Lucie Nádeníková Andrea Hanáčková, 44 let, teatroložka, Olomouc
Vybavím si hrad Helfštýn nad Lipníkem nad Bečvou, svá středoškolská studia a brněnské hnutí Brontosaurus. Udělali hodně užitečné práce a jsem si jistá, že lidé, kteří tímto hnutím a jeho aktivitami prošli, pomáhají i teď stále udržovat vědomí občanské společnosti, ochotu přiložit ruku ke společnému dílu, myšlenku dobrovolné pomoci a vytváření permanentní pozitivní mírumilovné opozice vůči nihilistickým, nacionalistickým, xenofobním, zemanovským, fašistickým tendencím české společnosti. A skupinu Brontosauři jsem v patnácti zpívala, ve dvaceti se nedvědovskému klanu vysmívala a teď ve čtyřiceti si je jednou za rok sentimentálně přezpívám, když mě nikdo neslyší.
Pavel Štěrba, 35 let, živnostník, Lipůvka
Brontosaurus je vyhynulé zvíře. Byl to největší plaz na Zemi. A samozřejmě je to také organizace pracující s dětmi. Řekl bych, že vznikla ještě před revolucí. Vede děti k přírodě, dělají tábory a podobně. Myslím, že tam může být mírný světonázorový podtext ve stylu - zelená nikoliv modrá planeta - ale zkušenost nemám.
Sabina Kristenová, 24 let, nezaměstnaná, Opava
Pravděpodobně to byl nějaký živočich, který žil na Zemi a vymřel před několika miliony let a asi byl větší než kůň. Taky to je nějaká skupina lidí, která jen tak z nudy opravuje památky. Ale proč se vlastně nejmenují třeba Prasátka, Leopardi, nebo Veverky. Proč zrovna Brontosauři? Nikdo si ani neumí představit, jak to zvíře vypadalo, je to jen taková abstrakce. Jo a jasně! Ještě ta kapela.
Milana Svěcená, 72 let, důchodkyně, Jaroměř
Jako první mě napadne hnutí na ochranu přírody, které existovalo už před rokem 1989. Je to hnutí především pro mladé lidi. Pro mne mělo trošku příchuť protirežimní, ale jen malinko. Teprve pak mě napadne to prehistorické zvíře.
Jakub Hurda, 28 let, osvč-programátor, Pardubice
Brontosaurus mi asociuje skupinu lidí, která podniká různé akce typu tábor, víkendový pobyt v přírodě. Většinou je to spojené s nějakou prací jako třeba odklízení větví v parcích. Otázkou ale je, jestli to tak opravdu chodí, nebo si to jen představuju. A pak samozřejmě brontosaurus asociuje dinosaura.
Zdeňka Hlavenková, 33 let, zákaznická podpora, Havlíčkův Brod
Asociuje mi to hudební skupinu Brontosauři, protože táta hraje na kytaru a jejich tvorbu měl vždycky rád. Nedvědy jsme poslouchali i na gramofonu, když jsem byla malá. Jejich hudba je mi blízká, takže jsem je později i já hrávala u táboráků. A potom se mi vybaví prehistorické zvíře. Vzbuzuje ve mně představu klidu a míru. Vzhledem k tomu, jak obrovský je to tvor, je zároveň velmi mírumilovný. Není to dravec a spokojí se s okusováním keřů. Takový gigantický kliďas s malou hlavičkou.
Marek Janáč, 45 let, popularizátor vědy, Praha
Na prvním místě je pro mne hnutí, s nímž jsem se poprvé setkal v 80. letech. Tehdy bylo velmi aktivní, zapojené do dobové „osvěty“ a zabývalo se odpovědným vztahem k životnímu prostředí. Jejich zelený brontosaurus byl dobově známou značkou. Po roce 1989 se z veřejného prostoru pozvolna vytratili. Setkal jsem se s nimi až asi před 7 lety při veřejné výsadbě zeleně v Klánovickém lese (spoluorganizované mou ženou). Potěšilo mne, že hnutí stále existuje a dokonce expandovalo do Himálaje, kde pomáhají vzdělávat tibetské děti.
Druhá asociace se vztahuje k brontosaurovi jako živočichovi. Zastupuje pro mne vývoj vědeckého poznání. Kdysi panovala představa, že ten mnoho desítek tun vážící tvor nemohl unést svou hmotu jinak, než setrvalým životem ve vodním prostředí. Dnes už ta představa neplatí. A brontosaurus už vlastně (snad ani) neexistuje jako samostatný druh. Paleontologové našli gigantickou „obludu“ jménem argentinosaurus, která dala zapomenout na to, že kdysi se pod brontosaura schovala kdejaká „havěť“, která dnes má samostatné vědecké jméno. Takže zaplať pánbůh, že jméno drží alespoň u toho hnutí.
Kristýna Prudičová, 15 let, studentka, Holice
Pod pojmem ,,brontosaurus“ se mi vybaví hodně věcí. Teď právě se učím biochemii, takže třeba moje učitelka biochemie, která tak vypadá, protože je velká a má malou hlavu. Taky si představím svého koně. Nemůže zhubnout, takže se brontosaurovi podobá vahou. No a někdy si jako brontosaurus při padám i já, hlavně když si dám u babičky oběd, který má pět chodů, tak se pak valím jako brontosaurus. A při učení biochemie mi zase připadá, že mám taky takový minimozek.
