Karin Gerlová 
Divadelní soubor na rožnovském gymnáziu má dlouholetou tradici, letošní rok hrál již po třícáté deváté. Nevynechal ani covidové roky, kdy se hry nacvičovaly v online prostředí a samotná představení proběhla pod širým nebem. Složení souboru se každý rok lehce mění, noví žáci na gymnázium přichází, maturitní ročníky zase odchází. Každoročně tak vznikne skvělá parta, která dokáže na parketách Janíkovy stodoly předvést dechberoucí výkony.
Během celého týdne proběhla tři představení pro žáky ze základních škol ve městě a nejbližším okolí a tři pro veřejnost. Lístky na derniéru byly podle očekávání vyprodané jako první. Hlediště se zaplnilo zejména bývalými členy divadelního souboru, kteří díky svým zkušenostem ví, že poslední představení si herci užívají nejvíce a výkony jsou zpravidla nejlepší.
Letošní kuriozitou byl fakt, že v souboru nebyl jediný maturant, který by mladé ochotníky začínající na osmiletém gymnáziu vedl a řídil. Absence nejstaršího vůdce souboru se na kvalitě představení nijak nepodepsala a herci si s hrou poradili na výbornou, ačkoli patří k těm složitějším, které soubor v minulosti hrál.
Vedle výkonu herců je úctyhodný původ veškerých rekvizit a kulis. Ty vytvářeli spolužáci z gymnázia v hodinách výtvarné výchovy a povedlo se jim navodit opravdovou atmosféru hmyzího života. V divákovi vzbuzovaly pocit, že se jeviště před ním doopravdy přeměnilo na lesní mraveniště nebo rozkvetlou louku. Celkový dojem z děje na jevišti dokresloval i živý kytarový doprovod, o který se postarali hudebně nadaní členové souboru. Mezi jednotlivými dějstvími došlo i na zpěv písní, které složili vedoucí spolku a zazpíval si je celý soubor. Jednotlivé písně shrnuly odehrané dějství, což divákovi pomohlo si utvořit celistvý obrázek o tom, co právě viděl. Jednohlasný zpěv znějící celým sálem navozoval divákům, vzhledem k tématu celého představení, husí kůži.
Divadelníci se ani nezalekli faktu, že hra má dva konce. Když Čapek dílo vydal, bylo velice kritizováno kvůli jeho pesimistickému konci. Autor proto později dopsal druhý, o něco veselejší. Ten lidstvu dává naději. Divákům tohle vysvětlili vedoucí souboru a na přání samotných herců si zahráli oba konce. Jako druhý předvedli ten pozitivnější, takže celé představení v divákovi opravdu zanechalo pocity naděje a úlevy.
Pro gymnaziální divadelní soubor nebývá zvykem, že hraje hry s hlubokou myšlenkou a přesahem. V minulých letech představil například komedii Sluha dvou pánů nebo ztvárnil Erbenovu básnickou sbírku Kytice. Náctiletí herci ale pochopili hlavní myšlenku díla Ze života hmyzu a dokázali ji předat publiku, které bylo mnohdy starší než oni sami.
