Matěj Richtr 
Trochu jsem se bál, že naše generace nebude mít na stará kolena na co vzpomínat, předchozí generace prožila Sametovou revoluci, rozpad Československa, vstup do EU a NATO, ale naše? Zatím nic moc. Starší generace mají výbuch Černobylu, 21. srpen 1968, nebo třeba komunistický převrat. Ale mileniálové? No, já si vážně na nic nevzpomínám, ale přemýšlel jsem nad tím v minulosti, myslel jsem, že události Milionu chvilek a demonstrace na Letné ten potenciál mají, ale nebylo to ono.
V evropském měřítku měly dvě události možnost se zapsat do paměti: Brexit a migrační krize 2015. Okolo obou věcí se dost strašilo, ale skutečný dopad pro nás nebyl žádný. Brexit přišel o možnost tím, jak dlouho se nic nedělo a migrační krize byla všude okolo, jen ne u nás.
Věřil jsem v to, že ona věc, kterou všichni prožijeme a budeme si ji pamatovat, bude pozitivní, nestalo se tak. Pandemie koronaviru bude nesmazatelně zapsaná do našich pamětí stejně jako změna demografické křivky, kde starší lidé budou chybět.
Máme vytvořené zábleskové vzpomínky
Překvapivé události, které si zapamatujeme tímto způsobem se nazývají zábleskové vzpomínky. Oproti jiným vzpomínkám si je pamatujeme mnohem detailněji, víme co jsme dělali, kde jsme byli, nebo jaké emoce jsme cítili, ale jejich skutečná přesnost je poměrně nízká.
Žádný Američan si už přesně nepamatuje, co bylo 21. listopadu 1963, ale každý přesně ví, co dělal 22. odpoledne – v den atentátu na Kennedyho. Události posledních dní mají stejný potenciál, všichni si budeme pamatovat březen 2020 jako měsíc karantény. V současné situaci se jedná zatím o březen s pravděpodobným prodloužením do dubna, ale některé odhady mluví i o celém roce, než se věci dají do starých kolejí původního života.
