Marie Tumová Mezi sedmičku největších skvostů třiadvacetitisícového města, ze kterých si mohou hlasující vybírat, se řadí lyžařské stopy, upravované až v délce 50 kilometrů. „Tratě vedou po loukách a polích, jsou ideální pro Žďáráky. Navíc kopírují okolní obce. Stačí vzít lyže a jít, myslím, že je to republikový unikát, aby byly stopy takhle blízko města,“ vysvětluje oblibu běžkování Jiří Bradáč, vedoucí týmu upravující tratě.
Velkou zajímavostí je i orchestrion, vyrobený ve Vídni před rokem 1850. Hraje celkem osm písniček, lidovek i dechovek. Majitel Miloš Brabec a jeho žena trvale odmítají prodej raritního kousku.
Už typickou ozdobou Žďáru se staly Olšiakovy sochy. Karikatury Mamlase či Hamroně jsou častým cílem procházek nejedné rodiny. Obdivován je také Mamut a socha Lva s orlicí, hraničním kamenem symbolicky značící přechod z Čech do Moravy.
Horkým kandidátem na výhru je poutní kostel na Zelené hoře, kulturní památka UNESCO. Do ankety je zařazen spolu s cisterciáckým klášterem a bazilikou jako dílo výjimečného architekta Santiniho.
Návštěvníci Žďáru nenechají bez povšimnutí ani stále se rozrůstající modelové kolejiště Radislava Wimmera. Ten spolu s pár kamarády na autentickém vyobrazení drážního modelu pracuje už více než deset let.
Sportovní fanoušci dají svůj hlas bezpochyby Žďárské lize mistrů. Celoroční seriál se letos koná už po jedenácté. V širokém spektru disciplín si vybere každý, bez ohledu na věk či pohlaví. Každoročně se zúčastní bezmála 400 lidí.
Sedmým unikátem města na Sázavě jsou každoroční pašije. 250 dobrovolných herců se letos o Velikonocích sejde už po dvanácté, aby společně oživili příběh ukřižování Ježíše Krista. Každoročně se přijde podívat asi pět tisíc diváků.
Zdroj:
