Daniel Galuszka Jedním z nich, o kterém bych chtěl dnes psát, je jezero a zároveň přírodní koupaliště Poděbrady. Dostanete se k nim buďto pěšky podél Mlýnského potoka, na kole po asfaltové cyklostezce z Řepčína (kolem Moravských železáren) anebo autobusem číslo 20. (Ten mimochodem jezdí přes zastávky jako Tržnice, Náměstí Hrdinů, ale také přímo od kolejí 17. listopadu). Ať už jste nadšenci do turistiky a dojdete tam za pomocí vlastních sil nebo se raději svezete hromadným dopravním prostředkem, na Poděbrady se z centra Olomouce dostanete poměrně rychle. Je to místo o dvou jezerech, do kterých se svažují štěrkovité a písčité náhony. Najdeme zde i travnaté pláže, což se hlavně při blížících se letních měsících může hodit. V jezeře je přirozeně dovoleno koupat se. Nejedná se o žádnou rezervaci, i když můžeme na hladině vody spatřit páry labutí, jak se nechávají unášet vlnami v polospánku. O potravu se nemusejí bát, krmí je totiž turisté, kteří k Poděbradům zamíří mimo jiné i kvůli pobřežní hospodě. Ta dává pobytu u vody úplně jiný rozměr. Místo je vhodné jak pro relaxaci ve zkouškovém, kdy slunce vytahuje své teplé paprsky zpoza obzoru, tak pro celoroční hledače tichých míst, kde je možno si nerušeně číst.
Pokud by vás více zajímaly meandry a nivy řek, pak pokračujte v cestě vedoucí na Poděbrady dál. Jeďte klidně až na zastávku Horka (znovu autobusem číslo 20) a po vysednutí se dejte po cestě rovně. Ta vás zavede až přímo ke Sluňákovu, kde začíná naučná stezka. Sluňákov je ekologické naučné středisko pro veřejnost a školy, které sídlí v menším přírodním parku plném stezek. Můžete si projít deltu Mlýnského potoka (zároveň zjistit, proč se mu říká Mlýnský), ale i navštívit bobří hráze či vyhlídkovou věž. Pojednání o jednotlivých místech na Sluňákově by vydalo na samostatný článek, takže jej zde nechám pod letmou rouškou tajemství. Zmíním jen jedno. Resort je pln malých zapadlých jezírek, nevelkých mostů či lávek a kamenných ostrůvků svíraných z obou stran rameny řeky. Je to místo, kde se můžete ztratit, přesto nebýt ztraceni, poslouchat jen hlasy ptáků a vyčistit si hlavu od problémů, které na vás čekají v centru Olomouce. (Těch studijních, samozřejmě).
Závěrem bych rád zmínil, že výlety do okolí Olomouce mají určitě svůj smysl a studenti, kteří zaváhají, mohou lehce přijít o kus nádherné krajiny, jež k Hané neodmyslitelně patří. Nezdá se to, ale příroda má ve své moci revitalizaci našich mozkových závitů, které se neměnným prostředím uspěchaného města mohou lehce zadrhnout. Oddych v panenské přírodě tak blízko univerzitě je záviděníhodný. Ne jen tak někdo se jím totiž může pochlubit. Neváhejte tedy. Sbalte si pár věcí do baťohu, nasedněte na autobus a užijte si Olomouc jinak.
