Jan Záveský 
Hosoda ve filmu představuje svět čtyřletého chlapce Kuna, který je zvyklý na pozornost svých rodičů. Ovšem pouze do té doby, než se mu narodí sestra a on začne pociťovat ztrátu pozornosti ze strany rodičů, jediné co mu tedy zůstává, je jeho fantazie. Děj ze skutečnosti se tu a tam prolíná s jasně odděleným snovým světem, který v první fázi slouží Kunovi jako místo pro zábavu a útěk před realitou. Postupně však jednotlivými příhodami procitá a začíná se smiřovat s tím, že má sestru. Začne se v něm probouzet empatie a smíření s pozicí staršího bratra. Jednotlivé epizodky fantazijního světa, ve kterých se Kun setkává například se svým psem, pradědečkem či sestrou z budoucnosti, vždy nabízejí nějaké ponaučení, které však bude bližší spíše mladšímu obecenstvu. Mimo dětský svět nám film ukazuje i strasti ze života dospělých, trpících problémy s výchovou dětí, učením dětí jak jezdit na kole i úklidem a pracovním vytížením.
Celkový dojem kazí nekonzistence příběhu, který je díky předělům mezi snovým a skutečným světem až příliš epizodní a nenabízí ani žádné velké překvapení, ostatně jako jeho ztvárnění. Citlivě vystavěný příběh je vyobrazen vcelku konzervativním způsobem a klasická animace je zde kombinována s 3D animací. Film může působit až příliš obyčejně, záporně také působí místy až nesnesitelně ukřičený a otravný hlavní hrdina.
Film tak sice působí roztomile, procítěně a trefně, jenže mu bohužel schází něco, čím by vyčníval a zapsal se do paměti. Což je nejspíše i důvod, proč nakonec na Oscarech v kategorii o nejlepší animovaný film neuspěl.
