Veronika Ježíková Co obnáší práce vedoucí doručovatelů?
Práce vedoucí doručovatelů je především velká zodpovědnost. Mám pod sebou spoustu zaměstnanců, nejen doručovatele listovních a balíkových zásilek, ale také novinové doručovatele a alternativní pracovníky (doručovatelé letákových a reklamních materiálů pozn. red.). Dohromady jich je více než padesát. Řídím jejich práci, plánuji směny, řeším všechny vzniklé situace. Je to především řízení kolektivu, ale také spousta kancelářské práce a papírování. Na telefonu řeším reklamace a stížnosti. Je toho skutečně hodně.
Jaké jsou nejčastější problémové situace, které nastávají?
Jedná se například o náhlá onemocnění či úrazy zaměstnanců, kdy musím rychle řešit náhradu. Většinou obvolávám brigádníky, což jsou studenti nebo důchodci, kteří mohou přijít zaskočit.
Dalším problémem bývají poruchy pošťáckých aut. Doručovatel zůstane trčet v nějaké vesnici a já musím rychle sehnat nějaké náhradní auto. Naštěstí komunikace mezi naší dodejnou a dopravním oddělením v Novém Jičíně funguje velmi dobře, vždy se nám tyto problémy daří rychle řešit.
Setkáváte se často se stížnostmi ze strany zákazníků?
Ano, stává se to. Jedná se většinou o problémy s nedoručením novin či jiných zásilek. V tu chvíli musím rychle někoho pověřit nápravou takto vzniklé situace. Někteří zákazníci bývají neodbytní a požadují řešení teď hned. Chyby jsou ale individuální, ne příliš časté. Jsme přece jenom lidé a můžeme chybovat. Řešení se vždycky najde, a samozřejmě se pak objevují také individuální pochvaly.
Kdy na poště začíná předvánoční provoz?
V posledních letech začíná předvánoční provoz již koncem října. Již v té době je velký nárůst zásilek. Na naší dodejně nemáme čistě balíkové doručovatele ale doručovatele kombinované, kteří dodávají nejen balíky, ale také listovní zásilky, letáky apod. Když přijde předvánoční nárůst, je to pro ně skutečně velká zátěž.
Jak se takové situace řeší, přibíráte zaměstnance?
V předvánočním provozu musí fungovat výpomoc. Máme několik zaměstnanců navíc a také další auto nad rámec standardního počtu. Nárůst zásilek se řeší individuálně, konkrétním kombinovaným doručovatelům se snažíme odebrat povinnost doručování listovních zásilek tím, že seženeme výpomoc. Doručovatelé si pomáhají navzájem. Balíky se pak musí doručovat také v sobotu. Na poště to funguje tak, že všechny zásilky, co nám ráno z depa přivezou, musíme ten den rozvést. To se nám naštěstí daří. Jak se u nás říká: máme čistý sál.
Kde tedy vznikají problémy s pozdním dodáním zásilek, na které si lidé stěžují například na facebooku pošty?
Problém je spíše ve velkých třídírnách a velkých poštovních uzlech. Na menších dodejnách ta práce vesměs funguje dobře, i když je to také individuální. Pokud jsou dodejny naplněny personálně, funguje to bez problému. Některé však s personálním obsazením problémy mají. Nedávno mi volala kolegyně ze sousední dodejny Rožnov pod Radhoštěm a ptala se, zda nemám nějaké zaměstnance navíc. V Rožnově je to skutečně nadoraz, nemají žádnou výpomoc. V takové situaci se musí okrsky takzvaně rozebírat.
Co to znamená? Jak to v praxi funguje?
Pokud je okrsků například 25 a máme pouze 24 doručovatelů, ten jeden nadbývající okrsek si doručovatelé rozdělí. Pokud se to děje třeba celý týden nebo celý měsíc, je to pro doručovatele skutečně fyzicky i psychicky náročné. V zimním počasí jsou tyto situace ještě náročnější. Vždy říkám, že si to nikdo nedokáže představit, pokud si to nevyzkouší.
Atmosféra mezi doručovateli je v takových situacích jistě napjatá, jak to řešíte?
Atmosféra v předvánočním provozu je samozřejmě napjatější, rozdíl oproti běžnému provozu je určitě poznat. Rozhodně také hraje roli, jestli je pondělí, nebo třeba pátek. V pondělí jsou lidé odpočinutí, pracují s elánem a vše funguje dobře. V pátek je to už horší, ta únava je znát.
Jaký je kolektiv na vaší dodejně ve Valašském Meziříčí?
Na naší dodejně je skvělá parta lidí, funguje to dobře. Kromě dobré party je však důležité hlavně profesionální chování na pracovišti. Musíme se řídit etickým kodexem České pošty, musíme se vždy chovat slušně. Tím, že je na pracovníky kladen velký nápor, je to někdy těžké, nervy ujedou. Ale snažíme se a děláme, co můžeme.
Fungují také vztahy mezi doručovateli a zákazníky?
Je to všechno o lidech. I když se teď na internetu objevují stížnosti, často narážím také na spokojené zákazníky, kteří říkají: „Co máte proti pošťákům, ke mně chodí pošťák, který zazvoní, zásilku doručí, usměje se, prohodí se mnou pár slov.“ Doručovatelé České pošty své zákazníky dobře znají, aplikují velmi osobní přístup. To se mnohdy s konkurenčními společnostmi nedá srovnávat.
Absolvujete jako vedoucí také školení, která se týkají způsobu řízení lidí?
Vedoucí každý rok absolvují speciální školení, jak přistupovat k zaměstnancům, jak dělat nábory apod. To je určitě velmi přínosné. I když mnohdy po nás školitelé chtějí nesplnitelné věci.
Jak to myslíte?
Na posledním školení jsme se dozvěděli, že při náboru nových pracovníků máme k pohovorům pozvat alespoň tři lidi. To je naprosto nereálné. V dnešní době je to velmi problematické. Lidí je na trhu práce málo a navíc práce poštovního doručovatele je skutečně těžká. Lidé, kteří se přijdou ucházet o práci, si myslí, že to bez problému zvládnou. Přicházejí s lehce naivní představou, říkají, že jsou venku rádi, že to pro ně nebude problém. Po dvou dnech však přijdou na to, že ta práce je úplně o něčem jiném. Je to nesmírně náročné.
V čem je práce doručovatele tak náročná?
Je náročná především fyzicky. Začíná se brzo ráno, pošťáci denně nosí i 20 kilogramů pošty, ujdou třeba 12 kilometrů. Musí také nosit v hlavě velkou spoustu informací, ať už jsou to čísla popisná nebo počty doporučených zásilek. Hlídají si hotovost, roznášejí důchody a složenky. Když nabírám brigádníky, ve většině případů to zvládnou většinou pouze mladí středoškoláci a vysokoškoláci. Ti s tím nemají takový problém, hlavně kvůli fyzické, ale také psychické kondici. Těch věcí, které si musí za 10 dní zaučení zapamatovat a vstřebat, je spousta a skutečně to nezvládnou všichni.
Je tedy problém v tom, že lidé práci nezvládnou a rychle odcházejí?
Z těch lidí, co se zde zaučují, vydrží pouhých 30 procent. Závisí to však také na tom, jak k nim přistupujeme my, tedy stávající kolektiv. Musíme novým pracovníkům na začátku hodně pomáhat, aby ten začátek byl pro ně snadnější. Ta práce skutečně není jednoduchá, rozhodně se nedá srovnat s prací ve fabrice, kde vás postaví za stroj, a opakujete stejnou činnost celý den.
Jaký je vývoj na trhu listovních a balíkových zásilek, mění se v posledních letech výrazně jejich počet?
Když jsem před dvaceti lety nastupovala na poštu, paní ředitelka nám říkala, že za nějakou dobu si budeme poštou posílat i jídlo, že nebudou existovat ani obchody. Tehdy jsme se tomu smáli. Dnes už je to v podstatě realita. Lidé si objednávají přes internet skoro všechno. Je tady enormní nárůst doručování zásilek z Číny a velký úbytek listovních zásilek. Tím se to v podstatě vyrovná, práce je stejně, ale ve finále je pro doručovatele horší. Balíčky jsou větší, těžší a nevlezou se do poštovních schránek.
Mění se tedy v dnešní době práce doručovatelů?
V podstatě se to celé posouvá úplně jiným směrem a na doručovatele jsou kladeny úplně jiné nároky než dříve. Vývoj sledujeme také v tom, že ubývá prostoru pro nabízení produktů aliančních partnerů doručovateli. V minulých letech tomu bylo tak, že doručovatelé museli stejně jako pracovníci přepážek plnit určité normy, dnes už jsou ty normy mnohem menší. Nabídka těchto služeb sice nadále existuje, ale nejsou na doručovatele kladeny tak velké nároky. V tomto ohledu je to nyní daleko lepší.
