Andrea Bublíková
VOLBA TÉMATU
Ke zpracování muzejní webové stránky pro děti jsem měla tři hlavní důvody.
Prvním je návaznost na mou bakalářskou práci, v níž se zabývám bájemi a pověrečnými povídkami Luhačovického Zálesí, což je přechodný region na východě Moravy, v němž se spojují krásy a rysy všech sousedních oblastí – Slovácka, Valašska a částečně i Hané. Soustředím se v ní především na oblast démonologických pověstí, literárně-teoretickému vymezení nadpřirozených postav a jejich katalogizaci. Pověsti totiž byly chápány jako neodmyslitelná součást lidové slovesnosti a vlastenecké identity již v dobách národního obrození a svou popularitu si udržují dodnes. Na rozdíl od pohádek se v nich totiž setkáváme s kdysi skutečně žijícími postavami či situacemi, které mají reálný základ. Jejich působivost se stupňuje také prostorem, v němž se odehrávají, neboť se jedná známá místa, jež můžeme navštívit, nebo být dokonce jejich součástí. Míru atraktivity pak několikanásobně zvyšují jevy nadpřirozené, ve skutečném světě neexistující a nevysvětlitelné. Dnešní čtenář (posluchač) takového vyprávění se musí podivit, co všechno naši předci kdysi „skutečně na vlastní oči viděli a jistojistě zažili,“ a jaké roztodivné a originální postavy dokázala jejich tehdejší fantazie stvořit.
Lokalita není vybrána náhodně. Sama z ní pocházím a příběhy o všemožných strašidlech, zjeveních a přízracích, které se ukazovaly v blízkém okolí, jsem slýchávala již od dětství, především díky tanečním a hudebním pásmům folklorního souboru Malé Zálesí z Luhačovic, jehož jsem do dnešní doby aktivní členkou. V rámci představení Ondřejské čarování, v němž se děti při hrách navzájem straší hrůzyplnými historkami, jsem vyprávěla pověst o múře. Nikdy jsem ji ale během pásma nedokončila, v určité fázi byl vždy můj výstup přerušen. Postupem času mne však začalo zajímat, jak onen příběh vlastně končí, a rozhodla jsem jej vyhledat v literatuře. Během rešerší jsem nalezla řadu ne příliš známých bytostí, které mne svou vnitřní či vnější charakteristikou natolik překvapily, že jsem se rozhodla pro jejich podrobnější zpracování v rámci bakalářské práce při katedře bohemistiky.
Letos, konkrétně 12. července, také uplyne 125 let od narození významného českého etnografa, sběratele lidové kultury a především záleského rodáka, profesora Antonína Václavíka. Jeho obsáhlá monografie Luhačovské Zálesí z roku 1930, v níž se podrobně věnuje této oblasti, pomohla nejen k tehdejšímu řádnému vymezení a propagaci regionu, ale stala se také bohatým zdrojem informací a materiálu, z něhož mohou dodnes čerpat folklorní soubory i další zájemci o historii a lidovou kulturu. Spolu se svým bratrem Františkem se také zasloužil o založení Prozatímního muzea Slováckého Zálesí, na jehož tradici dnes navazuje Muzeum luhačovického Zálesí.
Tento projekt bych proto ráda pojala i jako připomínku tohoto významného národopisce a zachránce mnohých hmotných i nehmotných památek, které se v současnosti nacházejí v depozitáři luhačovického muzea.
Posledním, a zřejmě nejpodstatnějším důvodem, je osobní záliba v práci s dětmi a pro děti. Již od střední školy se ve volném čase věnuji pedagogické činnosti, která je pro mne zdrojem radosti. Načerpám při ní vždy nové síly, odpočinu si a nechám se osobitým způsobem svými malými svěřenci inspirovat k dalším nápadům. Tak se stalo i při volbě tématu samostatného projektu ke státní závěrečné zkoušce. Návrh webové stránky pro děti mě napadl po setkání s malými tanečníky našeho folklorního souboru, které jsem se během čekání na vystoupení snažila zabavit vyprávěním o nadpřirozených bytostech, o nichž jsem četla v regionální literatuře při zpracovávání bakalářské práce, a zároveň jsem také vzpomínala na svá dětská léta, kdy jsem ve stejném věku secvičovala s tímtéž souborem pásmo o záleských strašidlech.
Díky zkušenostem, které při práci s dětmi získávám, mohu sledovat drobné rozdíly mezi dětstvím jejich a svým vlastním. Především jde o generaci, kterou osobně nazývám „mobilovci,“ neboť mobilní telefon má dnes již skoro každé dítě. Vymyslet program, jenž by je zabavil natolik, aby nemyslely na to, že mají v kapse telefon s připojením k internetu, který musí neustále kontrolovat, není dnes jen tak jednoduchá věc.
Proto jsem se rozhodla tyto dva aspekty spojit a vytvořit tak webovou stránku pro děti, která snad alespoň částečně podpoří zájem o regionální literaturu pro děti, na níž vyrůstali naši předkové.
CÍL A IDEOVÝ PLÁN
Primárním cílem je hravou formou seznámit děti s nadpřirozenými bytostmi, které se objevovaly ve vyprávěních obyčejných lidí na Luhačovickém Zálesí. Důležitým prvkem projektu je podle známého hesla „Poznávání světa začíná u vlastních vrat“ také rozšířit všeobecný přehled o zajímavých místech, památkách a přírodních krásách regionu, v němž vyrůstají. Řada dětí zná postavy z různých světových pohádek (animovaných, komiksových), dokážou citovat vybrané repliky z televizního zpracování, ale o kouzelných bytostech, kterými strašívali záleští obyvatelé naše babičky a dědečky, nemají většinou ani ponětí. A to jsou mnohdy mnohem děsivější, originálnější a podivnější než mnohé postavy, jež předkládá televize.
Webová stránka ovšem zpřístupňuje sesbírané materiály všem zájemcům o záleskou literaturu bez rozdílu věku. Zároveň má sloužit i jako inspirace pro dospělé a vyučující, kteří by chtěli dětem pověsti přečíst, či hledají náměty na nová vyprávění.
Ideovým plánem je spojit tyto myšlenky s činností Muzea luhačovického Zálesí. To pořádá edukační programy pro děti a dospělé již několik let. Spoluprací s tamějšími etnografy a specialisty na záleskou kulturu je tak možné získat kvalitnější a odbornější poznatky. Současně může být vhodným prostředníkem propagace tohoto projektu
ZDROJE
Jako hlavní pramen sloužila rozsáhlá monografie sběratele lidové kultury Antonína Václavíka Luhačovské Zálesí, v němž se autor věnuje v rámci jedné z kapitol popisu a vnitřní charakteristice jednotlivých nadpřirozených bytostí, které etnograf shromáždil během svých badatelských expedic po regionu.
Dále jsem čerpala ze sbírek lidových vyprávění od Františka Müllera, konkrétně z knih Báje a pověsti: Z kraje mezi Starým Světlovem a Novým Světlovem; Z kraje pod Starým Světlovem I.; Z kraje pod Starým Světlovem II.; Z vizovických hor, a Luhačovicko: místní a pomístní jména v dějinách a pověstech.
Posledním zdrojem byly trojdílné Pověsti a povídačky z kraje pod Komoncem odbývalého učitele luhačovické základní školy Miroslava Kafky.
Fotografie
Jedním z úskalí při tvorbě webové stánky bylo najít vhodné obrazové materiály, zvláště pokud bylo potřeba fotografií dětí. Využila jsem tedy fondu našeho folklorního souboru, který obsahuje i snímky sloužící zároveň jako propagační materiál. Poškození práv dítěte či stížnosti rodičů, kteří neudali souhlas ke zveřejnění fotografií, se tedy značně minimalizuje.
Podobizny k medailonům sběratelů lidových pověstí jsem čerpala z výše uvedených knih.
REALIZACE
Návrh webu
Jako začátečník v odvětví online žurnalistiky, který ještě nemá příliš zkušeností s tvorbou webových stránek, jsem rozhodla vytvořit svůj projekt v systému WordPress. Ten patří mezi nejznámější a nerozšířenější nástroje pro tvorbu blogů a internetových stránek. Jeho hlavní kladnou vlastností je podle mého názoru snadné ovládání, s nímž si poradí i nezkušený nováček.
Název domény jsem se snažila vymyslet tak, aby byl krátký, ale zároveň výstižný. Důležitá byla také spojitost s muzeem. Přes všechny návrhy nakonec zvítězila varianta muzeumdetem. Charakterizující podnázev Čeho se bály naše babičky...? jsem pak umístila do pozice taglinu. Současně jsem nastavila vlastní obrázek loga a ikonu blog picture.
Bezplatná verze WordPressu, s níž jsem pracovala, nabízí poměrně velké množství šablon, které jsme si mohla upravovat a přizpůsobovat tak, aby odpovídaly mým požadavkům. Což se bohužel dařilo jen částečně. Přestože jsem měla k dispozici skutečně početnou řadu funkcí a možností úprav textu, obrázků i samotného vzhledu webu, musela jsem mnoho svých původních představ o realizaci projektu opustit či je přizpůsobit tomu, co mi neplacená verze dovolila, ať už šlo o výběr barev, varianty umístění požadovaných prvků apod. Příkladem může být i formátování textu. WordPress nepodporuje pevné mezery, takže předložky a spojky zůstávají na konci řádku, pod nadpisem zejí zbytečně velké mezery, nelze navolit ani libovolné řádkování, každý prohlížeč zobrazuje stránku jinak. Za doménu se navíc automaticky připojuje koncovka wordpress.com, což celkovou adresu prodlužuje. Tím se stává složitější nejen pro samotného uživatele, ale i internetový vyhledávač.
Úvodní strana
Důležitým aspektem byl také celkový vzhled stránky. Portál je určen pro děti, proto by měl být poutavý a barevný. Jelikož bych byla ráda, aby malí návštěvníci strávili na těchto webových stránkách více času než jen pár minut ke krátkému proklikání, rozhodla jsem se zvolit barvy spíše pastelové, ne příliš zářivé, které by nedráždily dětské oči. Zároveň jsem vynechala všemožně pohybující se prvky, jež by odváděly pozornost od čtení. Bohužel se zde projevil další nedostatek neplacené verze WordPressu – barevně šlo ve vybrané šabloně upravit pouze pozadí, samotné strany tak musely zůstat bílé, což může při delším čtení zvláště malým dětem způsobovat problémy.
Úvodní strana je statická a představuje hlavní záměr projektu. V podélné hlavní liště horní části stránky má návštěvník webu na výběr z šesti základních kategorií, z nichž některé odkazují přímo na uvedenou stránku, jiné nabízí i možnost rozbalovacího menu. Součástí je také rychlý vyhledávač hesel a klíčových slov.
Katalog nadpřirozených bytostí
Jelikož jsou cílovým publikem především děti na prvním stupni, přepracovala texty jsem tak, aby byly srozumitelné především mladším čtenářům a neobsahovaly tak odbornější názvy či složité formulace.
Postavy jsou rozděleny do jednotlivých kategorií podle určité společné vlastnosti. Míra konkrétnosti u charakteristik jednotlivých bytostí se odvíjí od přístupu každého sběratele a výsledků jeho práce i četnosti výskytu dané postavy v sesbíraném materiálu.
Některé z postav jsem musela bohužel vynechat, neboť svou podobou či vnitřní charakteristikou nebyly podle mého názoru vhodné pro děti (např. pověst o vodní panně, což je podle lidových představ zakletá dívka, „kerá sa vdała a zatajila, že je štyra,“ tj. trpící lesbickou láskou, popřípadě hermafroditka).
Bohužel k jednotlivým postavám neexistují ilustrace, tudíž nebylo možné doplnit články obrazovými přílohami. Věřím však, že během své další práce na tomto projektu v rámci magisterského studia bohemistiky tento nedostatek napravím a ve spolupráci s dětmi z regionu texty doplním o jejich vlastní obrázky.
Medailony
Dalším z edukačních prvků webové stránky jsou medailony sběratelů pověstí. Zaměřila jsem se pouze na ty, kteří shromažďovali příběhy o nadpřirozených postavách. Úvodní strana představuje v krátkosti jednotlivé literáty. Zajímavosti a otázky v závěru pak mají přilákat čtenáře k podrobnějším informacím ve zpracovaných medailonech.
Pro školy
Osm pracovních listů posloží jako didaktická pomůcka pro pedagogy, kteří by se chtěli do projektu Muzeum dětem zapojit.
Každá karta obsahuje tři body. První je přepis vybrané pověsti, již si mohou s dětmi kolektivně, nebo individuálně přečíst. Zároveň existuje pro předložené příběhy varianta poslechu ve webové audiotéce, neboť ne všechny školy disponují tzv. interaktivními tabulemi. Délka pověstí se liší. Nejkratší, pověst o černokněžníkovi, je vhodným materiálem pro začínající čtenáře v prvních či druhých třídách. Naopak rozsahem nejdelší pověst o Studeném Jankovi si již vyžaduje čtenáře zkušenější, a proto se doporučuje především jako doplněk při výuce čtení a české literatury ve čtvrtých a pátých třídách.
Pověsti jsou zaznamenány (po drobných editorských úpravách) v téže podobě, v jaké je nalezneme v autorských sbírkách. Důležitou součástí je tedy také užívání nářečí. Pro potřeby projektu Muzeum dětem a jeho využití v rámci základních škol tak bylo čerpáno především z trojdílné publikace někdejšího učitele luhačovické základní školy Miroslava Kafky Pověsti a povídačky z kraje pod Komoncem, jejíž tvůrce kladl (oproti jiným sběratelům lidových pověstí v regionu Luhačovické Zálesí) na literárnost největší důraz. Prvky nářečí zde Kafka používá jen v přímé řeči a to nepravidelně. Pro srozumitelnost čtení se tak stal nejvhodnějším pramenem. Druhým zdrojem pověrečných povídek jsou spisy a sbírky P. Františka Müllera z Provodova. Pověsti zaznamenané Antonínem Václavíkem v monografii Luhačovské Zálesí jsem nepovažovala za vyhovující, neboť Václavík zde uvádí de facto přímé fonetické přepisy vypravěčů a lidových mluvčích v ryzí formě nářečí, které postrádají jakoukoliv stylistickou úpravu. I rodilý Zálešák má s jejich četbou problémy. K etnografickým účelům jsou tyto sběry jistě ideálním materiálem, ne však pro děti na prvním stupni základních škol.
Druhým bodem pracovních listů je interaktivní úkol pro děti. Zaměřuje se především na tvořivost, kreativitu (což dokládají například omalovánky a pokus o dramatické secvičení předešlé pověsti) a postřeh (hledání pěti rozdílů). Důležitým prvkem je také nutnost porozumění přečtenému textu, a orientace v něm (tomu napomáhají například hry Tiskařský šotek či Rozházené obrázky).
Poslední částí pracovního listu je úkol zaměřený na řečový projev dětí, jejich všeobecný přehled i schopnost diskuze. Hlavním cílem je přiblížit dětem místa, která jsou s danou nadpřirozenou postavou spojena, a seznámit je také se zajímavými památkami a přírodními úkazy, jež se vyskytují v blízkém okolí.
Pracovní listy jsou doplněny také plným zněním pověsti pro případ, že by nebylo možné využít audiotéku.
Slovník
Jedním z problémů, který by mohl návštěvníky webu potkat a znemožnit jim tak správné porozumění textu, je fakt, že některé z pověstí jsou psány v nářečí. I přesto, že stránka je zaměřena na děti z regionu, které většinou obecnému moravskému dialektu rozumí, objevují se v příbězích slova, která mohou evokovat jiný či zkreslený význam, nebo můžou být zcela neznámá (to platí především pro pověsti od Antonína Václavíka). Zároveň jsem samozřejmě počítala i s možností, že stránku navštíví uživatel, jemuž bude moravské nářečí naprosto cizí. Proto jsem považovala za nutné doplnit texty také nářečním slovníkem. Podklady jsem čerpala z práce někdejšího vyučujícího olomoucké katedry bohemistiky a záleského rodáka Josefa Kolaříka, který se věnoval mluvenému projevu Luhačovického Zálesí.
Mapa
Jak již bylo zmíněno výše, jedním z důležitých cílů tohoto projektu je také to, aby děti lépe poznaly region, v němž vyrůstají. Z toho důvodu je součástí projektu mapa, která napomůže lepší orientaci a přehledu. Plánek jsem vytvořila v portálu mapy.cz. Tato aplikace umožňuje zaznamenávání vlastních orientačních bodů, díky čemuž jsem mohla jasně označit místa vyskytující se v pověstech.
Bohužel v užívané verzi Wordpressu nebylo možné vložit tuto aplikaci přímo, což je další z nevýhod neplacené varianty. Proto jsem využila print screenu a do náhledu stránky, zpracovaného v prostý obrázek formátu .jpg, jsem vložila hypertextový odkaz. Ten po kliknutí přesměruje návštěvníka webu přímo na portál mapy.cz.
Audiotéka
Zajímavostí, která má také tyto webové stránky více zatraktivnit, je vlastní audiotéka, v níž si mohou návštěvníci několik pověstí poslechnout. Jelikož některá z vyprávění jsou psána v nářečí, jehož podobu jsem chtěla zachovat, snažila jsem se vybrat mluvčí, kteří východomoravský dialekt užívají i v běžné řeči. Tohoto nelehkého úkolu se nakonec zhostili a své hlasy pověstem propůjčili mí obětaví kamarádi Markéta Váňová, Ondřej Maňák a Emil Řemeslníček. Průvodní melodie pocházejí z CD Léto na Zálesí (2006) a Láska na Zálesí (2007), která nahrál folklorní soubor Malé Zálesí z Luhačovic. Snažila jsem se vybírat písně s charakteristickými hudebními motivy, které jsou pro region typické. Druhým, poměrně pragmatickým důvodem, byl fakt, že jako členka souboru jsem se podílela na nahrávání obou těchto nosičů, proto by mohl být případný problém s autorskými právy řešen snáze.
Získané nahrávky jsem stříhala v programu Audacity 1.3 Beta. Tento program umožňuje mimo jiné měnit výšku hlasů, zpomalovat tempo zvuku či kombinovat více nahrávek v jednom souboru. Na rozdíl od jiných, profesionálních zvukových editorů nedovoluje Audacity plynulé, splývavé přechody mezi dvěma stopami. Také odstranění šumu není dokonalé, což se na našich záznamech, pořízených mimo nahrávací studio, bohužel projevilo.
Audiopověsti jsem doplnila jednoduchými ilustracemi, které jsem využila i v rámci pracovních listů. Ve většině z nich nejsou zobrazeny podoby nadpřirozených postav. Důvodem není vlastní lenost či neschopnost obrázek nakreslit. Absence zobrazení démonologických bytostí má za úkol především rozvíjet dětskou fantazii a zabránit příjímání „přichystaného,“ subjektivního vyobrazení hrdinů.
Další aplikace
Web záměrně postrádá celou řadu funkcí. Vynechala jsem například možnost přidávání komentářů, což je vhodný doplněk blogů či zpravodajských serverů, kde se obsahy stále mění a přidávají, nikoli však pro statickou stránku. Záměrně jsem také nepropojila web s Facebookem a dalšími sociálními sítěmi, i když by tento aspekt jistě napomohl k lepší propagaci práce. Projekt je totiž určen především pro děti do 11 let, a tato věková hranice neumožňuje podle stanov Facebooku založení účtu.
KONKURENČNÍ PROJEKTY
Muzeum luhačovického Zálesí je autorem mnohých edukačních programů pro děti, které využívají také základní školy v regionu. Osobně jsem se v páté třídě v rámci výuky výtvarné výchovy účastnila se spolužáky například workshopu modrotiskové techniky. Dodnes však čerpám z hodin vlastivědy, v nichž jsme pracovali s omalovánkami Jak se žilo v Luhačovicích před 100 lety, jejichž autorkou je vedoucí muzea Blanka Petráková. Ta představuje na stránkách kulturního domu Elektra svou publikaci takto: „V odlehčené a hravé formě představuje dětem výjevy z lázeňského života před 100 lety. Obsah tvoří příběh imaginárního manželského páru Procházkových, kteří se na počátku dvacátého století přijíždí léčit do luhačovických lázní. Prostřednictvím jejich zážitků se v krátkých textech, doplněných výstižnými panoramatickými ilustracemi Michala Zemana, děti v prvním plánu seznámí s atmosférou lázeňského místa. Poznají nejznámější stavby v Luhačovicích, základní léčebné procedury a minerální prameny, setkají se s nejdůležitějšími osobnostmi z doby budování moderních lázní (MUDr. František Veselý, Marie Calma Veselá, Dušan Jurkovič, Cyril Holuby, Leoš Janáček). S texty i s kresbami mohou děti dále pracovat.“
Dalším z projektů, který seznamuje děti (i dospělé) formou hry s národopisem Luhačovického Zálesí, je aplikace na stránkách folklorního souboru Leluja z Provodova. Ta představuje záleský lidový oděv. Návštěvník si tak může vyzkoušet, jestli by dokázal správně obléknout postavičkám „ogárka a cérečky“ všechny součástky kroje ve správném pořadí. Zároveň se dozví bližší informace o jednotlivých částech slavnostní varianty kroje, jejich názvech, materiálu i vývoji.
S místními pověstmi seznamuje turisty také naučná stezka Luhačovským Zálesím Báje a pověsti pod Starým Světlovem tvořená celkem 16 zastaveními, která návštěvníka provázejí po putování napříč katastry osmi zdejších obcí. Její provozovatel, Luhačovské Zálesí o. p. s., ji popisuje takto: „Čekají na vás postupně tři tajemné zříceniny středověkých hradů, spirituální poutní místo se zázračným pramenem, několik studánek s vynikající čerstvou vodou, dvě velké údolní přehrady umně zapasované do krajiny a zejména nekonečné množství nádherných přírodních panoramat a výhledů, kterými je naučná stezka doslova protkána. Délka trasy od nejzápadnějšího bodu v obci Březůvky až po bod nejvýchodnější v obci Dolní Lhota měří 18 km. Celková vzdálenost hvězdicovité struktury stezky vytváří naučný had o délce více než 30 km. Geograficky nejvyšším místem naučné stezky je vrchol Komonce – 672 m. n. m., nejníže se dostanete v centru obce Ludkovice – 267 m. n.m. Pro zpříjemnění vašeho putování je vám k dispozici v rámci tohoto informačního materiálu speciální křížovka, kde je nutno doplnit celkem 16 chybějících slov. Každý panel naučné stezky obsahuje právě jedno slovo, na jehož základě dostanete patřičný díl tajenky. Proto teprve po navštívení všech šestnácti informačních míst podél trasy vypátráte ten nejvzácnější poklad, kterým se Luhačovské Zálesí dodnes hrdě pyšní a pečlivě jej uchovává.
ZÁVĚR A SEBEHODNOCENÍ
Celková podoba projektu zřejmě nebude na první pohled připomínat žurnalistickou práci. Je však důležité uvědomit si, že jde především o webovou stránku a texty pro děti, tudíž žurnalistický styl by mohl zůstat cílovým publikem nepochopen. Objevují se zde však prvky z novinářské praxe online žurnalistiky – snaha o poutavé titulky, nezodpovězené otázky, které podněcují k návštěvě dalších stránek, vzájemná propojenost článků, odkazy k podobným tématům, využití zvukových a obrazových materiálů apod.
Jistě by bylo možné několik věcí ještě vylepšit, například sestavený soupis nadpřirozených bytostí dále rozšiřovat nejen o pověsti dosud knižně nepublikované, ale i nově vznikající, což ovšem není náplní práce literárního vědce či žurnalisty, nýbrž etnografa. Věřím však, že tato práce přispěje alespoň částečně k popularizaci regionální literatury a zájmu o lidovou slovesnost. A pokud se najde alespoň jedno dítě, které si díky této stránce vyhledá některou z uvedených knih a začte se do ní, bude to pro mne ta největší odměna.
UŽITÉ ZDROJE
KAFKA, Miroslav, 2007. Pověsti a povídačky z kraje pod Komoncem. Vyd. 1. Luhačovice: Atelier IM, ISBN 978-80-85948-65-3.
KOLAŘÍK, Josef, 2010. Nářeční slovník Luhačovického Zálesí. Vyd. 1. Luhačovice: Město Luhačovice, ISBN 978-80-254-7665-9.
MÜLLER, František, 2004a. Báje a pověsti: Z kraje mezi Starým Světlovem a Novým Světlovem; Z kraje pod Starým Světlovem I.; Z kraje pod Starým Světlovem II.; Z vizovických hor; Boj za práva poddaných v horách Vizovických. Luhačovice: Atelier IM Luhačovice. ISBN 80-85948-54-0.
MÜLLER, František, 2004b. Luhačovicko: místní a pomístní jména v dějinách a pověstech; Špásovné z kraja pod Komoncem; Humoresky z dějin cigánů a pytláků na Luhačovicku a Bojkovicku. Luhačovice: Atelier IM, ISBN 80-85948-55-9.
VÁCLAVÍK, Antonín, 1930. Luhačovské Zálesí: příspěvek k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Vyd. 1. Luhačovice: Musejní společnost.
VÁCLAVÍK, Antonín, 2005. Luhačovské Zálesí: příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Vyd. 2., nezměn. Luhačovice: Atelier IM ve spolupráci s Mikroregionem Luhačovské Zálesí, ISBN 80-85948-58-3.
ZDROJE FOTOGRAFIÍ
archiv folklorního souboru Malé Zálesí z Luhačovic
KAFKA, Miroslav, 2007. Pověsti a povídačky z kraje pod Komoncem. Vyd. 1. Luhačovice: Atelier IM, ISBN 978-80-85948-65-3.
VÁCLAVÍK, Antonín, 2005. Luhačovské Zálesí: příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Vyd. 2., nezměn. Luhačovice: Atelier IM ve spolupráci s Mikroregionem Luhačovské Zálesí, ISBN 80-85948-58-3.
http://zlinska-literarni-trznice.cz/autori/muller-frantisek.html
KONKURENČNÍ PROJEKTY
Jak se žilo v Luhačovicích přes 100 lety
http://www.mdkelektra.luhacovice.cz/25742n-jak-se-zilo-v-luhacovickych-laznich-pred-100-lety
vzdělávací programy pro školy pořádané Muzeem luhačovického Zálesí
http://www.muzeum-zlin.cz/cs/stranky/nabidka-skolam-luhacovice/
Aplikace představující kroj Luhačovického Zálesí na stránkách FS Leluja
http://www.leluja.cz/hra/hra.swf
Naučná stezka Luhačovským Zálesím Báje a pověsti pod Starým Světlovem
http://pesky.luhacovskezalesi.cz/nslz01.html#
