Lukáš Bukovjan 
V čem vy osobně vidíte hlavní rozdíl mezi běžným kadeřníkem nebo kadeřnicí a barberem?
Hlavní rozdíl vidím v tom, že normální kadeřník dělá a má naučené pouze dva styly střihů, kdežto my barbeři jsme daleko více kreativní a drsnější než kadeřníci a kadeřnice. Další rozdíl spočívá v tom, že barbeři používají břitvu, kadeřníci nikoliv.
Jak jste se ke stříhání vlastně dostal?
Byla to shoda náhod. Ke stříhání jsem se dostal, teď nevím, jestli mám říct díky, nebo kvůli mému těžkému úrazu před dvěma lety, kdy jsem byl společně s mým kamarádem vyklopen z hydraulické plošiny, z výšky asi deseti metrů. Přivodil jsem si otevřenou zlomeninu holenní kosti pravé nohy. Musel jsem na operaci, po které mě čekala rekonvalescence trvající dva roky. Nemohl jsem tedy chodit do práce a byl na nemocenské. Během těchto dvou let mi zemřela moje maminka. Prožíval jsem nejtěžší období v mém životě, což změnil úklid domu mojí zesnulé maminky. Na půdě jsem totiž objevil staré břitvy. Začal jsem se tedy zajímat, odkud jsou a kdo je používal. Zjistil jsem, že patřily mému dědovi, který byl stejně jako jeho předkové holičem. Věděl jsem, že do mé bývalé práce se už vrátit nechci, a tak jsem se rozhodl, že zkusím stříhat. Hned při mém prvním stříhání jsem věděl, že to je to, co chci dělat. Stříhání jsem úplně propadl a rozhodl jsem se založit si svůj vlastní barbershop, který funguje už rok a půl.
Co pro vás tedy znamená stříhání?
Stříhání beru jako relax. U každého střihu se odreaguji. Jsem společenský typ člověka, takže mě na stříhání baví to, že si během něj můžu s klientem pokecat, v podstatě o čemkoliv.
Limituje vás ještě nějakým způsobem vaše zranění nohy? Přeci jen při vykonávání vaší profese trávíte většinu času na nohách.
To je pravda, operovaná noha mě někdy dost limituje. Bolest v ní pociťuji hlavně tehdy, když stříhám celý den. Navíc už nikdy nebude ve stoprocentním stavu. Stále chodím na kontroly a ve hře je i amputace, protože se do nohy dostala infekce.
Co to pro vás znamená barbershop?
Znamená to pro mě jakousi panskou klubovnu, kde ženy mají zákaz vstupu. Chlapi si tak mezi sebou mohou pokecat o čemkoliv.
V osmatřiceti jste v komunitě barberů nováčkem. Čím se inspirujete? Jezdíte na nějaké kurzy nebo školení?
Mým hlavním učitelem a největším vzorem je Karel Cavalier, jeden z nejlepších barberů na území Československa. Hodně mě toho naučil a také mě inspiroval. Zúčastnil jsem se i různých mezinárodních soutěží. Byl jsem například v Nizozemsku nebo Švédsku.
Které školení bylo pro vás největším přínosem a které vás nejvíce bavilo?
Bylo to právě školení u Karla Cavaliera v jeho Cavalier Barber Shopu v Plzni, kde jsem se naučil několik postupů stříhání a různých vychytávek.
Jak probíhalo vybírání barberů do vašeho barbershopu?
Kluky, kteří u mě stříhají, jsem našel přes Instagram. I když jsou mladší než já, Romanovi je jednadvacet, Martinovi devatenáct, lidsky jsme si sedli a rozumíme si. Nechovám se k nim jako k mým zaměstnancům, vnímám je jako své kamarády, se kterými stříháme pro radost, což považuji za jednu z hlavních věcí k úspěšnému fungování barber shopu.
Navštěvují váš barbershop i nějaké známé osobnosti? Sportovci nebo herci?
Hlavně sportovci, nějakého herce jsem zatím nestříhal. Pravidelně se k nám chodí stříhat fotbalisté Baníku Ostrava, Karviné nebo i Opavy. Já osobně stříhám například českého reprezentanta a útočníka Baníku Ondru Šašinku.
Hodláte v budoucnu váš barbershop rozšiřovat?
V budoucnu bych chtěl vybudovat ještě minimálně jednu pobočku.
Je těžké skloubit tuto profesi s rodinným životem? Máte více času na rodinu než v předchozím zaměstnání, nebo je tomu naopak?
Na svou manželku a dvě děti, staršího syna, kterému je osm, a dcerku, které je pět, mám teď bohužel méně času. Svou nepřítomnost vynahrazuji rodině hlavně o víkendech, kdy máme v barbershopu zavřeno.
Hlavními nástroji pro vaši práci jsou nůžky a holicí strojek. Můžete nám přiblížit, kolik tyto věci stojí? Asi se nebude jednat o nejlevnější záležitost.
To máte pravdu, vybavení do barbershopů je relativně drahé. Například moje nůžky, které jsem si koupil v Londýně, stály 500 liber, což je v přepočtu necelých 15 tisíc korun. Ceny holicích strojků se pohybují mezi cenovou relací pět až sedm tisíc korun.
Jak jste se dostal k přezdívce Alessandro?
Deset let jsem žil v Itálii, kde mi takhle všichni říkali. Přezdívku jsem si přivezl s sebou i do Česka.
Vaše tělo zdobí několik tetování. Kolik jich přibližně máte? Podle čeho si tetování vybíráte?
Tetování je hned po stříhání mou druhou vášní. Mám asi dvě desítky tetování. Na své levé ruce mám vyobrazeny symboly, které pro mě něco znamenají a mají pro mě určitý význam. Můžete zde najít například můj první buben, houslový klíč nebo mikrofon. Na pravé ruce mám zase vytetovány postavy z filmu Strážci galaxie, jelikož se někdy cítím jako strážce a zároveň miluju tenhle komiks z dílny studia Marvel.
Vraťme se ještě k vašemu zranění. Kromě toho, že jste barberem, tak jste i inovátorem a vynálezcem. Můžete nám přiblížit, co se vám povedlo?
Ano, máte pravdu, jsem i takovým menším vynálezcem. První rok po operaci jsem jezdil pouze na invalidním vozíku, druhým rokem jsem dostal berle, se kterými chodím dodnes. Jednou, když jsem se vracel z hospody po tmě domů, jsem si nevšiml díry na chodníku, do které jsem zapíchl berli, a následně spadl na zem. Nestalo se mi nic vážného, ale začal jsem přemýšlet nad tím, jak berle vylepšit, aby se tohle ostatním lidem nestávalo. Napadlo mě, že do berlí umístím led světla, která budou svítit do prostoru pod berlí, aby lidé ve tmě věděli, kam berli umísťují. Tento můj vynález jsem si nechal dokonce patentovat a nyní hledám firmu, která by tento výrobek začala v budoucnu vyrábět.
