Daniel Galuszka Kiribati je ostrovní stát v Pacifiku rozkládající se na několika atolech, kde žije zhruba 100 tisíc obyvatel. Tato území jsou charakteristická především tím, že mají malou nadmořskou výšku, tím pádem na nich lze snadno a zřetelně vidět vliv stoupající oceánské hladiny. Už v roce 2008 informoval Anote Tong, prezident Kiribati, že některé vesnice kompletně zmizely pod hladinou. Přitáhl tak ke své zemi pozornost OSN.
Prognózy hovoří o tom, že do sta let přestane Kiribati kompletně existovat. V návaznosti na tato tvrzení začala vláda Kiribati ústy Tonga jednat se zeměmi jako Austrálie, Nový Zéland, nebo Fidži o přesídlení svých občanů na jejich území. Tyto plány se začaly naplňovat 1. prosince, kdy prezident Tong započal přesídlování prvních občanů Kiribati na Fidži, neboť podle něj výsledek konference v Paříži už zánik jeho země nijak neodvrátí.
To, že se z občanů Kiribati stávají první klimatičtí uprchlíci v moderní historii, nese pro zbytek světa jasnou zprávu. Zeměkoule se mění. Mnoho občanů vnitrozemních států si neuvědomuje, že jejich domov je zároveň domovem dalších sedmi miliard lidí, a proto ekologii odsunují do pozadí jako sekundární problém. Je však načase uvědomit si, že migrace utečenců, které z bydliště vyhnala nepřízeň počasí, zasáhne i nás. Klimatické změny jsou pomalým, přesto smrtícím zabijákem. Tím, že se o nich veřejně nereferuje nebo jsou zlehčovány, se na jejich vážnosti nic nemění. Aktuálně jsou problémem číslo jedna celé planety. A tak je na místě položit si otázku, jestli by se právě proti nim neměly státy spojit a začít společně bojovat.
