Marek Kačmařík 
Kurtovo alter ego Kurdt
Kurt si už v začátcích své kariéry vytvořil své vlastní alter ego, kterému říkal Kurdt Kobain. Využíval jej především jako nástroj k tomu, aby se mohl distancovat od vlastních činů nebo situací, ve kterých se ocitl. Kurdt byl archetypem typické rockové hvězdy, jak je známe z filmů. Prostřednictvím něj se Kurt popisoval jako nedobrovolný účastník vlastních úspěchů a jako někdo, koho nabytá sláva v podstatě obtěžovala, i když víme, že skutečný Kurt Cobain už od malička po slávě toužil a vyhledával různé cesty, jak se slavným skutečně stát.
Šokující představivost a obrazy s tajnou ingrediencí
Ačkoli je Kurt známý hlavně jako hudebník, už odmalička rád kreslil a maloval. Na střední škole se zapsal na kurz kreslení a později ještě na hodiny reklamní ilustrace a základů kreslení. „Jednak měl kreslířské nadání, a navíc ještě výbornou představivost,“ vzpomíná Kurtův učitel kreslení Bob Hunter na svého žáka. Hunter, který byl sám malíř a muzikant, v mladém Kurtovi našel výjimečného studenta a podporoval ho v představě, že z něj bude malíř. Spolužáky Kurt svou šikovností a uvažováním občas šokoval. Například když na hodině dostal za úkol nakreslit karikaturu a Kurt zvěčnil Michaela Jacksona s jednou rukou v rukavici nad hlavou a druhou v rozkroku.
Když se Kurt později jako nezaměstnaný přestěhoval do amerického města Olympia, nejenže trávil velkou část svého času cvičením na kytaru a skládáním písní, ale také hodně kreslil, maloval, dělal koláže a modeloval. Umění se dokázal věnovat klidně celé hodiny. Každý nástroj, který se Kurtovi dostal do rukyp oužil jako štětec a jakákoliv plocha mu posloužila jako plátno. Hodně maloval na zadní stranu starých stolních her, které nakupoval po bazarech. Kreslil a maloval pak tužkou, perem, uhlem, popisovači, sprejovou barvou a občas dokonce krví.
Jednou, ve chvíli, kdy Kurt právě dokončil svůj nový obraz, potkal ve dveřích svého bytu sousedku Amy Moonovou, která právě šla okolo. Začal jí vykládat, že obraz vytvořil akrylovými barvami se speciální tajnou přísadou, kterou údajně používal na každý svůj obraz jako závěrečnou tečku, když se mu jeho dílo zdálo podařené. Tou tajnou přísadou bylo jeho sperma. „Dívej, jak se leskne,“ chlubil se Kurt.
Od týrání zvířat až po jejich milovníka
Když byl Kurt ještě velmi mladý a začal bydlet u svého otce a macechy, měl s nimi často roztržky a tropil jim různé neplechy. Jednou Kurt chytil kočku, kterou zavěsil do komína jejich domu a když umřela a začala se v komíně pomalu rozkládat, načež se po domě začal šířit pach, o kterém nikdo nevěděl odkud pochází, velmi ho to pobavilo. Tehdy by se o mladém Kurtovi dalo bezpečně říci, že mu týrání zvířat očividně problém nedělalo. Později se však ukázalo, že se jeho osobnost výrazně změnila a on si tak našel cestu k různým domácím mazlíčkům, z nichž mnozí byli velmi neobvyklí.
Na jaře roku 1987 si Kurt ochočil krysu, byl to sameček, kterého pojmenoval Kitty. Od narození se o Kittyho staral a v prvních týdnech jeho života jej krmil očním kapátkem. Většinou ho měl v kleci, ale občas ho nechal běhat po svém bytě. Jednou si Kurt na stěně všiml pavouka. Zavolal Kittyho, aby pavouka chytil, ale ten nic neudělal. Kurt se tedy rozhodl pavouka zabít sám, a když se vracel s deodorantem, uslyšel pištění. Když se zastavil a podíval se na zem, uviděl, že má pod nohou krysí hlavičku. Kitty sebou mlátil a krvácel. Kurt se mu dokola omlouval a poté jej zbavil utrpení. Kurt si svou chybu vyčítal a zbytek noci protrpěl. Pavouka, kterého předtím chtěl zabít, nakonec nechal jít.
Když se pak Kurt v dubnu 1987 přestěhoval ke své přítelkyni Tracy, z jejich bytu se velmi rychle stal úplný zvěřinec. V jednu dobu jejich byt zahrnoval pět koček, čtyři krysy, korelu, dva králíky a Kurtovy želvičky. V bytě to podle všeho tak páchlo, že jej přátelé přirovnávali ke zverimexu.
Období růžového bytu a krádeží
V osmnácti se Kurt se svým kamarádem Jessem přestěhoval do bytu v podkroví, za který platili 100 dolarů měsíčně. Kvůli stěnám v bytě, které byly natřené na růžovo, dostalo jejich nové obydlí označení růžový byt. Kluci svůj nový domov postupně vyzdobili nakradenými dekoracemi z parků, tříkolkami Big Wheel a zahradními lehátky, které pobrali různě v okolí. Mezi jejich nejlepší kousky patřil ten, při kterém z náhrobních kamenů na hřbitově ukradli kříže a ty si pak dozdobili puntíky a dali si je do bytu.
Soucit s „Tlusťochem“ a Bobbym
Když mladému Kurtovi a jeho kamarádům došel alkohol, sháněli si jej různými způsoby. Jedním z těch způsobů bylo, že využívali některé z lidí, kteří žili na aberdeenských ulicích, aby jim ho koupili. Za tímto účelem pravidelně vyhledávali člověka, kterému přezdívali Tlusťoch. Byl to beznadějný alkoholik, který žil s retardovaným synem Bobbym ve zchátralém hotelu Morck. Tlusťoch jim byl ochotný alkohol koupit, když zaplatili a pomohli mu dostat se do obchodu, což vzhledem k jeho váze nebyl lehký úkol. Kluci Tlusťochovi pomohli se obléct a pak ho na nákupním košíku dostrkali až do obchodu s lihovinami - sám by tam totiž nebyl schopný dojít.
O Tlusťochovi a Bobbym Kurt mnohokrát vyprávěl, psal o nich povídky, vymýšlel si o jejich příhodách písničky a načrtával si je do deníku. S touto podivnou dvojicí však také soucítil a dokázal se vžít do jejich beznadějné situace. Proto Tlusťochovi k Vánocům daroval topinkovač a album Johna Denvera. Tlusťoch se jen nevěřícně ptal: To je pro mě? a pak se rozplakal. Celá léta pak všem v Aberdeenu povídal, jaký je Kurt prima kluk.
