Jan Frehar 
Letošní sezóna je pro královský klub na domácí scéně velkým zklamáním. Ve španělské La Lize ztrácí na třetí příčce na vedoucího rivala z Barcelony propastných 15 bodů. Do konce ligy chybí odehrát už jen devět utkání a šance na mistrovský titul jsou mizivé. Ve španělském poháru Real vypadl „již“ ve čtvrtfinále proti velkému outsiderovi Leganes.
Jenže pokud se podíváme na mezinárodní scénu, vidíme zcela jiný klub. Na podzim Real skončil druhý ve skupině Ligy mistrů za Tottenhamem. Na konci roku dokázal vyhrát Mistrovství světa klubů, také podruhé v řadě. V osmifinále Ligy mistrů dokázal vyřadit PSG poté, co vyhrál jak doma (3:1), tak v Paříži (2:1).
Španělský velkoklub nemusíme porovnávat pouze výsledky, ale především celkovým herním projevem. Zatímco v lize jsou výkony často až tragické, v Lize mistrů nastupuje zcela odlišný a značně více namotivovaný celek. Ať už jde o celkový tým nebo největší hvězdy. Jako hlavní příklad zde je největší hvězda týmu Cristiana Ronalda, který se celý podzim v lize trápil, ale v Lize mistrů dokázal dát 9 branek během šesti zápasů. Ronaldo se ale trápil i po Novém roce, než přišel první zápas osmifinále s PSG. V utkání vstřelil 2 branky a nejvíce pomohl k výhře 3:1. Od té doby šla jeho forma obrovsky nahoru i v lize.
Real Madrid už se tedy do konce sezóny může soustředit pouze na to, aby zvládl uspět v Lize mistrů, což pro něj může představovat značnou výhodu od ostatních klubů. Dalším faktorem je zkušené mužstvo, které zhruba ve stejném složení dokázalo vyhrát tuto soutěž poslední 2 sezóny. Rozhodně by tedy měli být považováni za největšího favorita i letos.
