Lukáš Bukovjan 
Ve svých osmnácti letech dostáváš minuty v české nejvyšší lize. Jaký je podle tebe hlavní rozdíl mezi mládežnickou házenou a tou mužskou?
Hlavní rozdíl vidím v profesionalitě a přístupu hráčů. V mužích se každý snaží předvést své maximum a pomoct týmu. Mužská házená je také daleko fyzicky náročnější a tempo hry rychlejší. V dorostu se setkávám s hráči, kteří házenou berou jako volnočasovou aktivitu a jakýsi koníček. Pro některé mé spoluhráče tak výsledek není podstatný.
Jaká je tvá role v kopřivnickém A-týmu?
Nejvyšší soutěž hraji prvním rokem a jsem nováčkem. Patřím k nejmladším hráčům, takže hlavně sbírám zkušenosti, čekám na příležitost a jsem vděčný za každou minutu strávenou na hřišti.
V základní části soutěže jste se umístili na šestém místě. O pozice zaručující playoff jste však museli bojovat do posledního kola. V utkání o všechno jste porazili na domácí palubovce Jičín 30:23. Co jste si říkali v kabině před zápasem, byla znát nějaká nervozita? Co bylo klíčem vašeho úspěchu?
O tom jestli budeme hrát playoff nebo ne, jsme mohli rozhodnou už tři zápasy před koncem základní části. Bohužel jsme prohráli s Frýdkem Místkem i s Hranicemi a napínali jsme tak naše diváky až do úplného konce. Před klíčovým zápasem s Jičínem nás trenér nabádal k tomu, abychom šli do utkání, jako by o nic nešlo. I přesto jsme ale byli hodně nervózní, protože šlo o hodně. Po pár minutách z nás nervozita spadla a hráli jsme podle předem zvolené taktiky. Zápas jsme vyhráli hlavně díky bojovnosti a týmovosti.
Do zmiňovaného utkání jsi nastoupil na závěrečné čtyři minuty a podařilo se ti vstřelit dvě branky. Jak hodnotíš svůj výkon?
Trenér mě poslal na hřiště za rozhodnutého stavu. Mé první kontakty s míčem byly hodně rozpačité, poté jsem se ale dostal do herního rytmu a i s trochou štěstí se mi podařilo dát dvě branky, za což jsem rád.
V probíhajícím playoff bojujete s Lovosicemi, které se umístily na třetím místě. Přáli jste si tohoto soupeře?
Jednoznačně ano. Z prvních čtyř týmu to byla asi nejlepší volba. I když to tak podle výsledků nevypadá, zápasy jsou velmi vyrovnané a rozhoduje prakticky každý míč.
U nich jste oba dva zápasy prohráli, první 31:28 a druhý 30:25. Hraje se na tři vítězné zápasy, takže vás teď čeká zápas o všechno na domácí palubovce. Co musíte změnit, abyste byli úspěšní a odvrátili lovosický match ball?
Myslím si, že i v Lovosicích jsme mohli minimálně jeden zápas vyhrát. Dopustili jsme se však hloupých chyb v závěru, které soupeř nemilosrdně trestal a kvůli nim prohráváme v sérii už 2:0. Když se těchto chyb vyvarujeme a budeme agresivnější, naše šance na úspěch je obrovská. Pokud vyhrajeme oba domácí zápasy, věřím, že Lovosice znervózní a rozhodující pátý zápas v Lovosicích vyhrajeme.
Před začátkem sezóny proběhly změny ve vedení klubu. Pociťuješ tyto změny i ty?
Samozřejmě je pociťuju. Nechci nějak kritizovat bývalé vedení klubu, ale s tím současným se nedá srovnat. Se současným vedením jsem já i mí spoluhráči nadmíru spokojeni. Zlepšila se především komunikace mezi vedením klubu a hráči. Zlepšily se i sportovní podmínky, zázemí a dostavily se i dobré výsledky.
Přišel i nový trenér Lubomír Věřmiřovský. Jak se ti hraje pod jeho vedením?
Náš nový trenér má jako bývalý profesionální házenkář mnoho zkušeností, které se nám snaží předat. Jako hráč působil v Německu a část své kariéry strávil ve Španělsku. Pro mě je to velká pocta, hrát pod někým takovým a myslím si, že se od něj mohu hodně naučit.
Co bylo Vaším cílem do sezóny?
Máme koncepci na čtyři roky dopředu. Cílem pro tento rok bylo udržení nejvyšší soutěže. To se nám povedlo, umístili jsme se na šestém místě a probojovali jsme se dokonce do vyřazovacích soubojů, což je třešničkou na dortu a velkým úspěchem. Myslím si tedy, že s naším dosavadním vystoupením můžeme být velmi spokojeni.
Kromě mužské kategorie hraješ i za dorost, kde se ti daří. Patří ti druhé místo v tabulce střelců. Jak hodnotíš dosavadní výsledky a vystoupení týmu?
S vystoupením našeho dorosteneckého týmu jsem nespokojený. Liga je vyrovnaná, kromě Zubří, které dominuje, dokáže každý porazit každého. Nám se však nedaří, podáváme špatné výkony a v tabulce nám patří až deváté místo, které považuju za neúspěch. Mé střelecké úspěchy jsou pro mě druhořadé, pokud nevyhrajeme jako tým, nemám mít z čeho radost.
Před týdnem ses zúčastnil reprezentačního srazu hráčů do dvaceti let v Zubří. Jak se ti dařilo a jaké máš pocity ze soustředění?
Jsem rád, že jsem dostal pozvánku na tento sraz a mohl jsem se ho zúčastnit. Jezdím na ně velice rád, protože máme s kluky velmi dobrou partu. Soustředěním, které trvalo týden, jsme tak zahájili přípravu na srpnové mistrovství Evropy. Věnovali jsme se především individuálním činnostem jednotlivců a různým herním kombinacím. Z týmu mam dobrý pocit a troufám si říct, že v srpnu můžeme bojovat o přední příčky.
Jaký je tvůj oblíbený házenkář a čeho bys chtěl v házené dosáhnout?
Mým vzorem je Mikel Hansen, který v současné době obléká dres francouzského PSG. V budoucnu bych se rád házenou živil. Aktuální stav české házené mému přání zatím nepřeje, protože většina mých spoluhráčů chodí i do práce a nejsou profesionály. V zahraničí je situace lepší, opouštět Česko ale nechci.
