Z malé třídy s výkresy na stěnách a s rovnoměrně rozestavěnými lavicemi se ozývá křik, smích, česká, ale také ukrajinská slova. Děvčata si něco ukazují na mobilu, kluci po sobě házejí sedacími pytli a do toho zní hlas mladé učitelky: „Neházejte s tím!“, jenže ne všichni jí dokáží porozumět.

Není všedního dne, kdy bych si nemusel stěžovat na ranní zácpu. Já jako člověk přizpůsobivý jsem tenhle problém ale docela snadno vyřešil. Tedy abych to uvedl na pravou míru, už jsem si zvykl na to, že si můžu nastavit budíka pět minut před odjezdem, minutu před odjezdem vstávat a dvě minuty po odjezdu nasedat do svého chrčícího, vrčícího, škytajícího a další zvuky vydávajícího auta, protože v zácpě mám ještě dost času se učesat a dát do pořádku.

I když vcházela Alena Mornštajnová do světa spisovatelů naprosto nepoznamenaná psaním, dokázala svými knihami zaujmout tisíce čtenářů. Snila o tom, že si bude své knihy celé vyrábět sama, nakonec narazila na tvrdou realitu. To ji ovšem neodradilo od splnění svého celoživotního přání. Za sebou má již několik knih jak pro dospělé, tak pro dětské čtenáře. Jaké to je, stát se spisovatelkou a na jaké další knihy od Aleny Mornštajnové se můžeme těšit?

Organizace Paměť národa, která se zabývá zaznamenáváním události především z 20. století, nově otevře v Pardubicích institut. Má být nekonvenční a netradiční formou poučný, čehož docílí pomocí autentických výpovědí pamětníků a různých technologií. Návštěvníci zažijí příběhy Ireny Machové a Tomáše Sedláčka. Přijít mohou již koncem listopadu.