Marika Veselská Všichni, kdo chodíme na koncerty, víme, že se kapela občas opozdí. Na zimním stadionu v Olomouci to tak ale nebylo. Načasování bylo perfektní. Přesně v 19:00 začala hrát předkapela The Again. Publikum si získala známými hity Born to Be Wild a Sweet Home Alabama. Jejich vystoupení trvalo dvacet pět minut.
Ve 20:00 přišlo to, na co jsme všichni čekali. Z reproduktorů zněla zrovna píseň Sweet Child O‘ Mine od Guns N‘ Roses, když se v hale zhaslo. A na scénu přišly legendy. Deep Purple. Ian Gillan (zpěv), Steve Morse (kytara), Don Airey (klávesy), Ian Paice (bicí) a Roger Glover (baskytara) - sestava fungující od roku 2002.
První skladbou byla Hard Lovin‘ Man z alba In Rock. Na ni plynule navázaly další tři. Things I Never Said, Maybe I’m a Leo a Strange Kind of Woman. Po této sérii přišel zasloužený potlesk.
Následovala píseň Rapture of the Deep z nejnovějšího alba z roku 2005. Fireball z roku 1971 a Silver Tongue (2003).
Čas na kytarové sólo. Steve Morse (1954), jediný Američan v kapele, předvedl fantastický výkon a publikum ho za to náležitě odměnilo potleskem. Do svého čtyřminutového sóla zařadil i Contact Lost, smutnou píseň, kterou sám napsal. Poté přišla na řadu balada When a Blind Man Cries z roku 1970.
Během The Well Dressed Guitar (Rapture of the Deep, 2005) tleskali všichni v hale s rukama nad hlavou. Podobný průběh měla i skladba Almost Human (Abandon, 1998), po které nás okouzlil Don Airey (1948) svým nezapomenutelným klávesovým sólem. Objevila se v něm Mozartova skladba Rondo Alla Turca a dokonce i Smetanova Vltava. Posluchači jásali. Z nejslavnějšího alba Machine Head (1972) zazněla Lazy, píseň, ve které si zpěvák Ian Gillan (1945) zahrál i na foukací harmoniku.
Poslední čtyři písně byly No One Came (1971), Perfekt Strangers (1984), Space Truckin‘ (1972) a Smoke on the Water (1972) - notoricky známá skladba, která rozpohybovala a rozezpívala celou halu. Pak se s námi kapela rozloučila a odešla do zákulisí. Diváci si hlasitě říkali o přídavek. A dostali ho. Po necelých dvou minutách se mistři vrátili na podium. Zahráli hit Hush (1968), jehož nahrávání zažil pouze jeden člen z dnešní sestavy - bubeník Ian Paice. Celý koncert zakončila Black Night, ve které měl krátké sólo baskytarista Roger Glover.
Koncert trval necelé dvě hodiny. Hudebníci se s námi rozloučili slovy „We love you“, hodili do davu paličky a trsátka a odešli.
Deep Purple nám dokázali, že stále ještě patří na podium. Jsou neskutečně vitální, užívají si každou vteřinu a je na nich vidět, že hudbu opravdu milují. A tak to má být.
Mohu jen souhlasit s nápisem na tričku Iana Gillana. „I’m one of the good guys“. A dokážu si představit, že by si jej s klidným svědomím mohl obléct i zbytek kapely.
Foto: www.myspace.com/deeppurple
