Zuzana Ventrubová 
Autorka je příbuzná s Kristýnou Ventrubovou, proto si tykají.
Proč jsi šla dělat au pair?
Práce au pair má hodně výhod. Nejdůležitější pro mě bylo to, že žiješ v rodině a vidíš, jaké to opravdu je. A pokud máte štěstí, hostitelská rodina pro vás bude vždycky oporou.
Proč zrovna do USA? Amerika pro mě byla vždycky lákavá. Je tam hodně možností na cestování a každý stát je jiný. Taky tam je velká škála různých lidí a tím i hodně rozdílných kultur na jednom místě.
Jak se stát au pair?
Já jsem si prvně našla agenturu, která měla zrovna slevu, takže jsem nemusela platit poplatek k první registraci. Potom jsem vyplňovala spousty a spousty papírů a vše jsem odeslala. Po schválení profilu jsem si mohla začít vybírat rodinu a zároveň rodiny mohly vidět můj profil. S rodinami, které se mi líbily, jsem byla v kontaktu a měla jsem možnost s nimi i volat. Když jsem se pak domluvila s rodinou, že do toho půjdeme, sdělili jsme to agentuře a začala jsem řešit víza. Když jsem měla schválená víza, mohla jsem konečně letět.
Jaký byl život v jiné rodině?
Ze začátku to byli cizí lidi a museli jsme si zvykat. V mé hostitelské rodině byly čtyři děti, starat jsem se ale měla jen o dvě nejmladší. Se starším synem jsme si sedli rychle, s mladším to trvalo trošku déle, ale o to víc jsme se sblížili. Časem to ale pro mě byla druhá rodina.
Jak vypadal tvůj běžný den v hostitelské rodině?
Ráno jsem se vzbudila asi v 6:30, nachystala jsem se a kolem sedmé mi začala pracovní doba. Začala jsem chystat snídaně a svačiny dětem a zkontrolovala jsem, že jsou nachystaní. Po snídani jsem je odvezla do školy, jela jsem nakoupit nebo domů. Poté jsem se sama najedla a uklidila jsem věci ze snídaně. Tím začínalo moje volno, během kterého jsem si dodělávala věci, které jsem před tím nestíhala. Pracovat jsem začala znovu kolem druhé hodiny, kdy jsem chystala dětem svačinku do auta a jela jsem pro ně. Potom jsme se spolu učili a hráli jsme si. Nakonec jsem jim nachystala večeři, společně jsme se najedli, uklidili a dala jsem je spát. Po uložení dětí jsem měla volno.
Jsi s touto rodinou stále v kontaktu?
Ano, v kontaktu stále jsme. Během příštího týdne se uvidíme. Hostitelská rodina jede v rámci školního výletu do Vídně, kde se spolu setkáme. Jinak si přes rok posíláme balíčky a píšeme si.
Jak bys srovnala život v USA s životem v Česku?
Je to hodně jiné. Přijde mi, že lidi v Česku jsou spíš zvyklí šetřit, ale v Americe lidi dost utráceli. Pro nás je taky půl hodinová vzdálenost delší cesta, v Americe to bylo brané jako “hned za rohem“. Taky se tam dost plýtvalo jídlem. Zrovna v mé rodině tolik ne, ale jinak ano. Veřejná doprava byla nic moc, samozřejmě záleží, kde přesně jste, ale obecně mi přijde líp řešená u nás. Další rozdíl byl ve slavení svátků. Měla jsem příležitost slavit například Den díkuvzdání, Den svatého Patrika, Halloween a Den nezávislosti, které se u nás obvykle neslaví. Můj oblíbený byl Den svatého Patrika, protože moje hostitelská rodina vařila na tento svátek výborné jídlo. A v neposlední řadě byl velký rozdíl ve zdravotnictví.
Když zmiňuješ americké zdravotnictví, jaké s tím máš zkušenosti?
U lékaře jsem tam byla jenom jednou, ale naštěstí jsem si zaplatila nejlepší pojištění a nic jsem doplácet nemusela. Jinak si i pojištění občané musí doplácet, takže i obyčejná preventivní prohlídka vyjde draho.
Co ti tato zkušenost dala?
Dala mi toho spoustu. Víc jsem se otrkala, protože jsem dřív byla stydlivější. Našla jsem si spoustu kamarádů po celém světě. Našla jsem si přátelství na celý život a druhou rodinu, ke které se můžu vrátit. Poznala jsem okolní svět a hodně rozdílných kultur. Taky jsem tam hodně vyrostla, protože jsem u sebe neměla pořád rodiče.
Komu bys práci au pair doporučila?
Doporučila bych ji každému, kdo si chce zdokonalit jazyk, protože kde jinde se líp naučit anglický jazyk. Taky každému, kdo chce cestovat a poznávat jiné kultury. Opravdu je úplně jiné tam žít, než si o tom třeba číst.
