ně. Dokážu si představit citlivějšího člověka než jsem já, který bude mít s určitými záběry problém. Možná pro něj bude obsah filmu šokující. Ale snad se přes to dokáže přenést a uvědomit si, že šokovat není jeho cílem.
