Ondřej Šebestík Počasí bylo letos příjemné, i když návštěvníky trápila trochu nižší teplota. O zahřátí se staral místní bar, fofr vege bufet a dva plápolající ohně. Ovšem kdo měl chuť se pod podiem trochu zavlnit, určitě pod přívalem hudební energie roztál jako polárkový dort. Návštěvnost nebyla i přes dvousetkorunové vstupné valná, ale to je nejspíš obvyklý jev pro takový druh muziky. Možná i díky tomu se v průběhu dne vytvořila příjemně domácká atmosféra - polehávalo se na trávě v podhradí, diskutovalo, popíjelo a bavilo.
Festival odstartovala hudební skupina Květy se svým typickým projevem, úchvatnými houslemi, různými cinkátky a chrastítky a milým hlasem Martina E. Kyšperského. Následovali Ty syčáci se svojí energickou muzikou a ďábelským výrazem frontmena kapely Petrem Vášou. Ti pořádně zčeřili vody v publiku, aby je pak mohli Hm… zase pěkně uklidnit a dopřát posluchačům trochu poezie z pera klasiků.
Hm… pro mě byl jeden z vrcholů festivalu. Přestože neměli dostatek prostoru na jejich obvyklé promluvy a skopičinky, dokázali upoutat a rozjasnit návštěvníky Točníku. Tito geniální muzikanti, kteří zhudebňují básně například Vítězslava Nezvala, Františka Gellnera nebo Arthura Rimbauda, dokáží mistrovsky pohladit na duši posluchače svými melodiemi, radostnými tóny a jemným trojhlasem, přestože texty písní obvykle vůbec takové nejsou. Vzniká tak unikátní ironický obraz, který si nemůžete nechat ujít.
Po úsměvných Hm… nastoupila v plné parádě dvojce Ondřej Anděra a zpěvačka Milesy zvaných jako WWW. Vtrhli mezi posluchače agresivním repem, údernými beaty a syrovými zvuky samplů z pc a různých elektronických krabiček. Sugestivní muzika na pomezí hiphopu a elektra, texty, které podivně modelují jazyk a tvoří z něj výr významů nebo si s ním jen hrají a předkládají skvěle znějící obrazy, to jsou WWW. Na živo dokáží předat neskutečnou porci energie, a bylo to znát na nekontrolovatelných pohybech do muziky pohroužených těl.
Festivalový den uzavíraly Dva-na něž jsem se těšil, jako na hlavní vrchol Slunkatoče. Tato pozoruhodná muzika by byla hodna rozboru hudebního kritika, ale i tak se ji pokusím trochu popsat. Dva jsou dva geniální muzikanti - manželé Kratochvílovi, kteří kloubí dohromady rozmanité styly a vlivy, zvuky, nástroje, vokály a tvoří z nich naprosto úžasnou muziku, která vyniká melodičností, originalitou a neotřelostí. Pokud bych hodnotil muzikou jako takovou, nemám jediného křivého slova, ovšem jejich projev na jevišti zaslouží výtku. Obzvlášť po energické smršti WWW působili stydlivě, neuvolněně, spíš to vypadalo, že si hrají jen tak pro sebe, nežli pro návštěvníky. Mezi pódiem a obecenstvem se vytvořila vysoká zeď, přes kterou směrem od muzikantů lítala perfektní hudba, ale nic navíc. Žádná chemická reakce, žádná komunikace, raději jsem si sednul opodál na zídku a sledoval bezpochyby zajímavé dění na pódiu. Tam zpěvačka střídala roztodivné nástroje, experimentovala s hlasem a kytarista je nahrával spolu se svým beatboxem do smyček a tvořil parádní muziku. Jednou začas se ona žena najednou utrhal ze řetězu a předváděla šílené taneční kreace a pohyby. Do varu se ovšem pořádně nedostala a proto s politováním musím konstatovat, že Dva, jsou kapelou vhodnou do mp3ky, ale ne na živý koncert. A když už, tak jen tak na prohlédnutí a poslech, k tanci vás prostě nepřinutí.
Takové bylo ohlédnutí za letošním Slunkatočem. Pokud vám některé skupiny připadaly sympatické, neváhejte si je poslechnout, protože to jsou opravdové perličky české hudební scény. Já osobně jsem se výborně bavil a jistě nebudu váhat navštívit i příští ročník. Doufám, že se na hradě Točník za rok setkáme.
