Adéla Maixnerová 
Kolik členů má vaše skupina a z koho se skládá? Mění se její složení?
Ve skupině je Mikuláš, dva čerti a dva andělé. Měli jsme dlouhou dobu jen jednoho anděla, ale před třemi lety přibyl jeden další. Zároveň jsme vyměnili i jednoho čerta, ale vždy byli dva.
Jsou přípravy složité?
Máme připravené hábity a čerti mají masky. Nejpracnější je Mikuláš, vzhledem k tomu, že k rodinám jezdíme autem, a Mikuláš řídí, tak je potřeba si vždy sundávat a nasazovat masku a mitru.
Jak dlouho strávíte u jedné rodiny a jak návštěva probíhá?
U jedné rodiny strávíme zhruba dvacet minut. Přijedeme k domu nebo kousek dál, aby nás děti neviděly, protože často vyhlíží čerty z okna. Připravíme se, Mikuláš se dooblékne, mezitím voláme rodičům, že jsme přijeli. Pak jdeme dítě nebo děti postrašit a následně předáme výslužku, kterou nám připraví rodiče. Od nás děti vždy dostávají i uhlí. My na oplátku na konci občas dostaneme včetně peněz i panáka alkoholu.
Chcete od dětí vždycky slyšet básničku?
Stále a často říkají básničku i rodiče, protože taky zlobí. Nejčastěji jsou to tatínkové.
Určují si rodiče sami, co budete dětem říkat a jak je strašit?
Ano, máme to přímo v podmínkách, s rodiči si vždy předem zavoláme. Ti nám dají informace o dětech, řeknou si například, jestli mají přijít oba čerti nebo jen jeden. Dostaneme taky výčet toho, co bychom dětem měli říct, za co je pochválit a čím je postrašit. Soupis si následně vložíme do desek, což je naše Kniha hříchů. Tou se pak při návštěvě řídíme. Požadavky máme různé, někde je třeba odnést dudlík, někde nočník a občas i samotné dítě.
Takže berete děti i do pytlů?
Záleží na rodičích, ale pokud o to požádají, tak bereme. Dětem se to samozřejmě nelíbí, takže čert, který je odnáší, to má docela náročné. Každý rok se najde minimálně jedna rodina, kde máme nějaké dítě odnést. Ale bývají to třeba dvě tři děti, takže z celkového počtu je to malá část. Letos to jsou asi dvě děti, které máme odnést.
Kolik rodin stihnete za večer navštívit?
Chodíme k dvanácti až třinácti rodinám, začínáme ve čtyři odpoledne a končíme v osm, pak už děti musí chodit spát.
Vzhledem k tomu, že chodíte strašit už dvacet šest let, tak se klientela pochopitelně mění.
Ano, mění se to hlavně tím, že děti odrostou a naše služby už nejsou potřeba. Letos máme dvě rodiny, které jsme navštívili již předešlé roky a zbytek jsou noví zákazníci. My často začínáme strašit děti až okolo šesti let věku, dřív ne. Mladší sourozenci se pak přidají a strašíme i je, ale vyloženě k malým dětem nechodíme.
Změnila se pro vás nějak situace za covidu, když byla různá opatření?
My jsme chodili i za covidu, nosili jsme si pro jistotu roušky, kdyby rodiče chtěli. Překvapivě jsme v té době měli více zájemců než normálně, takže jsme potom museli i odmítat. Vzhledem k tomu, že se nekonaly žádné veřejné akce s Mikulášem a čerty, tak lidi měli ještě větší zájem o osobní návštěvu.
Bojí se děti stále stejně? Nezačínají být třeba odvážnější?
Děti se vůbec nebojí, ale jen do chvíle než čerti skutečně přijdou. A naši čerti mají hodně realistické masky, takže děti opravdu věří, že čerti jsou skuteční. Když nás potkají dospělí, tak i oni říkají, že jsme hodně strašidelní.
Jakým způsobem vás rodiny mohou kontaktovat?
Už asi pět let to máme inzerované, máme reklamu za výlohou ve městě a ve školce. Dřív jsme sháněli zákazníky primárně ze známosti, kdy nás známí doporučovali dalším známým, ale vzhledem k tomu, že všechny tyhle děti už odrostly, tak to teď sháníme přes inzeráty.
